Vědci na hlavních tazích provrtávají mosty. Zkoumají, jak dlouho vydrží

  8:40
Diagnostiky mostů jsou od pádu pražské Trojské lávky a průzkumu poškozených pilířů Libeňského mostu v popředí. Hned několik mostních konstrukcí z předpjatého betonu na hlavních silničních tazích v Pardubickém kraji v těchto dnech zkoumají odborníci z Kloknerova ústavu ČVUT.

Zhodnocení technického stavu některých mostů si objednalo Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), které s akreditovanou zkušební laboratoří v rámci diagnostiky mostních konstrukcí dlouhodobě spolupracuje.

Vědci v těchto dnech provádějí na mostech v kraji odborné expertizy. Mají jim říct, v jakém stavu jsou jednotlivé stavby. Na snímku most na silnici I/43 nedaleko Svitav.

„V poslední době registrujeme větší potřebu kontrol mostních konstrukcí. Mosty procházejí periodickými prohlídkami mostních techniků - prohlídkářů, ale ti posoudí jejich stav pouhým okem. Už nezhodnotí, jestli nedochází k zatékání do komor nosníků nebo ke korozi výztuže,“ říká Stanislav Řeháček z oddělení experimentálních a měřicích metod Kloknerova ústavu.

Patří ke skupince vědců, kteří v tomto týdnu pomocí jádrových vrtaček, bouracích kladiv a radarů podrobili pečlivému zkoumání most na silnici I/43 mezi Opatovem a Svitavami. 

„Most z roku 1970 byl před šestnácti lety sanován. Zkoumáme stav jak nosné konstrukce, tak spodní stavby mostu. Dá se říct, že jde typově o jednu z nejrozšířenějších mostních konstrukcí u nás,“ popisuje Řeháček.

Jedním z problémů předpjatých mostů je koroze lan předpínací výztuže, která mostní nosníky de facto drží pohromadě.

Kloknerův ústav

Kloknerův ústav se zabývá jak posuzováním staveb, tak výzkumem v oblasti stavebnictví včetně mostních konstrukcí. Byl založen na ČVUT v roce 1921 pod názvem Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních a vznikl jako první vědeckovýzkumné pracoviště svého druhu v Československu a ve střední Evropě. Letos slaví 100 let. Pracovníci ústavu za sebou mají diagnostiky stovek mostů nejen u nás, ale i v zahraničí. 

„Pomocí sond zjišťujeme, zda lano někde není korozně napadeno či dokonce oslabeno. Pokud by výztuž byla ve větší míře zrezivělá, je to problém. V tomto případě jsou na tom lana dobře,“ dodává vědecký pracovník s tím, že největším nepřítelem mostů je voda.

Další práce z mostní prohlížečky provádí doktorand David Čítek, který kotví jádrovou vrtačku do nosné konstrukce, aby provedl jádrový vývrt. Po několikaminutovém ohlušujícím vrtání drží v ruce váleček betonu, na němž odborníci v laboratoři otestují pevnost betonu a další materiálové charakteristiky, včetně jeho odolnosti proti mrazu a vodě ve spojení s posypovou solí při zimní údržbě.

Na otázku, jak dalece musí být vědec dělníkem, odpovídá: „Práce v terénu je pro mě oproti vyhodnocování v laboratoři relaxem. A to je na Kloknerově ústavu nejvíc sexy. To propojení vědomostí, které člověk získá ve škole, laboratoři či akademické sféře, s prací v terénu. Každý by si měl to kolečko projít.“

Diagnostiku mostů dělá v terénu deset pracovníků, kteří si někdy připadají jako speleologové. „Občas prolézáme celými mostními konstrukcemi a při tom mnohdy vyrušíme i nějakého toho netopýra,“ doplňuje kolegu Stanislav Řeháček.

Odborníci z Kloknerova ústavu stihnou diagnostikovat kolem 30 mostů ročně. Zhodnocení jednoho mostu z předpjatého betonu v terénu zabere zhruba tři dny, další týdny pak trvají laboratorní zkoušky.

Nedávno diagnostikovali pětipólovou mostní estakádu v Moravské Třebové, minulý týden mosty u Mikulče a Opatova. V příštích dnech se budou pohybovat v okolí Pardubic.