Při výrobě Kofil platí přísná hygienická pravidla. Kdokoli přichází do výroby, musí si umýt ruce, vydezinfikovat je, nazout si speciální boty a navléct se do speciálního pláště, který zakrývá pokožku těla a vlasy. Ženy nemohou mít dlouhé nehty, muži si zase musí vzít plátěnou ochranu na vousy. Až po dodržení všech opatření se rozběhnou pracovní pásy.
„Čokoládová hmota, která se skladuje v zásobnících, se vytemperuje a pak se přeleje do polykarbonátových forem,“ popisuje vedoucí výroby v olomoucké Zoře Lenka Hřivnová.
„V těch formách se rozvibruje a zchladí. Pak se musí dostat pryč přebytek hmoty, aby do ní mohla být vpuštěna náplň,“ dodává vedle rozběhnutého pásu.
Až je hmota i s náplní vychlazená, soustava kladiv tyčinky vyklepe z forem a mohou jet k zabalení. Olomoucká Zora tímto způsobem vyrobí za hodinu asi 40 tisíc Kofil, což představuje zhruba půldruhé tuny.
Aktuálně je pátou nejoblíbenější tyčinkou
Kofila se poprvé na pulty dostala v roce 1923 pod značkou Orion, od té doby se změnila i původní receptura.
„Ale minimálně. Cílem je senzorický profil tyčinky zachovat,“ zdůraznila Hřivnová.
V loňském roce se prodalo 744 tun Kofil s dnešní běžnou recepturou, což je v přepočtu 20 milionů kusů. Se speciálními edicemi to bylo v roce 2022 dohromady 30 milionů kusů.
„Aktuálně je pátou nejoblíbenější tyčinkou na trhu,“ sdělil ředitel závodu Nestlé Zora Jan Fišer. Poptávka roste zejména před Vánocemi a Velikonocemi. Kofila je českým unikátem, ale objevuje se i ve speciálních obchodech pro krajany v Anglii.
Vítězný design je od slovenského studenta
Cukrovinka dostala ke svému jubileu nový vzhled. Zákazníci ji koupí v sedmi různých obalech, které navrhlo sedm studentů ateliéru Grafický design na zlínské Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati (UTB).
„Designových edicí je symbolicky sedm, stejně jako je sedm dní v týdnu,“ vysvětlila Tereza Skrbková, manažerka komunikace společnosti Nestlé, pod niž olomoucký závod spadá.
Zora studenty UTB oslovila loni a ti vytvořili téměř 80 unikátních návrhů. Odborná porota pak vybrala sedm nejzdařilejších, jež se dostaly do výroby. Vítězem soutěže se stal slovenský student Ivan Večerek.
Kofila může být každý den v týdnu jiná, obaly navrhli studenti ze Zlína |
„Že je návrh s mým jménem po celém Česku i Slovensku, mě velmi motivuje. Pravidelně mi někdo z přátel pošle fotku Kofily v mém obalu,“ usmívá se.
„Myslím si, že na mém návrhu je výjimečná jeho jednoduchost. Zachoval jsem všechny základní prvky, jde vidět, že je to Kofila. Svůj design jsem tvořil pomocí linorytu. Nejprve jsem ho vyryl, poté vytiskl,“ dodal Večerek s tím, že jakmile měl o návrhu jasno, trvalo mu jeho zhotovení maximálně hodinu.
„Nečekali jsme, že obdržíme tolik kvalitních návrhů, a to také byl jeden z důvodů, proč jsme nakonec uvedli hned sedm designových obalů limitované edice,“ vysvětlila manažerka značky Kofila Eliška Soukupová.
Studenti se inspirovali nejen spojením typického prvku Kofily, jímž je káva a čokoláda, ale také původním designem od Zdeňka Rykra nebo vzory populárními v době vzniku tyčinky.
„Chtěli jsme, aby obaly vytvořili čeští a slovenští studenti, kteří Kofilu znají a mají k ní vztah,“ zmínila Soukupová.
Druhý skončil ručně ilustrovaný návrh Lucie Nguyenové a třetí byla geometrická ilustrace od Izabely Princové.
Všichni studenti, kteří s návrhem uspěli, mají svá jména na obale. Stejně jako Lucie Trojanová, která dorazila na ukázku výroby přímo do olomoucké Zory.„Měli jsme velkou motivaci právě kvůli tomu, že se naše tvorba může prodávat na obchodních pultech. Proto nás to bavilo. Nakonec se to podařilo, je to zvláštní pocit,“ řekla Trojanová.
Kávová tyčinka vznikla v roce 1923. O podobu obalu se postaral výtvarník Zdeněk Rykr, který je také autorem hvězdy Orion. Od počátku má Kofila žlutý obal s obrázkem mouřenína, který ji zdobil až donedávna. V roce 2021 obličej postavičky zmodral, stejnou barvu má i na některých jubilejních obalech. Design se jinak drží originálního návrhu.
Původně se tyčinka vyráběla v pražských Vinohradech, později v Modřanech. V 80. letech se nakrátko výroba usídlila v Děčíně, aby se v roce 1982 přestěhovala do Olomouce, kde ji produkují dodnes.
