Pan Tomáš přišel do Krizového centra ve Svitavách na začátku roku v momentě, kdy měl pocit, že už nemá kam dál. Rozpad manželství, dlouhodobé napětí v rodině, neshody ohledně dětí a tíha dluhů, které sám nemohl zvládnout – to všechno se na něj sesypalo jako lavina. Zůstal sám, bez domova, bez peněz, bez jistoty. Nejvíc ho však trápilo, že ztrácí kontakt se svými dětmi, které pro něj znamenají všechno.
„Když jsme se spolu poprvé sešli, byl zoufalý, vyčerpaný, zlomený. Mluvil pomalu, s očima sklopenýma k zemi. Bylo na něm vidět, že už dlouho nenarazil na nikoho, kdo by mu opravdu naslouchal,“ vypráví Soňa Hochová, která má v krizovém centru na starost právní poradenství pokrývající široké spektrum problémů – od rozvodů až po oddlužení.
Obojí bylo v jeho případě potřeba. Právní bitvy s bývalou manželkou nejen kolem majetkového vypořádání byly náročné a plné emocí, ale pan Tomáš už na ně nebyl sám. Stejně jako klienti, kteří se nebáli a vyhledali pomoc odborníků svitavského Krizového centra, které už 15 let funguje pod hlavičkou Centra J. J. Pestalozziho.
Lidé se na krizové centrum nejčastěji obracejí s problémy týkajícími se psychického zdraví a sociálních situací. Jak podotýká Irena Valtová, vedoucí centra, lidé však až na výjimky často přicházejí do krizového centra pro pomoc pozdě. „Čím déle problém trvá, tím se situace horší, takže včasná intervence je vždy nejlepší. Poslední dobou evidujeme velký nárůst případů. Za loňský rok jsme měli téměř 800 klientů. Dříve naši pomoc vyhledalo ročně kolem 500 až 600 lidí,“ říká speciální pedagožka.
Mladí lidé? Nárůst
Situace se zhoršuje zejména u dětí a mladistvých teenagerů. „Tam to narostlo o 150 procent. Problémy jsou různé, ale většinou děti nezvládají fungovat v běžném prostředí, nechodí do školy, trpí depresemi, úzkostmi, dochází u nich k sebepoškozování a podobně. Situace často pramení z nejistoty ve společnosti,“ upozorňuje Valtová na neblahé trendy dnešní doby.
Množství problémů, s nimiž lidé přicházejí, jsou spojené s obtížnými vztahy v rodině, kde může docházet k domácímu násilí, rozpadu manželství nebo finančním problémům. „Rodiče k nám často dovedou dítě s představou, že my ho opravíme a pak ho v pořádku vrátíme. Tak to nefunguje, protože pokud se nezmění něco v rodině, tak se dítě vrátí do stejných podmínek, které ho předtím formovaly klidně i několik let. Je potřeba pracovat s celou rodinou,“ dodává vedoucí centra, ve kterém dnes pracují dvě sociální pracovnice, jedna právnička, dva terapeuti, jedna krizová interventka a dva psychologové.
Zejména nedostatek dětských psychologů se varovným způsobem projevuje i tady. Čekací doby u psychologické intervence jsou až tři týdny, dříve byli odborníci na duševní zdraví schopni nastoupit klidně i do druhého dne. Psychologové chybějí například na dětských odděleních nemocnic, natož aby jimi disponovaly školy. „Čekací doby jsou velice dlouhé. Když se dějí závažné věci, vyjíždíme do škol i nemocnice,“ dodává Valtová.
Centrum se proto chce dostat do povědomí hlavně mladých lidí kampaní pro základní a střední školy, kterým nabízí cyklus interakčních přednášek, ze kterých pochopí, jak správně a včas na určité situace reagovat. Teenageři se nemusejí obávat, že by pracovníci hned zvedli telefon a oznamovali problém jejich potomků rodičům. „Všichni pracovníci, kteří u nás pracují, jsou vázaní mlčenlivostí, takže o tom, co se tady děje, nikomu nemůžeme sdělovat informace. Pouze orgánu sociálně-právní ochrany dětí a soudu,“ doplnila Valtová.
Centrum financované z krajských a státních dotací, které lidem pomáhá řešit široké spektrum právních problémů včetně řešení exekucí a nároků vůči věřitelům, poskytuje své služby zdarma.
Důležitá je důstojnost
Kromě Svitav má Centrum J. J. Pestalozziho pobočky v Chrudimi, Žamberku i v Jihlavě. O tom, že včasná pomoc přináší své ovoce, vypovídá i příběh pana Tomáše. Jeho životní situace se postupnými krůčky zlepšuje. Dnes má stabilní bydlení, pravidelný kontakt s dětmi a hlavně – opět ví, že má cenu žít. Podle Soni Hochové se mu vrátila důstojnost a s ní i naděje. „Jeho příběh připomíná, jak rychle se může člověku zhroutit svět. A také to, jak důležité je, aby v takové chvíli nebyl sám,“ dodává.