Chybí nám historická zkušenost s vlkem, říká ochránce o novém kalendáři

  14:36
Po mnoha letech, kdy v tuzemské přírodě vlk chyběl, si lidé na jeho pozvolný návrat ještě pořádně nezvykli. I proto v posledních letech vydávají ochránci přírody Šelmí kalendář. Tentokrát ukazuje také rysy nebo medvědy zachycené na loňských snímcích z fotopastí.

Vlci jsou v kraji vzácní, Jeseníky se jim nelíbí, přestože jsou jen řídce osídlené a je tam hodně lesů. Letos hlásil výskyt této psovité šelmy na Šternbersku myslivec. | foto: Hnutí Duha

„Je potřeba, abychom dokázali vlka představit na reálných příkladech. Je to normální zvíře jako jakékoli jiné. Není to ďábel ani andílek, je to prostě masožravá šelma,“ říká Miroslav Kutal z olomoucké pobočky Hnutí Duha a také vedoucí programu Šelmy.

Lidé pracující pro Hnutí Duha ve vlčích a rysích hlídkách ukazují v kalendáři velké šelmy, které se podařilo zachytit na fotopasti využívané při jejich monitoringu.

Vlk začal podle Kutala mizet z pohraničí zhruba před 150 lety a už tehdy byl vzácný. V Jeseníkách se ale běžně lovil ještě v druhé polovině 19. století. Vedlo to k tomu, že v roce 1908 ho zde lidé vyhubili, poslední zástřel je uváděn u Zábřehu.

„Kontinuita už tu není několik generací, chybí přímá historická zkušenost s výskytem šelem. Lidé pak berou vlka jako symbol a jeho reálná podstata v tom figuruje minimálně,“ dodává koordinátor projektů na ochranu velkých šelem.

Lidé pracující pro Hnutí Duha ve vlčích a rysích hlídkách ukazují v kalendáři velké šelmy, které se podařilo zachytit na fotopasti využívané při jejich monitoringu.

Loni fotky vyprávěly jen příběhy rysů, letos je složení pestřejší. Na obrázcích je samozřejmě patrné, že je nedělal fotograf skrytý v lese, ale i tak se jejich kvalita postupně zlepšuje. Je to i díky tomu, že fotopasti se využívají ke sledování zvířat po celém světě a komerčně se uplatní třeba při hlídání objektů.

Lidské oko se tak může podepsat jen na výběru lokality a úhlu záběru. „Zachycení už je na jiných okolnostech. I když některé snímky by člověk možná vyfotil stejně. Třeba u fota medvědů je kompozice celkem slušná,“ hodnotí Kutal.

Umístění fotopasti k vyvrácenému stromu, kde v březnu vznikl snímek rysího páru, zvolili členové hlídek podle stopování a také sledovacího obojku, který ukazuje polohu několikrát za hodinu.

Jeseníky chybějí

Ačkoli kalendář nabízí „úlovky“ z různých míst v pohraničí, Jeseníky chybějí. Překvapivě se tam zatím žádná šelma neusadila. 

„Ve fotopastech bohužel z letoška zase nic nemáme. Hlášený byl akorát nález trusu mezi Olomoucí a Bruntálem, pravděpodobně vlčího, ale neprošel genetickou analýzou, protože byl starý. Hlášení od veřejnosti je každoročně docela dost, avšak většinou skončí u toho, že se je nepodaří v terénu potvrdit,“ přibližuje koordinátorka vlčích a rysích hlídek v Jeseníkách Anna Řezníčková.

Pohoří s druhou nejvyšší horou v České republice zkrátka z nějakého důvodu velké šelmy neláká.

„Zatím tu není žádné trvalé teritorium. Je to specifikum, protože jinak máme šelmy ve všech pohraničních horách. Jeseníky se zdají být ideálním biotopem třeba z hlediska nízké osídlenosti, vysoké lesnatosti, navíc je to relativně blízko třeba populacím vlka v Orlických horách nebo na Broumovsku,“ popisuje Miroslav Kutal.

Loni natočil dřevorubec v Rychlebských horách mladého vlka, letos přišlo hlášení od myslivce, který pozoroval tuto psovitou šelmu na Šternbersku.

V minulosti také přes Litovelské Pomoraví prošel vlk z Rakouska do Polska. Vše jsou to nicméně jen krátkodobé výskyty. Ve fotopasti, kterých jsou dnes v kraji přibližně dvě desítky, se vlk objevil v Hrubém Jeseníku naposledy zhruba před pěti lety.

Rys neměl s lidmi problém

Letos sice vzbudil ohlas rys pohybující se v okolí Králického Sněžníku a na Zábřežsku, nešlo ale o divoký exemplář.

„Jedinec neměl typické chování, lidé ho pozorovali i za bílého dne blízko zástavby. Rysa jinak nevidíme, jak je rok dlouhý, a tady jsme měli několik hlášení denně. Máme fotky od skleníků, v zahrádkách. Byl původem ze zoo, zvíře z chovu vypuštěné v severozápadním Polsku a nebylo tak dobře připravené na život v přírodě. Civilizaci nevnímalo jako problém,“ zmiňuje Kutal.

Zprávy přicházely dva tři měsíce, pak se rys vrátil do Polska, kde jeho obojek přestal vysílat. Ještě se ho podařilo několikrát vyfotit, ale nakonec zmizel. Ekologové nevylučují, že se mohl kvůli málo plachému chování stát kořistí pytláků.

Rys a armáda

Nadějí, že by přeci jen v regionu někde vlci žít mohli, je pro ochránce vojenský újezd Libavá. Sice tam nemohou kvůli omezenému přístupu monitorovat, mají ovšem indicie, že nějaká zvířata tam jsou.

I přes občasná armádní cvičení jsou tam pro ně vhodné podmínky. „Nežije tam moc lidí, střelby nejsou zase tolik intenzivní, vlk je vnímá jako nějaké rány, jako třeba bouřku. Člověka v autě jako nebezpečí nevidí, nemá důvod se bát,“ líčí vedoucí programu Šelmy.

Kampaň usiluje o spontánní návrat velkých šelem do zdejších lesů. Cíl je to náročný i proto, že nepřítomnost predátorů v divočině trvala dlouho.

„Lidé mají spíš vžité, že vlk se vyskytuje někde na Sibiři, na Aljašce, v Rusku. Přitom jsou státy ne tak daleko od nás, kde nebyli vlci vyhubeni nikdy: Slovensko, Španělsko, Itálie, Řecko. Lidé jsou tam na zvířata více zvyklí. U nás už se bojí neznámého,“ podotýká Miroslav Kutal.

7. května 2021