Monumentální rukopis o velikosti 612 × 440 × 145 mm byl zhotoven v roce 1499 pro opata Pavla, představeného premonstrátského kláštera v Louce u Znojma.
„Podle kolofonu jej napsal Egidius Has, klerik pasovské diecéze, identifikovaný podle novějšího bádání také jako iluminátor celého kodexu,“ uvedli pracovníci VKOL na svém webu.
Současně s graduálem budou vystaveny i dvě veduty zachycující klášter v Louce u Znojma.
„První rytina je dílem Jana Willenberga z roku 1593 a byla publikována v Zrcadle slavného Markrabství moravského Bartoloměje Paprockého z Hlohol a Paprocké Vůle,“ napsali pracovníci VKOL na webu.
Tento dřevořez zobrazuje klášter v období rozkvětu, kdy byla dokončena rekonstrukce po husitských bouřích.
„Klášter tehdy prosperoval a při jeho areálu dokonce fungovala tiskárna, v níž Willenberg v letech 1595–1600 působil.“
Druhá veduta je litografie vídeňského krajináře Ludwiga Seitle, vydaná v kamenotiskárně Johanna Baptisty Trasslera ve třicátých letech 19. století, tedy zhruba 50 let po zrušení kláštera.
Graduál loucký obsahuje zpívané mešní texty pro letní část roku. Odborníci tedy předpokládají, že existovala i jeho druhá – zimní část. O té však doposud není nic známo.
Text je psán gotickými minuskulemi a černým inkoustem. „Červeným inkoustem jsou psány nadpisy jednotlivých částí (například Sequitur de Sanctis, tempore aestivali) nebo dnů liturgického roku, ke kterým příslušná skladba patří (například Dominica XXIII post sta Trinit). Dále jsou červeně označovány začátky částí mše,“ uvádí Wikipedie.
