V pěti letech začínal s papírovými modely, nyní vede Martin Hutař kroužek železničních modelářů.

„Před několika lety jsem se šel na výstavu podívat a chybělo mi tam víc železničních motivů,“ popisuje počátky spolupráce. Po dohodě s pořadateli už na další akci předvedl několik modelů.

Partnerství si chválí i kurátor výstavy Jan Bartoň. „Co se týče modelů, dáváme jim volnou ruku. Řešíme s nimi pouze rozmístění expozic, aby tam návštěvníci mohli volně procházet,“ uvádí a dodává, že pavilon E je uzpůsobený tak, aby diváci měli čas si expozice pořádně prohlédnout. Někteří z nich se podle něho na model vydrží s úžasem dívat i celé hodiny.

4 fotografie

To potvrzuje i Hutař, který tak získal jednoho z členů svého kroužku, jenž spadá pod Stanici mladých techniků Moravia v Mariánském Údolí.

„Dlouho na modely hleděl, jeho maminka už chtěla jít dál, ale on tam stál jako přišpendlený,“ vzpomíná s úsměvem.

Plánek s rozměry

Do stanice tento člen chodí už sedmým rokem. Kromě něho je v kroužku železničářů dalších sedm dětí. Podle Hutaře začínají se základy s polystyrenem, později pokračují na větších modulech.

Právě jednotlivé moduly s určitým výsekem krajiny nebo stanicí se poté mohou různě skládat k sobě a dohromady vytvářejí celou trať.

„Už dva měsíce dopředu víme, jak bude dráha na výstavišti vypadat. Kluci pak dostanou plánek s rozměry, jak daleko od sebe budou jednotlivé stanice, a podle toho vytvoří grafikon (grafické znázornění jízdního řádu, pozn. red.),“ líčí hlavní vedoucí Stanice mladých techniků David Potůček.

Grafikon je dělaný tak, aby vše vycházelo a soupravy se křižovaly ve stanicích nebo na dvojkolejce.

Čeští modeláři opět vyjeli na světové mistrovství. Přivezli 64 medailí

Přesto podle Martina Krejčího, jednoho ze starších členů, nastane na každé výstavě nehoda. „Většinou je to chyba obsluhy stanice nebo strojvedoucího. Třeba vykolejí na výhybce nebo se nepodívá, že jede na obsazenou kolej. Stejně jako na skutečné dráze,“ vysvětluje.

První a poslední v Česku

Stanice mladých techniků Moravia vznikla jako první svého druhu už v roce 1975 pod stejnojmennou firmou a Svazarmem, po revoluci si ji vzala pod křídla obec Hlubočky.

Hlavní náplní kroužků je práce s technicky zaměřenými dětmi. Kromě nejnovějšího železničního pořádá stanice i kroužky automodelářů, plastikových, leteckých a lodních modelářů, v minulosti také elektrotechniků a dovedných prací.

Podle Potůčka je stanice v Mariánském Údolí také poslední nezávislou organizací tohoto typu v republice. „Ostatní se změnily v různé kluby, nebo je pohltily domy dětí a mládeže,“ objasňuje.

Hutař se do stanice přidal už v šesté třídě na konci 80. let, původně k automodelářům. Z Hluboček do školy ve Velké Bystřici však dojížděl denně vlakem a vytvořil si tak vztah k železnici.

Modeláři z Plzně otevřeli na pár týdnů lidem svůj svět jezdících vlaků

Studoval v Šumperku na tamní železniční průmyslovce a nyní se už pátým rokem živí jako strojvedoucí. Práce mu pomáhá i v modelařině.

„Pokud chce člověk vytvořit co nejpřesnější provoz, měl by znát alespoň základní předpisy,“ objasňuje nadšenec.

Železnice je podle Hutařových slov jeden z nejpestřejších modelářských oborů. „Můžete stavět modely domů, vozidel, zaměřit se na krajinu, nebo přímo na provoz a elektroniku za ním,“ přibližuje.

Důležitá je představivost a pozorování reálných prostředí. „Často jedu vlakem, uvidím nějaké pěkné místo a řeknu si, že je musím zpracovat. Scény si pak představuji i přímo v materiálech, ze kterých je poté budu dělat,“ popisuje pracovní postup Hutař.

Materiály se od jeho začátků v modelářství hodně změnily. „Dříve byl posyp ve formě barvených pilin, dnes existuje nespočet druhů statických trav a foliáží v různých velikostech a barvách,“ porovnává.

Modeláři jsou „hořáci“

Potřebné hmoty však nejsou nejlevnější. Stanici mladých techniků podporuje obec Hlubočky, která jim kromě peněžních příspěvků poskytuje také prostory v tamní škole a kulturním domě.

VIDEO: Plastikoví modeláři zářili svou precizní prací na výstavě E-Day

„Podporují nás, protože se věnujeme mládeži. Nemáme žádné odměny pro vedoucí a zrušili jsme si také výlohy na cestovné. Vše dáváme dětem na materiály, protože nás to baví a chceme jim něco předat,“ zdůrazňuje hlavní vedoucí Potůček.

Zapálení pro věc potvrzuje rovněž kurátor Jan Bartoň. „Všichni modeláři jsou opravdu nadšenci, my říkáme hořáci. Na výstavě chtějí veřejnosti ukázat svůj um a schopnosti. Jsou na to po právu hrdí,“ říká.

Martin Hutař i David Potůček patří mezi odchovance stanice. Stejně jako se oni učili od svých vedoucích, tehdejších zaměstnanců firmy, se i jejich svěřenci nyní učí od nich.

„Předáváme si vše z generace na generaci. Momentálně čekáme, až si ty další, co to povedou po nás, vychováme,“ uzavírá Potůček.