Malý medojed se narodil v první polovině dubna. „Jelikož je ale matka velmi opatrná a ne příliš přátelská, dlouho jsme o mláděti věděli jen podle
zvuků, které vydávalo,“ nastínila zooložka Libuše Veselá.
„V současné době už je jen o něco menší než matka, ale oba jsou na sobě stále velice závislí. Mláďata medojedů se totiž odstavují až po desátém měsíci věku. Na své umístění do spřátelené zoologické zahrady má tudíž ještě čas,“ dodala.
Další mláďata olomoucké zoologické zahrady |
Zvíře žijící v Africe a jižní Asii si lze v ostatních částech světa prohlédnout jen velmi výjimečně, chová ho totiž pouze 16 institucí, z toho Evropě se jich nachází jen šest. A tři z toho jsou české zoologické zahrady. V Olomouci jsou k vidění teprve od roku 2018, i tak už zde ale stihli odchovat dvě mláďata.
Zkušeností s chovem je přitom podle odborníků pomálu, mimo jiné právě proto, že samice se s potomkem v prvních týdnech i v přírodě schovává.
Medojedi jsou přitom jinak nebojácná zvířata, jsou známy případy, kdy zaútočili například na lvy. Tito všežravci také nemají problém obohatit si jídelníček i jedovatými hady včetně třeba kobry. V případě uštknutí upadnou do stavu podobného smrti, většinou ho ale přežijí.
„V přírodě úzce spolupracují s ptákem medozvěstkou křiklavou. Ta svým křikem zvěstuje, že nalezla včelí hnízdo. Medojeda k němu navede, počká, až ho rozbije a vyplení, poté se k hostině přidá,“ přidala zajímavost mluvčí olomoucké zahrady Iveta Gronská.
Přibylo i osm mláďat dikobrazů
V zoo přibyla letos celá řada mláďat, v poslední době šlo třeba také o hned o osm malých dikobrazů srstnatonosých, kteří se narodili postupně během léta.
V chovu tohoto druhu je zoo velmi úspěšná, od roku 1997, kdy s ním začala, už si připsala padesátku mláďat. Ta se rodí už s ostny, ty jsou ale zpočátku měkké, krátké a přiléhají k tělu. Ztvrdnou zhruba až po dvou týdnech.
„Domovinou dikobrazů srstnatonosých je jihozápadní a střední Asie, kde žijí v listnatých a smíšených lesích. Živí se částmi rostlin včetně kůry, lze je ale vidět i pochutnávat si na kostech uhynulých zvířat. Má to však jediné opodstatnění, a tím je potřeba dostat do těla vápník, nikoliv maso,“ doplnila Gronská.
Široké dikobrazí končetiny mají dlouhé drápy, které slouží k vyhrabávání nor, jež si budují pod skalisky a velkými stromy. Dlouhá vstupní chodba vede do vnitřní části tvořené rozsáhlým prostorem s několika východy.
