Brzy by naopak mohla na koleje znovu vyjet servisovaná Rosnička, která měla špatný kotel.
Olomoucké železniční muzeum otevírá jen několikrát do roka, sezonu obvykle zahajuje v březnu nebo dubnu. Kvůli koronaviru letos nevyšel ani květen, a tak se železniční nadšenci dočkali až nyní.
„Když už je roztopená, tak pojede?“ bavili se dva návštěvníci před rychlíkovou krasavicí Rosnička z roku 1956 částečně vyčuhující z depa na točnu.
„To je na zkoušku, zatápěli už včera. Přes rok byla odstavená, zlobily armatury,“ vysvětlil znalý návštěvník v zaplněném areálu.
Potvrzuje to i Martin Šůstal z muzea. Běžná příprava takto velké parní lokomotivy podle něj zabere přinejmenším dvanáct hodin. „Hodně velkou roli hraje počasí a zejména to, kdy byla lokomotiva zatopená naposled. Když ji necháme vyhasnout, i po týdnu má voda pořád teplotu kolem padesáti stupňů Celsia. Je už poměrně hodně předehřátá, a pak se dá předtápěcí doba zkrátit třeba na polovinu, tedy pět šest hodin,“ vysvětluje.
Parní lokomotiva oficiálně označovaná jako 464.202 je nejmladší olomoucký exponát. Tentokrát se jí ale lidé při vyjížďkách po regionálních tratích do Olomouce-Řepčína, Velké Bystřice nebo Prostějova nedočkali. Propadla ji tlaková kotelní zkouška a bylo tak nutné pustit se do náročných oprav. Teď už je kotel v pořádku a zbývá jen dodělat topeniště.
 |
Lokomotivu, které Škodovy závody vyrobily jen dva prototypy a k jejíž sériové výrobě nikdy nedošlo, zachránila před přetavením v ocelárnách náhoda. „Z těchto dvou kusů měly být vidličky, nože a jiný užitečný materiál, ale dostaly se na seznam Národního technického muzea. U prvního se při přebírání zjistilo, že má prasklinu na parním válci a nakonec se tak zachránila tato druhá. No a potom jsme objevili, že má prasklinu také. Nicméně jezdíme i s ní,“ usmívá se příznivec železniční historie.
Na trať vyjel i legendární Kocúr
Z místních mašin vozila v sobotu zájemce o nostalgické jízdy nejstarší zdejší parní lokomotiva přezdívaná Kocúr vyrobená v roce 1898. „Několik let stál na pomníku ve Valašském Meziříčí. Někdy kolem roku 2010 byl odtud sundaný a asi o dva roky později začal znovu jezdit. Byla to doslova reinkarnace, z pomníku se málokterá lokomotiva vrátí do provozu,“ říká Martin Šůstal.
V následujících týdnech historický stroj přijde o roční revizi kotle a vyprší mu i tlaková zkouška. Správci depozitáře se ho proto rozhodli poslat do dílen, kam by se mohl Kocúr dostat už příští rok.
„S posledním dnem platnosti 18. června lokomotivu odstavíme. V ten den bude Olomoucká muzejní noc, takže se připojíme a proběhne rozloučení. Bude se jezdit po stanici. Mašince přijedou blahopřát i historické motoráčky ze Šumperka, Hurvínek z roku 1949 a Věžák z roku 1931. Budou jezdit spolu všechny tři,“ dodává Šůstal, který o sobě říká, že jinak pracuje jako strojvedoucí.
On i ostatní jeho kolegové se práci pro muzeum věnují ve svém volném čase. Kromě mechaniků jsou mezi nimi třeba vlakvedoucí nebo i gynekolog. Opravy financují převážně České dráhy, částečně se podílí také Národní technické muzeum, kterému patří například zmíněná zelená lokomotiva Rosnička.
Ta by se mohla vrátit na koleje 10. července, kdy bude v olomouckém depozitáři za hlavním nádražím další otvírací den. „Pokud ještě nebude hotová, udělali bychom zase setkání historických motorových lokomotiv. Máme tu zajímavé unikáty, jako je Sergej, lokomotiva sovětské výroby, která byla nejsilnější motorovou lokomotivou u nás,“ uzavírá Šůstal.
