Starý dědek na ledě, cesta k titulu. Olomoučtí parahokejisté slaví po 21 letech

Klíčovým hráčem finále byl bezpochyby útočník Martin Joppa, který se přímo podílel na všech čtyřech brankách (2+2) svého týmu.

„Na tuto sezonu jsme se domluvili s kapitánem slovenské reprezentace, skvělým hráčem Martinem Joppou. Ukázalo se, a především tedy ve finále, že to byl ten poslední střípek, který nám chyběl do vítězné mozaiky. Jsme strašně rádi, že jsme ho získali,“ pochvaluje si předsezonní posilu trenér Martin Novák.

Hvězdou utkání byl ale zvolen někdo jiný. Brankář a předseda v jedné osobě devětačtyřicetiletý Michal Černoch.

Je to náročné, musíte vytrvat, říká kapitán Jednou z „mladých pušek“, o kterých mluvil trenér olomouckých parahokejistů Martin Novák, je také 25letý kapitán týmu Radek Jedlička. Během deseti let se vypracoval do role lídra a ve finále týmu pomohl mimo jiné také vítězným gólem. Trenér olomouckých parahokejistů Martin Novák a kapitán týmu Radek Jedlička. Jak dlouho hrajete parahokej? Od nějakých čtrnácti patnácti let, takže to bude deset roků. Jak složité je naučit se na saních, na kterých se musíte pohybovat? Pokud nemáte třeba tři čtyři tréninky týdně, tak je to poměrně náročné, dá se říct běh na dlouhou trať. Člověk u toho musí vytrvat. Co pro vás znamená být kapitánem? Je to pro mě obrovská pocta, jsem rád, že můžu dělat kapitána takovým klukům. I těm starším. Dělám ho už pár let, začátky byly těžší, ale teď už jsem si na to zvykl. Řekl byste o sobě, že jste lídr? Myslím, že slovo si vzít dokážu, ale hlavně se snažím být klukům příkladem na ledě. Už jste oslavili mistrovský? První oslavy jsme stihli už v sobotu hned po zápase. Ale možná ještě naplánujeme nějaký společný víkend. Jak hodnotíte průběh sezony? Byla tak klidná, jako to vypadá v tabulce? Neřekl bych, že sezona byla zas až tak klidná. Měli jsme důležité zápasy, které jsme nehráli v plné sestavě a potřebovali jsme je zvládnout, abychom nakonec skončili druzí. V posledním zápase základní části jsme hráli s Ostravou o druhé místo, to byl hodně důležitý zápas, který jsme nakonec zvládli. Je Havířov váš oblíbený soupeř? Za dva zápasy jste proti nim zaznamenal šstnáct bodů. Havířov letos měl bohužel málo hráčů a nebyli úplně konkurenceschopní, takže zápasy s nimi pro nás byly spíš taková exhibice. Padalo hodně branek. Je to celkově problém parahokeje? Ne vždy můžou hrát úplně všichni, musíte to různě doplňovat… Je to přesně tak. Hlavně v Česku je nedostatek hráčů, takže se týmy doplňují i o hráče z ciziny. Je to tak, jak to je. Jakou má roli v týmu 59letý Tomáš Kvoch? Tomíno je velká legenda. Jsme rádi, že ho můžeme mít v týmu. Je to náš mentor, pomáhá mladším hráčům, kteří začínají s parahokejem. Dává cenné rady a stmeluje partu. Je to takový náš mentor. Zobrazit více Sbalit

„Měl o trochu míň zákroků, ale byly strašně důležité. Držel nás nad vodou v době, kdy se soupeř snažil s výsledkem něco udělat. Na tom jsme mohli stavět a přivedlo nás to až k vítězství,“ vyzdvihuje trenér Novák, který má v týmu také dvě role. Nastupuje jako hráč v poli.

Jak vše zvládá? „Vzhledem ke svému věku a zdravotním problémům, které mě posledních pár let provázejí už bych nejradši byl jenom trenér na střídačce. Ale dlouhodobě máme problém s tím, že je nás prostě málo. Mladí kluci to moc nechtějí hrát. Takže nakonec musím na ten led jít já, starý dědek, abych pomohl a bylo nás aspoň dostatečné množství. Ale spíš už se cítím jako trenér než hráč,“ vysvětluje jednapadesátiletý kouč.

Týmovost, reprezentant a skoro 60letá legenda

Hlavní devízou mužstva je podobně jako u extraligových kohoutů týmovost. „Hrajeme jeden za druhého. Jsme jedna velká rodina, všichni držíme při sobě a bojujeme srdíčkem. Na ledě necháme vždycky všechno,“ potvrzuje kapitán Jedlička.

