Ivan Čech přišel s iniciativou připomenout tragický osud usmrceného podnikatele poprvé loni na podzim. Městské zastupitelstvo ale letos v únoru nakonec návrh na zřízení pamětní desky neschválilo. Zastupitelé nicméně souhlasili s plánem na umístění pamětní desky všem obětem komunistického režimu z Prostějova.
„Ať je to pamětní deska všem obětem, ale ať na ní jsou opravdu jména obětí s daty narození a úmrtí třeba z celého okresu,“ kvitovala to tehdy například i Kalábkova vnučka Jarmila Sekaninová.
Od té doby však uběhlo osm měsíců, zřízení pamětní desky se nikam nepohnulo a navíc je všechno jinak.
„Již v březnu jsem na jednání kulturní komise informovala o telefonických hovorech s pracovníky bezpečnostního archivu i s oddělením péče o válečné veterány. Centrálně nejsou evidována jména osob pronásledovaných totalitním režimem,“ sdělila náměstkyně primátora odpovědná za kulturu Milada Sokolová (ODS).
„Stanovisko komise bylo následující: Kulturní komise podporuje umístění anonymní pamětní desky v budově radnice,“ dodala.
Vyjádření komise bylo nekompetentní, míní badatel
Ivan Čech proto nedávno podal další žádost. „Vyjádření kulturní komise z podzimu roku 2019, která návrh zamítla, bylo zcela nekompetentní. Další fáze odmítnutí pamětní desky souvisela s tím, že město veřejně, leč neurčitě přislíbilo, že možná někdy v budoucnosti snad zřídí pamětní desku obětem třetího odboje. Od té doby je ticho,“ stěžuje si.
S pamětní deskou obětem komunismu souhlasí například člen rady a stranický kolega náměstkyně Sokolové Tomáš Blumenstein. Podle něho bylo obětí totalitní zvůle jen v Prostějově mnoho desítek a je nutné si je připomínat.
Pro je také opozice. Návrh na zřízení pamětní desky za umučeného Kalábka letos v únoru na zastupitelstvu předkládal člen opozice Aleš Matyášek (Na rovinu!).
Živnostníka ubili, rodinný majetek ukradli
Prosperující prostějovské železářství živnostníka Kalábka komunisté po druhé světové válce nejprve znárodnili a majitele poté uvěznili.
„Můj dědeček byl umučen příslušníky komunistického režimu. Dozorce ho chodil do korekce mlátit šest dní. Bil ho boxerem a železnou tyčí, a než umřel, odvezli ho do Olomouce, kde zemřel ve sklepě,“ popisuje tragický příběh Kalábkova vnučka Sekaninová.
V roce 1968 pak rodina požádala o rehabilitaci a dokonce proběhlo několik výslechů, než případ přerušila ruská invaze.
„Jeden ze svědků tehdy vypovídal, že za mnoho let své praxe u pohřební služby neviděl tak zohaveného člověka. O rehabilitaci jsme žádali také v 90. letech, ale dozorce Emil Dobrý se ze zdravotních důvodů soudu vyhnul. Moje maminka tehdy ještě žila,“ dodala vnučka.
Kalábek zemřel ve svých 44 letech. Totalitní režim po jeho vraždě tvrdě zamával i s celou rodinou. Ukradl jí veškerý majetek a vystěhoval ji z domu.
„V devadesátých letech se rozeběhlo policejní šetření, které vedlo k obvinění dozorce. Ten tehdy žil v Prostějově a příbuzní oběti ho dokonce občas potkávali. Nicméně v roce 1995 bylo vyšetřování zastaveno pro špatný zdravotní stav obviněného. Nakonec zemřel rok po vdově Jiřině Kalábkové a nepotrestán. Rodině dodnes nebyla přiznána žádná rehabilitace a samozřejmě ani žádná náhrada,“ dodává Čech.
