„V Česku roste zájem o vysoce kvalifikované pracovníky, kteří se ale potýkají s mnoha překážkami v každodenním životě,“ upozorňuje hlavní řešitelka projektu Lucie Macková z přírodovědecké fakulty UP.

Proč jste jako jeden z cílů zvolili vnímání diskriminace?
Už v roce 2022 jsme dělali pilotní výzkum ke kvalifikovaným cizincům, který se týkal Olomouce a okolí, a tam jsme se s tématem diskriminace setkali v hojném počtu.

Jaká má olomoucký region specifika?
Po Zlínském kraji je tu nejméně cizinců v Česku. Kromě třeba univerzitní Olomouce nejsou čísla nijak velká, což může hrát roli v tom, jak k nim lidé přistupují, protože mohou být bráni jako rarita. Podobně jsou ale k cizincům v největší opozici třeba i oblasti ve Velké Británii, kde jich také žije nejméně.

V čem se vymezování projevuje?
Už třeba na úřadech naráželi na takové excesy, že jim úředník tykal. Snad to jsou ale ojedinělé případy a situace se už zlepšila.

Jak se cizincům shání bydlení?
Nájemní bydlení je další oblast, kde se setkávají s diskriminací. Vzhledem ke komplikovanosti procesů, kdy musejí cizince nahlašovat, dávají pronajímatelé přednost Čechům. Účastnici našeho výzkumu se tak ocitali v hodně paradoxní situaci – měli opravdu velice dobrou práci, vydělávali hodně peněz, nebyl pro ně problém bydlení zaplatit, ale měli potíže ho vůbec získat.

Odkud respondenti pocházejí?
Vzorek jsme měli pestrý, víc než by odpovídalo rozložení cizinců v Česku. Země od Latinské Ameriky, Brazílie, Kolumbie, Bolívie, USA, ze západní Evropy, subsaharské Afriky, Asie, z Blízkého východu, Nový Zéland, Ukrajina. Právě ukrajinské migraci se ale věnujeme i bokem ve zvláštním výzkumu. Přes 50 lidí bylo ze zemí mimo Evropskou unii.

Zjistili jste i diskriminaci kvůli jiné barvě kůže?
Je to tak, že cizinci, kteří jsou viditelně odlišní, se s diskriminací setkávají častěji. Druhým faktorem je jazyk. Jakmile neumí česky, může to vést k nedorozuměním, případně se s nimi Češi odmítají bavit. Nemusí to přitom být ani vzdálený jazyk, může jít i o polštinu či slovenštinu, a stejně uslyší, ať se vrátí zpátky, že tady berou práci Čechům. I na tohle jsme narazili. Dochází pak k jevu, kterému se říká integrační paradox. Cizinci, kteří jsou vysoce kvalifikovaní, se setkávají s větší mírou diskriminace, což nemusí být objektivně tak, ale jsou si toho více vědomi. Znají svoje práva, vědí, jak by měly situace vypadat, a celé to na ně víc dopadá. Snaží se na diskriminaci upozornit a bojovat s ní.

Lucie Macková z přírodovědecké fakulty UP se zaměřuje na problematiku diskriminace u expertů z cizích zemí.

Jak časté tyto zkušenosti jsou?
Lidé ze zemí mimo EU narážejí na různé administrativní překážky běžně. Nebo třeba u lékaře se jim stalo, že je z menší ordinace poslali do větší nemocnice, což ale může být dáno i jazykovou vybaveností.

Někteří cizinci jsou přitom sami lékaři...
Je to tak. Jejich rodiče tak třeba odbudou, ale když se pak v nemocnici dozvědí, že jejich dcera či syn tam pracují, je pak jednání jiné.

Co stálo za rozhodnutím se do výzkumu o perspektivách vysoce kvalifikovaných migrantů pustit? Chyběl navzdory tomu, že migrace je velké téma?
Ve srovnání se západními zeměmi nebo třeba Polskem je u nás migrace opravdu méně zkoumaná. Pro sociologii nebo geografii je to pořád spíš okrajové téma. Chtěli jsme se na něj proto víc zaměřit, konkrétně právě na cizince s vysokoškolským vzděláním.

Sledovali jste i jejich motivaci, proč je zaujalo zrovna Česko?
Ano, motivace byly různé. Když se podíváme na statistiky pro Česko, tak vidíme, že často přicházejí kvůli práci nebo třeba sjednocení rodin. Může to být i studium, po němž se rozhodnou, že tu zůstanou. Z cizinců jsme zahrnuli všechny, kteří mají vysokoškolské vzdělání a zároveň jsou tady v Česku aspoň jeden rok, tím jsme nůžky ponechali široce otevřené. Mluvili jsme s lékaři, odborníky z IT, výzkumníky, lidmi z firem, byznysu, technickými pracovníky. Většinou měli přes 25 let.

