Obžaloba lékařku dětského oddělení Pardubické nemocnice viní z těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, stejně jako jednu ze zdravotních sester i celou nemocnici. Další zdravotní sestra je v případu z května 2017 obžalovaná za přečin neposkytnutí pomoci.
„Člověk se snaží zachovat klid, na takové situace ale nejsme školení, ať si říká, kdo chce co chce,“ řekla Šípková. A dodala, že se snažila pro krvácejícího chlapce sehnat co nejrychlejší pomoc
Méně zkušená lékařka měla na starost lůžkové dětské oddělení, primář, který na ni měl dohlížet, byl na novorozeneckém oddělení v jiné budově. Za normálních okolností byla služba klidná. „Řešily se většinou jen nějaké drobnosti,“ řekla.
Sestry ji přivolaly ve chvíli, kdy chlapec začal hodinu po půlnoci masivně krvácet.
Šípková ho podle svých slov jen vizuálně během pár vteřin prohlédla a pak nahlas řekla, že je nutné jít na ambulanci ORL. Za specialistou. Sama si cokoliv řešit netroufla. S podobným krvácením neměla žádné zkušenosti, na oddělení sloužila pět měsíců. „Jakákoliv pomoc nebyla možná, nejdůležitější bylo co nejrychleji zajistit lékaře,“ uvedla.
Udělala dva kroky od nich a matka s dítětem i jedna sestra šly už z oddělení pryč po schodech. „Volala jsem na ně, ať se zastaví a čekají. Měla jsem pocit, že mne nevnímají,“ řekla Šípková.
Chlapec čekal na pomoc dlouhé minuty
Přesun před ambulanci se ukázal být krutým omylem. Ambulance v noci nefunguje, byla zamčená, což měli zdravotníci vědět. Klíč nikdo neměl. Lékařka chtěla zavolat pomoc, ale zjistila, že si telefon nechala v lékařském pokoji. Matka s dítětem zůstala na chodbě bez jakékoliv pomoci.
Zdravotní sestra, která měla zajistit péči o matku s dítětem, se na chodbě před ambulancí v podstatě zhroutila. Šípková se primáři, který nad ní měl tu noc dohled, nedovolala. „Měla jsem pocit, že jsem na všechno zůstala sama. Strašný,“ uvedla Šípková.
Lékař ORL se k chlapci dostal až po 13 minutách. Hoch byl nakonec 40 minut bez srdeční činnosti.
U soudu se ukázalo, že lékařka neznala důležitá telefonní čísla. Nevěděla, kde je na dětském oddělení transportní prostředek, kterým by bylo možné dítě bezpečně převézt na ORL oddělení. V tom všem spoléhala na zdravotní sestry. Nevyznala se v budově a nevěděla, kde ambulance ORL je. Úzus, jak postupovat u krvácejících pacientů po operaci, znala v jiné podobě, než o jaké hovořil u soudu primář oddělení. Byla přesvědčena, že se pacient musí přesunout na oddělení ORL.
Primář: pacient měl zůstat na lůžku
Primář dětského a novorozenecké oddělení Pardubické nemocnice Marian Šenkeřík uvedl, že lékařku považuje za pečlivou a pracovitou. Zdravotní sestry podle něj měly pacienta udržet na lůžku, zajistit jeho správnou polohu a sledovat ztrátu krve. Lékařka měla chlapce prohlédnout a zavolat sloužícímu specialistovi ORL, který by rozhodl o dalším postupu.
„Považuji za bod zlomu, že pacient opustil lůžko. Pak už to byla improvizace a všechno bylo špatně,“ řekl Šenkeřík.
Paradoxně se lékařka podle svého líčení v kritických minutách dovolala na ARO. Zdravotní sestra, která telefon zvedla, se jí zeptala, zda má vzbudit lékaře, aby to s ním mohla probrat. „Přišlo mi to zbytečné,“ řekla Šípková, která sestru požádala, aby ARO bylo v pohotovosti, kdyby se chlapcův stav zhoršil.
Dokud byl pacient při vědomí, nebylo totiž podle tehdejších pravidel nemocnice jasné, zda je kvůli krvácení nutná přítomnost resuscitačního týmu.
Státní zástupce je přesvědčen, že na chaosu v případu Adama Vyčítala měla podíl i nemocnice, protože zdravotníci neměli jednoznačně definované postupy u pacientů s rozsáhlým krvácením na dětském oddělení.
Obhájce nemocnice připomněl Šípkové, že podepsala řadu dokumentů, které popisují, jak má lékař jednat a jaké má povinnosti. Ta uvedla, že dokumenty podepsala najednou a až po tragédii. „Podepsala jsem všechno, co mi dali,“ uvedla.