Havla vítalo před třiceti lety v Prostějově víc lidí než kdysi Masaryka

  13:52
Tento týden tomu bylo třicet let, co na střední Moravu přijel tehdejší nově zvolený prezident Václav Havel. Při cestě do Olomouce, kde přebíral čestný doktorát, se zastavil také v Prostějově, kde ho přivítalo centrum zaplněné více než třiceti tisíci lidmi, což bylo více než při návštěvě T. G. Masaryka ve 20. letech minulého století.

Bojovníka proti komunistické totalitě, kterého sametová revoluce vynesla až na post prezidenta, lidé téměř neznali a na nesmělého politika, který stál u pádu zločinného režimu, byli nesmírně zvědaví.

Velkou roli při plánování návštěvy sehrál tehdejší Havlův poradce Petr Oslzlý, který pocházel z Prostějova a k městu, kde prožil celé své dětství, měl velmi blízko.

„Telefonoval mi s dotazem, máme-li zájem o návštěvu Václava Havla v Prostějově. S nadšením jsem pochopitelně tuto nabídku uvítal,“ vzpomíná tehdy nově zvolený místopředseda městského výboru Miroslav Zikmund.

„Krátce na to nás navštívila skupina lidí z prezidentské kanceláře, abychom dohodli podrobnosti o časovém programu, trasách pohybu aut, počtu osob při jednání, bezpečnostních opatřeních a o všem dalším, co souvisí s návštěvou hlavy státu,“ dodal.

Lidé, kteří v Prostějově Havlovu návštěvu připravovali, avizovali projev prezidenta z balkonu radnice, ale kvůli jeho ochraně mohli zveřejnit jen základní informace, jako byly termín návštěvy a přibližná hodina.

Program návštěvy Havel na poslední chvíli změnil

Podle programu mělo proběhnout krátké přivítání na radnici, pak by prezident promluvil z balkonu, poté navštívil Oděvní podnik jakožto největší prostějovskou firmu, a poté by odjel do Olomouce na Univerzitu Palackého.

„Těsně před termínem návštěvy jsem dostal novou informaci, že prezident chce rozhodně navštívit hrob generála Sachra a položit zde kytici. Bylo to pro Havla a jeho dodržování protokolu typické. Takže jsme narychlo sháněli květiny a čekali na prezidenta před branou hřbitova,“ popisuje Zikmund.

Vše pak probíhalo hekticky, ale v ovzduší velkého nadšení. Například příjezdová Brněnská ulice byla obležená lidmi, aniž by kdokoliv cokoliv organizoval. Lidé přišli zcela spontánně.

Na náměstí před vchodem do radnice prezidenta uvítal chlebem a solí hanácký pár v krojích, v místnosti před starostovou kanceláří pak Havel chvíli poseděl a vychutnal si tehdy ještě neodmyslitelnou cigaretu. Pak začaly projevy.

„V místnosti bylo rušno. Václav Havel se ptal, kdo mluví, co říká a přátelsky s vtipem mi vytkl, proč nemáme v místnosti odposlech, když ho má kdejaká bigbítová kapela. Vůbec mi tehdy nebylo do smíchu. Když pak vyšel nový prezident na balkon, přivítalo ho neutuchající nadšení zcela zaplněného náměstí,“ nastínil Zikmund.

„Hlava na hlavě byla rovněž na náměstí Žižkově a Pernštýnském. Tehdy se zde sešlo přes třicet tisíc nadšených občanů. Podle historiků to bylo ještě víc než při návštěvě T. G. Masaryka ve 20. letech,“ dodal.

Balkon byl symbolicky „očištěn“ od ducha komunistů

K přivítání nové hlavy státu se váže zajímavost, o které věděl jen úzký okruh lidí. Jako první to tehdy na radničním balkonu před zcela zaplněným náměstím chtěla udělat velká řada lidí z okruhu nově se rodící svobodné reprezentace města.

Nakonec pocta připadla Miloši Košíčkovi, který se tak rozhodl, coby volební manažer Občanského fóra. Hluboce věřící křesťan Košíček to však nedělal kvůli své slávě, sledoval zcela jiný cíl. Balkon dříve používali komunističtí pohlaváři a Košíček ho chtěl ještě před tím, než na něj vkročí Václav Havel, symbolicky očistit. Než začal mluvit, na sekundu se zastavil, a tiše se pomodlil.

Následující Havlův projev byl nepřipravený, spontánní, ale vřelý. „Musel jsem se stát prezidentem této republiky, abych se poprvé v životě ocitl na tomto krásném náměstí v centru vašeho hanáckého města. Kdysi tady stávala krásná socha T. G. Masaryka. Tu sochu kdosi zbořil, ale možná se podaří ji zrekonstruovat. Bude to stát hodně úsilí,“ řekl tehdy Havel.

„Já o tom mluvím proto, že v tom spatřuji jakési symbol. Tak je to teď v naší zemi se vším. Kam oko pohlédne, je něco zničeného, rozvráceného a čeká nás mnoho namáhavé práce. Je to smutné, ale zároveň můžeme mít radost z toho, že se otevírá možnost vybudovat něco lepšího, co má smysl. Ta práce bude namáhavá, ale bude to stát za to. Pěkně vás pozdravuju,“ dodal.

S lidmi se posléze rozloučil svým typickým nesmělým úsměvem, úklonou a pozdravem ruky s často používaným gestem véčkem na prstech. Účastnici si vybavují, že celé prezidentovo vystupování a chování bylo neformální a přátelské.

Dole pod radnicí stál také tehdy třiatřicetiletý Ivo Lužný. „Havlova návštěva a přeplněné náměstí pro mne znamenalo definitivní potvrzení, že vývoj se u nás již bude ubírat svobodným a demokratickým směrem, že navazujeme na dobré tradice první republiky. Byl to jeden z krásných jarních dnů plný radosti a naděje, pamětníkům možná připomínající jaro roku 1968,“ vzpomíná Lužný.

Prostějovské náměstí se od té doby už nikdy tak nezaplnilo.