Nová vyhláška bude klást důraz na zdravější alternativy a čerstvé lokální produkty, čímž reaguje na dlouhodobé poznatky Světové zdravotnické organizace. Omezí například množství červeného masa, naopak podpoří více ryb a čerstvé zeleniny s ovocem. Též zásadně zredukuje cukry v nabízených nápojích a zakáže umělá dochucovadla či přípravky s vysokým množstvím soli.
„V řadě jídelen používají třeba rybí prsty, kde množství strouhanky převyšuje množství masa a to není správně. U polotovarů teď bude povinně 60 procent masa. Jídelny také používaly neuvěřitelné množství soli, často až dvoudenní dávku pro děti v jednom školním obědu,“ uvádí výživová expertka Sylva Šmídová.
„V tomto sektoru se novoty moc nenosí, řeknete změna a všichni jdou do kolen. Jsou jídelny, které na to už najely a bez problémů to dodržují, ale určitě se najde spousta takových, jež si počkají a budou najíždět postupně, počkají si na školení,“ přibližuje výkonný ředitel asociace školních jídelen Karel Jahoda.
Změny ve školním stravování budou od září jen dobrovolné. Povinné se odkládají |
Jídelny, v nichž se stravuje pětina obyvatel kraje, podle výživových expertů i Státního zdravotního ústavu nemusí vymýšlet zcela nové receptury, většinu luštěnin nebo obilovin lze zařadit do běžných receptů, které jsou mezi žáky a studenty oblíbené.
„Nemůžete dát dětem plný talíř bulguru nebo quinoi. To u nich narazí, a tvrdě. Řešením je například uvařit rýži a přidat malé množství obilovin. Pokud děti milují boloňské špagety, dejte tam část celozrnných těstovin,“ radí Šmídová.
Někdy jde o jediné teplé jídlo dne
Většina jídelen v regionu podle jejich zástupců upravuje svou nabídku průběžně.
Školy lokálním produktům nefandí, projekt to chce změnitVědci z olomoucké Univerzity Palackého mapovali využití lokálních, regionálních a bio produktů na téměř 70 středních školách v kraji a průzkum pro místní producenty dopadl bídně. Většina škol na lokálnost potravin nabízených žákům nehledí, přes 90 procent škol též uvedlo, že nesledují bio kvalitu potravin. Dodavatelé místní potraviny navíc příliš nenabízí. O změnu se snaží projekt Od vidlí na vidličku, který pracuje na propojování malých podniků přímo se školními jídelnami. „Cílem pro nás je, aby bylo ve školách 30 až 40 procent potravin z regionu, aby se používaly potraviny, jež jsou nám nejbližší. Není problém dostat do škol lokální vepřové a hovězí maso, pečivo, jablka či mléko. Naopak třeba kuřecí maso je úspěch získat vůbec české, natož z regionu,“ nastínila manažerka projektu Lenka Ehlerová. |
„Čerstvé ovoce a zeleninu navyšujeme dlouhodobě. Luštěniny se taky snažíme zařazovat, tak nějak nenápadně, aby to pro děti nebyl takový šok,“ popisuje třeba Kateřina Hebelková, vedoucí školní jídelny Reálného gymnázia a Základní školy Otto Wichterleho v Prostějově.
Žáci podle ní na změny pozitivně reagují, kvůli přísným kontrolám navíc jídelna už delší dobu upouští od polotovarů a dehydrovaných výrobků, jež budou vyhláškou také omezeny.
„Na změny se chystáme spíš až příští rok, bude to tak mít asi většina škol. Navýšení množství ryb v jídelníčku vnímám jako hloupost, protože děti nám je nejedí, kvitujeme však sloučení mléka a mléčných výrobků,“ říká vedoucí jídelny Střední zemědělské školy v Olomouci Eliška Kasprzyková.
Kromě úpravy receptů některé jídelny investují i do pokročilého vybavení, nové přístroje je vyjdou až na statisíce korun.
„Školní oběd je pro mnoho strávníků často jediným teplým jídlem za den, proto je nutné dbát na jeho kvalitu,“ podotýká ředitelka školní jídelny v Zábřehu Petra Macháčková.
Menší jídelny narážejí na své limity
Rozdílně se s výzvami perou v malých školách a na vesnicích, kde se kapacitně velkým městům nemohou rovnat.
„Limituje nás velikost jídelny a prostorové podmínky, nemůžeme mít mimo jiné velký chladicí box, kde by pro děti byl výběr zeleniny. Hledáme proto jiná řešení a při obědě nabízíme krájená rajčata, okurky nebo mrkev, aby si děti mohly vybrat aspoň takto,“ popisuje ředitelka Základní a mateřské školy Určice Marcela Melková.
„Též bychom chtěli mít větší podíl lokálních potravin, už teď odebíráme jablka a maso od dodavatelů z okolí,“ doplnila.
Školy navíc kvůli náročné pracovní době a malým platům bojují se sháněním kvalifikovaných kuchařek a kuchařů. „Sehnat kvalitního zaměstnance dnes opravdu není snadné,“ potvrzuje Melková
Vyhláška kromě potravinových změn upravuje rovněž možnost nošení vlastních krabiček s jídlem, a to i tehdy, když žák nemá speciální dietu. Cílem je vytvořit z jídelen místo, kde se budou potkávat všechny děti a nikdo není z kolektivu vyloučen.
Do školy s váhou a mikrovlnkou. Přibývá dietářů, kteří si nosí vlastní oběd |
Určická škola ovšem musela přistoupit k omezení slazených nápojů, jež si žáci k vlastnímu jídlu přinášeli. „Zákaz nošení energetických nápojů máme nyní zanesený ve školním řádu,“ přibližuje Melková.
Velkou roli hrají návyky z rodiny
Někteří rodiče míní, že u dětí jsou důležitým faktorem domácí návyky.
„Naše tři děti jsou jak na základní, tak na střední škole s nabídkou jídla spokojené, dcera často donese z oběda domů nektarinku, banán či jiné ovoce,“ říká maminka Jana Růžičková.
„Jako důležité vnímám to, s jakou skladbou jídelníčku se děti potkají doma, neboť to často ovlivní, jaké jídlo jim chutná v jídelnách. Problém spatřuji hlavně v nedostatečném financování zaměstnanců jídelen,“ dodává.
Kuchaře a další zaměstnance čekají i změny v administrativě, podle odborníků ale většinu práce se zavedením potravin nového spotřebního koše obstará počítačový program. Na pracovnících zůstane hlavně úprava a začlenění nových receptů.