Dvojici tvoří téměř dvouletý samec se samicí a chovatelé plánují, že se z nich stane chovný pár.
„Jmenují se Amir a Farai. Nový výběh získali díky rekonstrukci zahrady v rámci další etapy safari. Návštěvníci je konkrétně spatří v sousedství Safari Afrika,“ shrnula zooložka Libuše Veselá.
Velbloudy jednohrbé zoo v minulosti již chovala od roku 1989. Zpočátku se dromedáři velmi dobře rozmnožovali, ale jejich chov byl nakonec po šestnácti letech ukončen.
„První chvíle po vypuštění projevovali tak ohromnou radost, že se o ni chceme podělit. Nové bydlení většinou potěší každého, ale ne každý umí nadšení projevit. U velbloudů však nebylo pochyb o tom, že jsou nadmíru spokojení,“ uvedla Veselá.
V Evropě se tato domácí zvířata příliš nechovají. „Kromě Zoo Olomouc bychom je našli v Zoo Dvůr Králové a Zoo Vyškov,“ uvedla mluvčí zahrady Iveta Gronská.
V divočině žijí dvouhrbí velbloudi dodnes v poušti Gobi.
„U jednohrbých velbloudů není známý divoký předek. Pravděpodobně byl poprvé domestikován na Arabském poloostrově nebo v severovýchodní Africe asi před 4 000 lety. V současné době se chová především v severní Africe, na Arabském poloostrově, Pákistánu a Indii. V některých oblastech vytváří polodivoké populace,“ popsala Veselá.
V Austrálii, kam byl dovezen v polovině 19. století, žije divoce až půl milionu velbloudů.
„Velbloudi se pouštním podmínkám umí neskonale dobře přizpůsobit. Úzké štěrbiny nozder se při písečné bouři semknou a brání pronikání jemných pískových částeček. Uši chrání husté chomáče srsti a oči dlouhé dvojité řasy. V případě nutnosti zakryje velbloud oční bulvu průhledným víčkem a začne slzet, aby vyplavil zrnka písku. Když pociťuje ohrožení nebo se potřebuje bránit, kouše, kope a plive. Agresivní bývají převážně samci v říji, případně samice, když brání svá mláďata,“ vysvětlila zooložka.