Krátce před desátou hodinou dopoledne se ve skupince šestnácti lidí scházíme v budově olomouckého krajského policejního ředitelství na třídě Kosmonautů. Chvíli po začátku ještě přibíhají dvě opozdilkyně, tou dobou už je ale většina z nás převlečená a pozorně naslouchá pokynům instruktora služebního výcviku.

Program je jasný. První dvě cvičení se odehrají v skromné tělocvičně na ředitelství, pak nás autobus přemístí na atletický ovál u hasičské zbrojnice ve Schweitzerově ulici. Pořádně se rozhýbat, protáhnout, utáhnout kraťasy a jdeme na to.

Začíná se kliky. „Prsty rukou mějte na úrovni ramen, lokty se ve vzporu musí propnout. A pokud se hrudí nedotknete země, nebudeme vám klik počítat,“ připomíná jeden z instruktorů, kteří stojí na červenomodrém tatami.

Každá disciplína má limit, jejž je nutné splnit. U kliků je to osmnáct opakování. Dámy, kterých je v naší osmnáctičlenné skupince hned osm, přitom nemají žádné úlevy.

„Kliky bývají při fyzických testech nejproblematičtější disciplínou,“ líčí mi náborářka Martina Schrammová.

První to vzdává po dvou disciplínách

Všechny cviky jsou bodovány v závislosti na výkonu. Mých 36 kliků stačí na 13 bodů. Maximum přitom není omezeno. Pro představu: 49 kliků vynese uchazeči 20 bodů, za každá další dvě opakování pak instruktoři přičítají bod.

Pro úspěšné absolvování fyzických testů musí žadatel v součtu ze čtyř disciplín nasbírat 36 bodů a u každé z nich splnit minimum alespoň čtyř.

Po klicích přecházíme k takzvanému celomotorickému testu. „Vůbec nevím, co od toho čekat,“ svěřuje se jeden z účastníků. „Je to takové plácání o zem,“ uklidňuje ho kolegyně, která testy už dříve podstoupila.

Skutečně. Ze stoje je třeba si dřepnout, rychle si lehnout na břicho, plácnout dlaněmi o zem, pak znovu do dřepu, do stoje, do dřepu, tentokrát si lehnout na záda a takto vše opakovat po dobu dvou minut.

Podle instruktora účastníci obvykle dosahují 35 opakování, jedno se počítá za každý vztyk. Limit je 20. Mých 30 mi vynáší dalších 10 bodů.

Po dvou disciplínách na vlastní žádost odstupuje jeden z účastníků. A není sám, kdo je po celomotorickém testu evidentně zarudlý v obličeji, zadýchán a stěží se snaží udržet snídani v útrobách.

To nejtěžší na konec. Tedy jak pro koho

Při přesunu autobusem na ovál si všichni přejeme, aby nezačalo pršet. Je pod mrakem a tartanový povrch už tak hodně klouže. O čemž se sám přesvědčuji při další disciplíně – čtyřnásobném sprintu na deset metrů mezi dvěma metami. Nejprve je obě musím osmičkou oběhnout, pak se vzdálenější dotknout a až při doteku bližší mety se zastavuje čas.

Po prvním dotyku s metou mi ale podklouzne bota, což se posléze stane ještě dalším třem běžcům. Minimum pro uznání takzvaného člunkového běhu je 14,5 sekund, což navzdory zmíněné komplikaci plním.

Ani benefity často nestačí. Sehnat strážníky je pro mnohé obce neřešitelný úkol

Možná trošku netakticky se až nyní dostáváme z mého pohledu k nejtěžší disciplíně – běhu na jeden kilometr. Jsme rozděleni do dvou skupin, limit pro zaběhnutí je 5 minut a 15 sekund.

S vědomím, že už se není na co šetřit, dávám stranou jakékoli taktické plány a hned v první zatáčce napaluji tempo, jež se však postupně jeví jako neudržitelné. Výsledný čas 3:33 jde značně cítit ještě druhý den, ale výsledný celkový součet 47 bodů za to stojí.

„Fuj, hnus, to jsme měli běžet jako první,“ vydychuje v předklonu jeden z účastníků. „Mně to vyhovovalo, věděl jsem, že mi už stačí tempo kolem pěti minut, což jsem zvládl,“ oponuje další.

Rekordman našeho dne nakonec dosáhl na 63 bodů, nejvíce za letošek bylo mírně přes sedmdesát.

„Rozpětí účastníků fyzických testů nanečisto bylo v tomto termínu 15 až 50 let, splnilo je deset zájemců, což je méně než obvykle,“ bilancuje Schrammová.

Až třetina uchazečů testy nezvládne napoprvé

Úspěšní obdrží certifikát umožňující prominutí testů, pokud se v příštích dvanácti měsících budou ucházet o práci policisty kdekoli v Česku. O což je očividně zájem, neboť na dotaz, kdo vážně uvažuje o nástupu k policii, zvedají ruku ze sedmnácti přítomných všichni kromě mě.

„Fyzické testy jsou jednou třetinou přijímacího řízení a často tou veřejností nejobávanější částí. Každý zájemce si tak u nás může testy zkusit nanečisto a nezávazně,“ vysvětluje náborářka Schrammová.

„Ten, kdo úspěšný není, si aspoň ověří, kterou disciplínu je třeba ještě dotrénovat, a zároveň mu instruktoři služebního výcviku vysvětlí správnou techniku provedení jednotlivých disciplín,“ dodává.

Chybí řidiči autobusů. Šoféruje šéf firmy, prodavačka z vinotéky i důchodci

Letošní poslední zkušební fyzické testy se uskuteční 15. prosince, opět se začátkem v budově krajského ředitelství. Případní zájemci se nemusí nikde nahlašovat, stačí jen přijít.

„V říjnu jsme na nich měli 30 zájemců, z nichž uspělo 21. Největší počet získaných bodů byl tehdy 49,“ srovnává Schrammová.

„Příští rok plánujeme s akcí pokračovat v podobném konceptu. V jejím průběhu navíc se všemi mluvíme, dáváme jim informace o dalších částech přijímacího řízení a odpovídáme na jejich dotazy. Někteří si přímo na místě podávají žádost o přijetí do služebního poměru,“ uzavírá.

Na řádných testech selže 25 až 35 procent uchazečů, zkoušky však mohou opakovat. Dříve bylo problematické třeba plavání na sto metrů v časovém limitu, od toho se ale už plošně upustilo, stejně jako od vytrvalostního běhu na dvanáct minut.