Unikátní technologii, která nemá na Moravě obdoby, představili zástupci Litovle na Olomoucku s městskou Vodohospodářskou společností (VHS) Čerlinka a několika ministry.
Solární sušárna zvládne ročně vysušit zhruba 3 500 tun čistírenských kalů a promění je na 933 tun sušiny, kterou jako palivo využije hranická cementárna.
„Srdcem solární sušárny je přehrabovák, který kypří kal, aby se z něj vlhkost dostala na povrch a poté ji větráky odsávají ven z hal. Naše stroje jsme si familiárně pojmenovali Hildegarda a Gertruda na počest německých tvůrců technologie,“ přiblížila jednatelka VHS Čerlinka Helena Stoupová.
„Z odstředěného kalu s pouhými 20 procenty sušiny, který vstupuje do procesu sušení, by na konci mělo zůstat garantovaných 85 procent sušiny, možná i víc,“ doplnila.
Sušárna kalů za více než sto milionů korun, která vyrostla v areálu čistírny odpadních vod na periferii Litovle, je zatím ve zkušebním provozu. Naplno se má rozjet letos.
Výstavbu dvou obřích hal o rozměrech 120 krát 13 metrů provázela řada peripetií.
„Přípravy průlomové investice se rozběhly v roce 2018, kdy bylo vzhledem k chystané nové legislativě zakazující vyvážet čistírenské kaly na pole nebo do kompostáren potřeba řešit, co s nimi dál. My se vydali cestou solárního sušení, což je pro nás ekonomicky velice přínosná varianta,“ zhodnotil starosta Litovle Viktor Kohout (nez.).
Nezdražit cenu...
Vozit těžký kal do sto kilometrů vzdálené spalovny by podle něho znamenalo výrazné navýšení nákladů, což by se promítlo do cen stočného.
Radnice se musela vypořádat s požadavky vedení chráněné krajinné oblasti, protože se stavělo na katastru přírodní rezervace.
„Vše probíhalo pod přísným dohledem a museli jsme přemístit všechny vzácné druhy rostlin a živočichů. Pracovali tu brigádníci, kteří přemístili nespočet cibulek bledulí a petrklíčů a odchytili spoustu užovek a ještěrek,“ popsal starosta.
Likvidace skládky
Když bylo hotovo a dělníci podnikli velkou stavební odkrývku, narazili na další komplikaci v podobě nelegální skládky z osmdesátých let.
„Její likvidace nám investici výrazně prodražila,“ povzdechl si Kohout.
Lidé v litovelské ulici Pavlínka, kteří mají své domy zhruba 300 metrů od skleníků, se obávají zápachu z hal, ve kterých se kal suší.
„Už tu máme cukrovar, kde to z lagun zapáchá, pravidelně je cítit i sladovna. Bojíme se, že k tomu všemu přibude ještě zápach ze sušárny, hlavně v létě,“ obává se například tamní obyvatel Jan Bombera.
Zápach spolu s vlhkostí odsává ven ze skleníků řada větráků. „Namířeno máme ven směrem do lesa, nikoliv na obytnou zástavbu,“ ujistila Stoupová.
Zástupci VHS Čerlinka spolu se starostou také jeli do Německa, aby si technologii prohlédli zblízka. „Lidi můžeme ujistit, že ačkoliv jsme stáli metr a půl od skleníků, necítili jsme vůbec nic,“ mírní obavy Kohout.
Krajské město i hejtmanství chtějí více využívat energii z obnovitelných zdrojů |
Zařízení si včetně DPH vyžádalo investici bezmála 119 milionů korun, z toho 77 milionů korun pokryla dotace. Měla by se městu vrátit za pět let.
Litovelská sušárna čistírenského kalu je podle ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL) unikátní v tom, že k provozu nepotřebuje dodatečnou energii.
„Čistírny odpadních vod jsou energeticky náročné, ale zároveň v nich vzniká řada energeticky využitelných surovin,“ řekl Hladík.
Investice do takzvané hygienizace čistírenského kalu jsou podle něj velmi důležité, protože se díky nim v kalech výrazně sníží množství škodlivin, jako jsou antibiotika, antikoncepce, těžké kovy či mikroplasty. Kromě energetického využití by z nich v budoucnu mohl být separován fosfor i dusík pro využití při výrobě hnojiv.
