Vyplavený Šumvald se k běžnému životu vrací pomalu, obnovu brzdí počasí

  12:00
I po téměř osmi týdnech se Šumvald na Olomoucku stále vzpamatovává z ničivé bleskové povodně. Největší škody jsou sice alespoň provizorně opraveny, stopy po velké vodě jsou ale i nadále patrné.

Stopy po velké vodě jsou v Šumvaldu stále patrné, domy si však lidé s pomocí hasičů, armády a policie vyčistili. Na snímku Jaroslav Šenk, na zdech jeho domu je vidět, jak vysoko voda sahala. | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

Život obyvatel se pomalu vrací k normálu, před sebou ale pořád mají nemálo práce, neboť řada z nich čeká s opravami domů na jejich vyschnutí. Letošní letní počasí s řadou deštivých dní či dokonce dalších bouřek jim totiž nepomáhá.

„Studny už máme téměř všechny vyčištěné, i když pár jich pořád ještě zůstává, protože je na ně potřeba speciální technika. Nicméně stále ještě rozvážíme lidem balenou vodu. Také finišujeme čištění koryta potoka,“ popisuje starosta Šumvaldu Josef Šenk.

„Dál pokračují různé práce, osekáváme třeba omítku na hasičské zbrojnici nebo na bytovém domě, řešíme opravy poničených hasičských aut, stále ještě dáváme dohromady veřejná prostranství, měníme vodu v cisternách, třídíme věci na meziskládkách... Je toho pořád ještě hodně. Budeme rádi, když ty základní věci doděláme do konce prázdnin,“ dodává.

Pochvaluje si ale, že obrovská vlna solidarity, která do obce dorazila po živelní katastrofě, neustala.

„Lidé a firmy nám dál poskytují techniku nebo provádí práce se slevou, někdy dokonce takříkajíc jen za naftu,“ nastínil Šenk.

Vojáci zvládli omítky za dva dny

Pomocné ruce ocenil například šestasedmdesátiletý Jiří Gregora. „Už to vypadá docela dobře, udělalo se hodně práce. S odstraňováním bahna nám moc pomohli hasiči, teď už máme jen trochu vody ve sklepě, pořád ji ještě odčerpáváme. Chtělo by to, aby na čas přišlo takové sucho, jaká bývala minulá léta,“ pozastavil se i on nad letošním počasím, které obnově po záplavách nepřeje.

I další z místních oceňují poskytnutou pomoc. „Na začátku to byli kamarádi. Pak soused, který pracoval u vojska, zavolal a naběhlo mi sem patnáct chlapů z vojenské policie. Všechny mokré omítky otloukli za dva dny, já bych to sám dělal ještě teď,“ shrnul Jaroslav Šenk, u jehož domu dosáhla hladina vody do výše pasu a nakonec tekla dovnitř i okny.

„Teď dům vysychá, už se v něm sice dá nějak být, ale přespávat chodím k bratrovi. To nejhorší je za námi a na podzim už jsem se domlouval s kamarádem zedníkem, že mi dům pomůže spravit,“ doplnil.

Smutný pohled se naskýtá u souseda Josefa Bartla. Z jeho domu zůstala ruina, kterou čeká demolice.

„Hned co voda opadla přijeli kamarádi holubáři a výborná byla i pomoc hasičů, policistů a vojáků. Ale řeka podemlela zdi a už to nejde zachránit. Statik sice říkal, že to mám podepřít, zdi postupně bourat a znovu vyzdívat, ale mně to nepřijde jako dobré řešení. Když jsem odstraňoval elektriku, tak stačilo za drát zatáhnout a z vlhké zdi snadno vyjel. Některé zdi a stropy jsem musel podepřít, aby to nespadlo samo,“ popsal.

Běsnící řeka mu vzala i část chovaných zvířat. „Smetla šest holubníků i s šesti stovkami holubů. Nejhorší bylo, že povodeň přišla v noci, když byli zavření, takže se spousta holoubat utopila. Uletět stihly asi dvě stovky, tak jsem jim narychlo postavil nový holubník, aby se měli kam vrátit. Kromě toho voda odnesla také králíkárnu i s králíky,“ vzpomíná na osudnou noc.

Sám se musel zachránit na půdě a jen čekal, jestli voda nevezme i dům. Tehdy vydržel, teď však musí pryč.