„Velmi často pátrám v digitálních archivech a sbírkách světových knihoven. Nejčastější archiválie, která se opakovala napříč celým světem, byla rytina Lafayetta ve vězení v Olomouci,“ líčí badatel.
„Problém s vyhledáváním je, že při vyhledávání klíčových slov, či ve fulltextu, musíte brát v potaz několik variant názvů města – Olomouc, Olmütz, Olmutz, Olmuetz, Olomoucensis, Olm a to vše s kombinacemi ještě s malými a velkými písmeny,“ popisuje.
Při hledání náhodou zavítal do archivu Institutu Getty ve Spojených státech. „Zadal jsem slovo Olomouc. Najednou na mě vyskočilo přes dvě stě portrétových fotografií. Podle vzhledu vyfotografovaných osob se jednalo o 19. století. A v nepřeberném počtu fotografií na mě vyskočila fotografie kašny. A v tu chvíli, dovolím si říci neskromně, jsem věděl, že jsem objevil fotografii, která není téměř 170 let v Olomouci známa,“ přiblížil svůj objev.
Hofman má dobře zpracovaný okresní archiv v Olomouci a věděl, že nalezená fotografie v něm není.
„Nepamatuji si, že by se někdy objevila. Uvedený datový rozptyl jasně ukazoval na nejstarší fotografii města. Autorem je Jakob Höflinger. V sérii se též nacházely dvě nejstarší fotografie města Rumburk, kde zmíněný fotograf působil, a jeho vídeňská anabáze,“ dodal.
Svůj nález začal konzultovat s dalšími šičkami v oboru: Jiřím Fialou z Olomoucké univerzity, Dušanem Štulíkem z Getty, Jiřím Hanzalem ze Švýcarského archivu, Hanou Jakubkovou z Vlastivědného muzea Olomouc, doktorkou Schutzovou z Basilejské Univerzity.
„S některými dále řeším dílčí podrobnosti. Největší dík ale patří profesoru Fialovi, který se ujal mého objevu a byl zdatným garantem celého procesu. Paní Jakubková zase upozornila na inzerát v novinách, kde atelier Höflinger a Dilger prodává v únoru roku 1856 svůj aparát,“ popsal badatel.
V Olomouci vydělal 1 600 zlatých
Jakob Höflinger je významný fotograf druhé poloviny 19. století. „Pocházel z regionu Schwarzwald a byl výtvarně talentovaný, vyučil se jako malíř hodinových ciferníků a měl pokračovat v rodinné tradici. Rozhodl se ovšem spojit svou profesní dráhu s novým uměleckým řemeslem, fotografií,“ řekl Michal Folta z olomouckého magistrátu.
V roce 1853 se Höflinger vydal nejprve do severočeského Rumburku a poté do Olomouce, kde pobýval v letech 1853 až 1856.
„V posádkovém a pevnostním městě plném důstojníků a vojáků si otevřel atelier, v němž tvořil tehdejší módní novinku, portrétní fotografie. V Olomouci si tímto atraktivním podnikáním vydělal 1 600 zlatých. V roce 1856 přeložil ateliér do Lodže a Varšavy a po většinu času působil hlavně ve švýcarské Basileji,“ doplnil Folta.
Z doby fotografování portrétů pochází také nalezený první známý záběr Olomouce.
„Fotografie pochází někdy z období let 1853 až 1855, tedy jen pár let poté, kdy se v Olomouci stal císařem osmnáctiletý František Josef. Pro snímek nemusel Jakob Höflinger chodit daleko. Zachycuje totiž pohled z okna jeho atelieru na rohu dnešních ulic 28. října a 8. května, tedy v místě, kde stojí galerie Moritz. Zachycuje ulici, kterou známe i dnes, ale i Olomoučanovi dá práci poznat, že to je ona,“ upozornil Folta.
Ulice se změnila
Za téměř 170 let od jejího pořízení se toho v ulici hodně změnilo. „Končí opevněním v místě křižovatky s náměstím Hrdinů a Palackého ulicí. Není zde ani velký secesní dům po levé straně, v němž po desítky let promítalo kino Edison (posléze Mír), ani budova polikliniky na pravé straně,“ připomněl Folta.
Merkurova kašna pod okny je částečně zakrytá dřevěnými deskami. „Pod nimi pravděpodobně bylo seno nebo jiný zemědělský materiál. Podle historiků takto naši předkové kašny chránili před zimou,“ řekl Folta.
Historik Jiří Hanzal, který práci fotografa Jakoba Höflingera mapoval, před lety napsal, že by bylo by velmi zajímavé pokusit se fotografiemi z Rumburku a Olomouce dokumentovat jeho rané období. Domníval se, že se snímky najdou v některé olomoucké sbírce.
„Díky badateli Petru Hofmanovi víme, že se přinejmenším jeden originál skutečně dochoval, ovšem nikoliv v Olomouci, ale až za oceánem ve sbírce amerického muzea,“ dodal Folta.