Už jsou názorově dvě Německa. Témata migrace a klimatu zemi ostře rozdělují

K výzkumu uvádíte, že kvalifikovaní migranti jsou dobří pro lepší konkurenceschopnost Česka. Kde mohou pomoci?
Je to celoevropský trend, stejně tak to platí pro Severní Ameriku či Austrálii, kde se firmy i stát snaží přilákat skupinu vysoce kvalifikovaných osob. Přispívají totiž k inovacím, stejně tak fiskálně, jelikož mají nadprůměrné příjmy a odvádějí do rozpočtu více daní. Je to i česká strategie, která je v migraci výrazně selektivní. Náš stát si tyto lidi vybírá prostřednictvím dvou programů. Jeden cílí na vysoce kvalifikované zaměstnance, druhý na vědecký personál. Mezi cizinci s vysokoškolským diplomem je využívaná nejen takzvaná modrá karta, ale i zaměstnanecká karta, která je obecně pro všechny migranty, protože její vyřízení je jednodušší.

Věnovali jste se také postoji Čechů k cizincům. Jak průzkum vypadal?
Bylo to dotazníkové šetření po celé České republice s reprezentativním vzorkem přes tisíc respondentů. V první části byly otázky, kdy jsme se ptali na obecné postoje k migraci, a druhá – experimentální – zjišťovala, které skupiny cizinců by Češi chtěli v Česku a zda by jim prodloužili víza. Lidé vždy vybírali ze dvou profilů migrantů, které se měnily. Měly podobu textu s různými charakteristikami – zahrnovaly věk, vzdělání, pohlaví, pracovní kvalifikaci, zaměstnanost, znalost češtiny a zemi původu, což byla Ukrajina, Vietnam, Sýrie, Filipíny a Egypt.

Proč jste zvolili tyto země?
Nebyly vybrány náhodně, ale představovaly země, odkud je v Česku velké množství migrantů.

Co vám vyšlo?
Respondenti nepřekvapivě upřednostňovali univerzitně vzdělané migranty s pracovní zkušeností tři až pět let. Přišlo nám zajímavé, že Češi nejvíce preferovali Vietnam, dál Filipíny a teprve potom byla Ukrajina, za ní pak Egypt a pak Sýrie.

Víte, proč je seřadili takhle?
U Filipín si pořád nejsme jistí, je to pro Česko nová imigrační země. Filipínci většinou pracují v továrnách či domácnostech, Češi s nimi ale nemají tolik zkušeností, jejich počty nejsou vysoké, takže pro nás šlo o překvapení. Na Vietnamce jsou Češi zvyklí a u Ukrajiny se důvody můžou skrývat někde v politických narativech, ačkoliv to byla ve výběru jediná slovanská země.

Mami, snad jsi na mě pyšná. Z fotbalového youtubera je fenomén. Proč žije v Česku?

Domnívají se Češi, že jim cizinci berou práci?
To bychom se museli zeptat trochu jinak, protože zároveň se někdo může domnívat, že cizinci nepracují. Nicméně obecně z výzkumů známých z jiných zemí vyplývá, že pokud jsou cizinci méně kvalifikovaní, zaplní místa na pracovním trhu, které už domácí populace ani nechce dělat, třeba ve službách, úklidu, jídelnách. Domácí obyvatelstvo se potom posune na lepší pozice v hierarchii. Naopak z výzkumů k vysoce kvalifikovaným cizincům plyne, že nejenže nepřipraví o práci místní, ale u všech také dochází ke zvyšování platů.

Češi mívají u cizinců pověst odtažitých škarohlídů, kteří ale po bližším vzájemném poznání rádi pomohou. Potvrdilo se to?
Je to tak. Třeba ve srovnání s jižní Evropou nebo také dalšími zeměmi jsou Češi pro cizince hodně uzavření. Chvíli trvá, než si tu najdou lidi ve svém okolí, ale jakmile se bariéra prolomí, obecně Čechy chválili jako přátelské a obětavé.

Jaké renomé mezi nimi má Česká republika?
Obecně cizinci často mluvili o klišé, jako je pivo, hospody a zahrádky. Někteří znali české hudební skladatele, to je zajímavé, že má Česko pověst kulturního centra. Mnoho ze zahraničních pracovníků bylo překvapených třeba právě z interakcí, typicky že se lidé neusmívají na ulicích, nebaví se na zastávce. Někoho také překvapilo nepříjemné chování. Třeba že někdo v MHD nebo v restauraci něco utrousil, případně na někoho dokonce sáhli.

Takže tohle bychom podle nich na sobě mohli změnit?
Myslím, že je dobré zajímat se o to, co se děje v okolí, jak se lidem daří. A když člověk uvidí bezpráví, třeba u turistů nebo lidí, kteří tu dlouhodobě pracují, ale jsou ve slabší pozici, tak se jich zastat, protože ovládáme jazyk. To mi přijde důležité. Jako největší pocit nespravedlnosti zaznívalo, že je třeba plná tramvaj lidí a v kritické situaci nikdo nic neřekne, a pak to vypadá, že ostatní s nadávkami souhlasí. Přitom to klidně může být váš doktor či někdo jiný, koho tady potřebujeme.

V jakých zemích by podobné situace vypadaly jinak?
Cizinci zmiňovali například jih Evropy, typicky Itálie, Španělsko, Řecko, tam by se jich ostatní zastali. Jinak podobné útoky se bohužel dějí všude, není to žádné české specifikum.