„Šumperk mi přirostl k srdci jak svojí atmosférou, tak energií. Mám pocit, že tady nikdo nic nedostane zadarmo a je to cítit i v mentalitě lidí. Obklopují nás nemilosrdné hory, které nic neodpustí. Je to tady úplně jiné než třeba na Hané, kam rád jezdím a znám tam taky spoustu lidí,“ svěřuje se Ondřej Polák.
Další díly seriálu |
Kapela se podle něj před lety zkoušela přestěhovat do Prahy. „Když jsme kvůli muzice zkoušeli s dalšími Radečky žít v Praze, což by mimochodem byla obrovská výhoda, tak jsme to nedokázali a pokorně jsme se vrátili do Šumperka. Nedá se říct nějaká konkrétní věc proč. Je to zkrátka magie místa,“ shrnuje hudebník.
Basák Radečků roky vyráží na výlety a procházky, i když času na rodinu má kvůli kapele málo.
„Máme strašně moc rádi procházku od hájenky pod kopcem Háj nad Šumperkem ke kostelíčku nad nedalekým Bludovem, což je vyhledávané poutní místo a jsou odtamtud krásné výhledy. Tu cestu jsme šli mnohokrát a máme ji rádi v zimě, v létě. Je krátká, je to ale vždycky malé dobrodružství, hlavně pro děti,“ prozrazuje.
„Jsou tam různé odbočky, cestičky, takže často a rádi zabloudíme a leckdy ani ke kostelíčku nedojdeme. V tom je to kouzelné. Je to po vrstevnici a chodili jsme tam i s kočárkem,“ popisuje.
Kdo by nechtěl mít doma zakázaný plakát, říká člen kapely O5 a Radeček o Džemfestu |
Jako další zmiňuje procházku ze Šumperka přes Kotel na pro místní legendární místo zvané Nové domky. V názvu jsou nové, i když lokalita je už desítky let stejná. „Ideální vzdálenost i pro děti. Máme to tam rádi, je tam dobrá restaurace. Je to tam vřelé, rodinné a velmi příjemné,“ doporučuje Polák.
K elektrárně povinně, výhled zastaví srdce i dech
Svým hitem Hory se Radečci přihlásili ke kopečkům, kopcům a horám, především Jeseníkům.
„Milujeme je všichni. Když přijede jakákoli návštěva, kamarádi z hudební branže nebo účastníci našeho Džemfestu a hostíme je tady, tak se jich vůbec neptáme, jestli chtějí, nebo nechtějí, a vyrazíme s nimi na přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé stráně,“ říká Polák.
Vysvětlení má velmi osobité. „Když člověk vystoupí na hráz horní nádrže, tak se naskytnou takové výhledy, že se člověku zastaví srdce i dech. Je to zároveň neobyčejná krása a přitom samotné vodní dílo je neskutečná lidská drzost,“ líčí.
Vyznamenání si vážím, ale nepatří jen mně, říká „otec“ elektrárny Dlouhé stráně |
„Člověk neví, jestli má lidstvo obdivovat, nebo zatratit, protože udělat takovou zhovadilost jako uříznout hoře vrchol a vydlabat do ní díru je strašné, ale na druhou stranu je to nádhera. I já jsem z toho nadšený,“ vyznává se hudebník.
Na místo chodí i s rodinou. „Loni se nám poštěstilo, když byla nádrž vypuštěná. Na dně byla jenom dodávka geodetů. Je to sranda, vidět v té obrovské nádrži, jak je tam auto směšně malé, jako angličák. Takže Dlouhé stráně se všemi negativy i pozitivy dávám jako povinnost všem, kdo k nám přijedou,“ shrnuje Polák.
Muzikant má ještě rád další výlet v Jeseníkách, z Ramzové na Šerák. „Vyráželi jsme tam už kdysi s rodiči a od té doby je to pro mě obrovská nostalgie. Chodíme buď pěšky, nebo vyjedeme na Šerák lanovkou. Nahoře si v restauraci dám tu jejich šílenou gulášovku v chlebu. Je nezdravá, hnusná a předražená, ale nakonec zase neodolám,“ směje se.
12. dubna 2024 |