Olomoučtí parahokejisté hodnotí první třetinu finálové klání s Karlovými Vary.

„Tým je postavený na výborném reprezentantovi Marťovi Žižlavském. K tomu se přidávají další mladí kluci, kteří u nás hrají už skoro deset let, kdy začínali ještě jako děti. Během posledních pěti let nám zkrátka ty naše mladé pušky vyspěly a dozrály do takových hráčů, že se z nich stali strašně důležití hráči a lídři,“ oceňuje Novák.

„Je na něm vidět obrovský progres. Za tři roky se posunul tak, jak někteří jiní za deset let,“ dodává ke zlepšení Žižlavského Michal Černoch.

Důležitým článkem týmu je také bývalý reprezentant a stále hrající legenda českého parahokeje, devětapadesátiletý Tomáš Kvoch. Dlouhovlasý sympaťák, který byl u prvních úspěchů české reprezentace. V Olomouci si jeho přítomnosti všichni váží. Stal se neoficiálním hrajícím asistentem trenéra Nováka.

„Je to taková naše dobrá duše. Základní stavební kámen parahokeje u nás, navíc skvělý člověk. Všichni ho respektují. Když něco řekne v kabině, má to svou váhu. Jsme rádi, že ho máme ve svém středu, je pro nás hodně důležitý,“ popisuje Kvochův přínos Novák.

Střet s vlakem připravil chlapce o nohu. Teď zkouší parahokej a už je v reprezentaci

„Vrátil se k nám v průběhu minulého roku. Chtěli jsme, aby hlavně mentoroval mladé kluky na ledě, aby se od něj mohli učit. Je to legenda, má obrovské zkušenosti. V několika zápasech, ale i na trénincích nám opravdu pomohl. Věnuje se klukům, kteří začínají, učí je bruslit… Dává jim nějaké základy. Popřípadě pomáhá trenérovi s taktikou na zápasy,“ těší Černocha.

Nová hala? Všechno by bylo jednodušší

Změní se po vítězství ambice týmu? „Pokud by se finále za rok nepovedlo, nebudeme to brát jako neúspěch. Letos jsme se určitě nepasovali do role, že bychom vyhráli ligu. Nebyli jsme favoritem. Chtěli jsme znovu postoupit a tam se o to porvat,“ povídá Černoch.

„Samozřejmě bychom o titul rádi hráli každý rok, kdo by nechtěl? Ale na to potřebujeme konkurenceschopné mužstvo, což zatím máme. Cílem bude zajistit si znovu play off a zahrát si o medaili,“ navazuje na chytajícího předsedu o dva roky starší hrající trenér Novák.

Takto by mohla vypadat malá hokejová hala v Olomouci. Bez ohledu na velkou halu je pro město dlouholetým problémem právě chybějící druhá ledová plocha.

Velkým tématem, které na Hané rezonuje, je stavba nové haly. Na olomouckém zimním stadionu se musí vystřídat extraligoví hokejisté, hokejová mládež, parahokejisté, krasobruslaři a další. Příliš mnoho oddílů na jedinou ledovou plochu.

„Jiné týmy mají možnost být třikrát týdně na ledě a můžou se věnovat čistě parahokeji. Za týden natrénují pomalu to, co my za měsíc. Když nastupujete proti takovým týmům, je rozdíl moc vidět. Bohužel tréninky v devět deset večer ve čtvrtek… je to trošku zatěžující, ale musím poděkovat HC Olomouc za to, jak nás podporují a spolupracují s námi,“ říká Černoch

Filozofií Kohoutů je dávat šanci všem bez rozdílu. Nic na tom nemění ani vyhraný titul. „Některé týmy fungují tak, že neberou nikoho s paraplegií, nebo těžším postižením. V současnosti se ten sport tak zrychlil, že pokud nemáte zdravý trup, tak je to problém,“ vykresluje předseda Černoch.

Ničíte budoucnost, tepali kritici vedení Olomouce za úvěr. To se brání dotacemi

„Já jsem paraplegik, máme tam další hráče, kluky, co mají DMO… Všichni víme, že se ten hráč nedostane na reprezentační úroveň, ale podle nás má každý handicapovaný člověk právo hrát a pokud má chuť, tak klidně může přijít. Nikdo mu nezaručí, že odehraje třicet minut zápasu, ale určitě si vždycky nějakou chvilku najde. Trénovat a být s námi určitě může,“ uzavírá předseda novopečených mistrů republiky.