Člověk jako sexuální partner dravce. S pářením vzácného orla v Asii pomohli Češi

  16:48
Z daleké Manily se vrátila výprava zástupců Zoo Olomouc, Zoo Liberec a Zooparku Nehvizdy. Úkolem expedice bylo do Filipín dopravit moderní líheň, mikroskop a další nezbytnosti k úspěšnému rozmnožení orla opičího - největšího a zároveň jednoho z nejohroženějších dravých ptáků na planetě. Povedlo se.

Orel opičí dnes žije pouze na posledních několika filipínských ostrovech, kde přežívá v počtu 200 až 300 posledních párů. „Mise byla korunována úspěchem v podobě vylíhnutého mláděte. Velmi významného mláděte. To v těchto dnech již bez problémů přijímá potravu a i díky českým zoologickým zahradám bude moci přispět k záchraně svého druhu před vyhynutím,“ říká mluvčí olomoucké zoo Iveta Gronská.

Hlavní akce přišla na řadu na ostrově Mindanao. Zoologové v džungli postupně skládali a vybalovali laboratoř sloužící k posouzení životaschopnosti spermatu odebraného od samců.

Orel opičí dnes žije pouze na několika filipínských ostrovech. Na snímku je zachycen ve svém přirozeném prostředí.

„Samotný odběr je velmi zajímavou činností. Představte si filipínského chovatele, jak na něj nalétává více než pětikilový orel, který se snaží spářit se s rukou či hlavou chovatele,“ popisuje dobrodružný moment Jan Kirner, kurátor ptáků ze Zoo Olomouc a člen výpravy.

Orel na chovatelově těle uvolňuje sperma samovolně, je totiž imprinovaný. To znamená, že vyrůstal v inkubaci, kde byl opatrován a vychováván člověkem. Proto takový orel v dospělosti vnímá člověka jako svůj druh, a tudíž i jako možného sexuálního partnera. S „přírodními“ orly by tedy proces nefungoval.

„Chovatel je chráněn speciální koženou kapucí, samozřejmě, že když orel nalétává na ruku, je to bezpečnější. Volnou rukou pak chovatel odebírá sperma, ať už je orel na hlavě, nebo na ruce,“ vysvětluje Gronská.

Odebraná dávka spermatu se poté vyhodnotila v mobilní laboratoři, kde se následně buďto zamrazí v kontejnerech s tekutým dusíkem, nebo se aplikuje do připravené samice. „Samice schopné akceptovat za plného vědomí od inseminátora dávku, byly umístěny tři hodiny cesty autem. Proto je nutné dávku semene naložit do přenosné inzulínové chladničky a vydat se s ní i líhní na dlouhou cestu,“ pokračuje Kirner.

„Načasování bylo klíčové, protože na nás pod jednou ze samic čekalo několik dní staré vejce. Za několik dní byla líheň zkalibrována a připravena na nasazení velevzácného vejce,“ podotýká Kirner. Vejce, které česká expedice přesunula do líhně, už dokončilo svou inkubační dobu a úspěšně se z něj vylíhlo mládě.

Pokud se sperma samců zmrazí, může se jejich genetická informace zachovat na desítky let.

Král oblohy se ukázal. „Zážitek na celý život“

Do samotné ochrany orlů je zapojené i velvyslanectví České republiky na Filipínách, a tak výprava svoji činnost prezentovala také na ambasádě. „Po devatenácti hodinách letu nás uvítala několikamilionová Manila počasím jako v prádelně. Se zástupcem velvyslance jsme konzultovali další postup v podpoře organizace Philippine Eagle Foundation,“ líčí Kirner.

Účastníci výpravy se vydali i na pozorování orla opičího ve svém přirozeném prostředí. Jedná se o vrcholového predátora, který loví od opic přes zoborožce až po všechno, co se pohne v korunách stromu.

Mládě přežilo jen díky ošetřovatelům, teď už samo pobíhá po žirafinci

„Dá se hovořit o neuvěřitelném štěstí, že jsme se po nějaké době dočkali i samotného krále místní oblohy. Majestátní orel zakroužil nad obzorem jen na několik sekund, ale zážitek to byl na celý život,“ vypráví kurátor Kirner.

„Naší rolí bylo i předání dovedností místním chovatelům. Zoolog liberecké zoo Jan Hanel tak místní ošetřovatele učil zacházení s přístroji, inseminačními dávkami a samotné manipulaci s cenným genetickým materiálem. Nyní, s odstupem času se dá mise považovat za jednoznačně úspěšnou,“ tvrdí Kriner