Mezi desítkami tanečníků jsou nejen pacienti s Parkinsonovou nemocí, ale i vědci, fyzioterapeuti, studenti a budoucích lektoři z Německa, Slovinska a Řecka. Ti všichni přijeli do Olomouce nasbírat zkušenosti a know-how.
Choroba, která trápí přibližně tři procenta populace (a počet nemocných stále narůstá), nastupuje znenadání. Ve chvíli, kdy je pacientům diagnostikována Parkinsonova choroba, je hladina dopaminu, což je látka důležitá pro lidskou motoriku a pohyb, v klíčových částech mozku snnížena až o 60 procent proti normálu.
Takovým lidem se pak těžko chodí, takzvaně zamrzají v pohybu, mají problém s otáčením v úzkých prostorách a jejich pohyby jsou trhané. Postupem času se přidává i tolik typický třes končetin.
„My jim pomocí tance a rytmických struktur pomáháme k tomu, aby byl jejich pohyb zase plynulý,“ vysvětluje Jana Pelclová.
 |
„Tanec není jen forma pohybu, ale také zlepšuje kognitivní funkce, protože lidé musí přemýšlet o choreografii, musí plánovat provedení pohybu,“ přiblížila hlavní koordinátorka mezinárodního projektu NeuroDance Manca Peskarová ze Slovinska.
„A pak je tu sociální aspekt, kdy se tu lidé společně sejdou, prožívají lekci spolu a získávají pocit, že nejsou ve svém trápení sami. Kombinace všech těchto pilířů dělá z tance jedno z nejlepších možných řešení pohybových terapií pro lidi trpící Parkinsonem, zlepšuje kvalitu jejich života a duševní stav,“ doplnila.
Jana Pelclová se svým týmem připravují taneční lekce pacientům na míru. Vychází při tom ze své praxe.
„Víme, že pacienti s Parkinsonovou chorobou mají problém s chůzí, dlouhým krokem nebo krokem přes patu, prostě základní motorikou. Takže základem všech tanečních stylů jsou primárně chodecké aktivity, změny směru a otočky. Je to jasně strukturovaný pohyb, který se přetaví v něco, co pacienti využijí v normálním životě,“ popisuje vědkyně.
Kromě terapie tancem pacienti s Parkinsonem berou medikaci, cvičí s fyzioterapeuty a trénují paměť a řeč.
„Po vyhodnocení předešlých lekcí jsme zjistili, že tanec měl výrazný pozitivní efekt na sílu dolních končetin i chůzi, koordinaci a současně to mělo obrovský sociální dopad,“ bilancuje Pelclová, která chce všechny zkušenosti z tanečních lekcí zúročit i do budoucna.
„Vytváříme tady jakousi kuchařku, která poslouží jako teoretický základ a náš vklad pro další využití,“ upozornila s tím, že právě zahajuje taneční sérii lekcí pro letošní rok. „Místa stále jsou, zkusit to může opravdu každý. Zájemci se mohou hlásit u nás na Fakultě tělesné kultury UP,“ dopllňuje.
Nemoc udeří bez varování
Na rytmickou hudbu v sále tančí i čtyřiapadesátiletá Marcela Plachá z Olomouce, která Parkinsonem onemocněla před třemi lety. Když udeřily první známky onemocnění, vůbec netušila, co se děje.
„Měla jsem slabý třes rukou, ale nepřikládala jsem tomu žádnou váhu, myslela jsem si, že je to třeba od krční páteře. Později mě bolela celá půlka těla a také jsem jednou na veřejnosti zamrzla uprostřed pohybu a nemohla se hnout,“ svěřuje se.
Diagnóza byl pro ni šok, na svůj věk s ní vůbec nepočítala. Postupně se s Parkinsonem však naučila žít. Kvůli nemoci nedávno prodělala i těžký úraz, kdy spadla a zlomila si bederní obratel. Dva měsíce nosila korzet a nyní podstupuje rehabilitaci.
„I v tom mi taneční lekce pomáhají, že se při nich hýbu a současně rehabilituji. Pacienti s Parkinsonem jsou ztuhlí, svaly nefungují a tanec to všechno krásně uvolní. Navíc trénujeme mozek, počítáme kroky, myslíme na choreografii. A společně všichni zažíváme radost z pohybu. Tato terapie má pro nás obrovský přínos,“ vypočítává Plachá, která dnes působí ve Společnosti Parkinson, kde se snaží i o osvětu, aby se o této nemoci vědělo.
Z velkého třesu do úplného klidu. Neurolog popisuje unikátní léčbu Parkinsona |
Pohyb pro lidi s Parkinsonem je podle ní důležitý nejen v rámci terapie, ale i prevence. „Je důležité, aby lidé o nemoci věděli a už při prvních příznacích se nebáli jít k lékaři. Postihnout může nejen seniory, ale výjimkou nejsou ani čtyřicátníci nebo mladší generace,“ varuje s tím, že lidé s Parkinsonem mohou někdy působit jako opilí.
„Bohužel vrávoravá chůze nebo ztuhlá mimika ve tváři k tomu může vést. Dokonce jsem se setkala s tím, že lidé v supermarketu cupitající paní podrazili nohy nákupním vozíkem. Přitom jde o vážnou nemoc a tito lidé potřebují především pomoc,“ zdůrazňuje.
