Hanácký kroj přežil nástup moderní konfekce i snahy o vytvoření kroje národního. Za první republiky a protektorátu se stal symbolem vlastenectví. A i když už ho dnes lidé neoblékají ani každou neděli před cestou do kostela, patriotismus je s ním spojený dosud.
„Hanácký kroj byl vždy víc než oděv. Byl i výpovědí o způsobu života a hodnotách obyvatel úrodné Hané,“ říká autor nové výstavy Hanácký lidový oděv aneb blaťácký kroj v proměnách času Josef Urban.
 |
K vidění je v Hanáckém muzeu v přírodě v Příkazích na Olomoucku. Blata je říčka protékající Hanou na západ od Olomouce, a právě podle ní dostal jméno kroj typický pro oblast mezi Prostějovem, Litovlí a Olomoucí.
Jelikož Haná je jedním z největších etnografických regionů na Moravě a variant zdejších krojů znají odborníci několik, vybral si kurátor výstavy ten, který je blízký Příkazům. Dnešní člověk možná zaznamená jen ty nejvýraznější rozdíly mezi kroji, například podle velikosti mužských kalhot, typu pokrývek hlavy nebo délky sukní u žen. Před 150 a více lety však kroj říkal spoustu informací o tom, kdo ho nosí.
„Když se lidé ze širokého okolí sjeli na slavnosti, jarmarky, rychle každý věděl, kdo je z jaké farnosti, kolik je mu zhruba let. Všímali si částí oděvu, barevnosti, výšivek a hned věděli, zda je žena vdaná, či svobodná, jaký má kdo majetek, s kým se mohou zkusit seznámit, aniž by byli obratem odmítnuti. Byl to úplně jiný myšlenkový svět,“ říká Urban, jenž je také etnologem Hanáckého muzea v přírodě.
Hanácké kroje jako okno do minulosti – výstava v Hanáckém muzeu v přírodě v Příkazích běží až do 30. září.
Kroj měli lidé polosváteční, určený k nedělním mším a tancovačkám, sváteční oblékali na poutě a církevní svátky. Ze slavnostního oděvu se vymykal kroj obřadní určený mimo jiné pro svatbu. I ten „vypráví“, tentokrát hlavně pomocí symbolů.
„Základ tvoří sváteční kroj doplněný o prvky, jako je například pantlék, slavnostní ženská pokrývka hlavy představující počestnost, majetnost i věrnost nevěsty. Jeho červená barva znázorňovala plodnost, erotiku, chránila před zlými silami,“ přibližuje Josef Urban.
Ženich zase oblékal navíc šátek přes rameno nebo ženskou zástěru. Postupně pak manželé přecházeli na kroj staršího páru. Na výstavě jej reprezentuje také límcový plášť příkazského rodáka Boleslava Vaci (1926–2016), známého hanáckého patriota, folkloristy a představitele jezdce z olomouckého orloje od Karla Svolinského.
Kroj řekl vše, byl jako občanský průkaz, říká oceněná propagátorka folkloru |
Expozice se soustředí i na to, aby kromě reprezentativního oděvu ukázala i pracovní oblečení, které nosili lidé denně. Zajímavé je, že rovněž na práci si ženy občas braly ozdobný obojek zvaný krejzl nebo také placák. I když byl jednodušeji provedený, chtěly být zkrátka pořád hezké. Ostatně byť bylo oblečení pracovní, stále muselo být čisté a upravené, aby působilo důstojně.
„Spolupracovali jsme se dvěma dámami, které se lidovému kroji věnují celý život – Bronislavou Millou z Velké Bystřice a Jarmilou Vítoslavskou z Troubek. Jejich přehled, preciznost i hluboký vztah k tradici nám umožnily připravit výstavu s autentickými detaily a příběhy,“ říká vedoucí příkazského muzea Petr Vodešil.
Právě Jarmila Vítoslavská ušila pro Příkazy kopii pracovního oděvu, jelikož se kvůli pravidelnému nošení tento typ oblečení v muzejních sbírkách prakticky nevyskytuje.
Nosit správně kroj je závazek
Hanácký slavnostní kroj se vyvíjel několik století a jsou v něm tak patrné vlivy různých uměleckých slohů, například krajkové řasení kolem krku odkazuje k renesanci.
„Vývoj vyvrcholil v polovině 19. století, dobře jej zachycují malby Josefa Mánesa. Jde o období, kdy se začal postupně odkládat. Přišlo zrušení roboty, měnila se struktura společnosti, zvýšila se i migrace obyvatelstva a k tomu se výrazně rozvíjela konfekční výroba. Lidé z vesnic nejen na Olomoucku se chtěli rychle přizpůsobovat životu ve městě,“ vysvětluje Urban.
Na zámek pod Kosířem se vrátil Mánesův obraz, desítky let byl nezvěstný |
Až po několika desítkách let se zájem o lidový oděv znovu probudil. Přispěl k tomu Vlastenecký spolek muzejní v Olomouci, který nejen dokumentoval a sbíral lidové kroje, ale pořádal i regionální výstavy a slavnosti. Celé období vyvrcholilo Národopisnou výstavou českoslovanskou v Praze roku 1895.
Po vzniku Československa v roce 1918 se kroj dostával na jevištní pódia, sloužil národní emancipaci. Regiony mezi sebou soutěžily a vzájemně se tím i ovlivňovaly.
Tak se na Hanou dostaly například štípané rukávce. Jinou degradací byly z dnešního pohledu věnce z květů, které za první republiky nahradily úvazy šátků, jelikož ty už tehdy uměl málokdo uvázat. Úpravy a částečně zjednodušení kroje souvisely i s folklorními vystoupeními. Další vlna zájmu o lidový kroj přišla po druhé světové válce. Někdo ostatně ještě nosí oděvy z té doby.
Autor výstavy Hanácký lidový oděv aneb blaťácký kroj v proměnách času Josef Urban vykresluje historii hanáckých krojů.
Samozřejmě nosit správně kroj – jak podtrhuje Josef Urban – je důležitý závazek. Vdaná žena by tedy neměla vyrazit na slavnosti v dívčím kroji, k Hanákovi od Kojetína zase patří baňaté kalhoty a podobně. I to možná částečně vysvětluje, proč zrovna kroj přežil.
„Je v tom určitě úcta k předkům, jejich práci i k svátkům. Zároveň vypovídá o naší minulosti, vztahu k regionu, který se Hanáci snaží předávat dalším generacím, takže roli hraje i kontinuita. Myslím, že blaťácký kroj je jedním z nejhezčích, je to perla moravských krojů,“ je přesvědčený autor výstavy. Výstavu je možné navštívit v prvním patře Kameníčkova gruntu, přístupná je při prohlídkách muzea až do 30. září.