Miloš Zeman se svými prezidentskými cestami začal hned v roce svého zvolení, první návštěvu kraje naplánovanou na podzim ale zrušil kvůli zdravotnímu stavu, měl potíže s kolenem. Premiérovou cestu tak absolvoval na jaře následujícího roku.

Návštěvu tehdy zahájil symbolicky v Olomouci na krajském úřadě, v sídle hejtmanství následně mluvil se zástupci kraje například o vybudování kanálu Dunaj–Odra–Labe, který dlouhodobě prosazoval. Jeho velký sen, jenž by se zásadně dotkl i střední Moravy, nakonec letos zastavila vláda, když zrušila územní rezervy pro vodní koridor.

Momenty ze Zemanových návštěv kraje 34 fotografií

Zeman v první přímé prezidentské volbě porazil Karla Schwarzenberga a vztahy mezi oběma voličskými tábory byly často vyhrocené. Právě dotaz na rozdělování společnosti dostal už první den návštěvy při besedě se studenty Slovanského gymnázia v Olomouci. Zeman odpověděl, že prezident musí sjednocovat konkrétními činy.

„Ať už je to například vyvěšení evropské vlajky na Pražském hradě. Ale tím zákonitě naštvete odpůrce Evropské unie. Ať už je to cesta do Afghánistánu za našimi vojáky. Ale tím naštvete odpůrce našich zahraničních misí. Prostě každý akt, který prezident, a nejen prezident, provádí, svým způsobem rozděluje společnost,“ odvětil.

Reálný přínos návštěvy neměly

Po návštěvě Hané vyjel Zeman následující rok na sever kraje. V souvislosti s Jesenickem opakovaně mluvil o otázce tunelu pod Červenohorským sedlem. Vždy ale dodával, že smysl má jen tehdy, pokud bude mít tato dopravní tepna napojení na Polsko a neskončí v Jeseníku. Jako přínosnou viděl možnou obnovu těžby zlata na Jesenicku, která by mohla zaměstnat stovky lidí.

Předseda krajské hospodářské komory Bohuslav Švamberk hodnotí Zemanovu ekonomickou diplomacii ve vztahu k regionu zdrženlivě.

„Nepozoroval jsem nějaký efekt, bylo to spíš zdvořilostní. Promluvil s firmami, setkal se, popovídal. Upřímně, ani jsem si nevšiml, že by přitáhl nějaké investice. Na cestovní ruch neměl podle mne vliv prakticky žádný,“ shrnul. Navíc podle něj ničemu neprospěly konfliktní situace spojené s prezidentem.

„Jeho první volební období bych bral pozitivněji než druhé. Když už věděl, že nemůže být znovu zvolen, stal se z něj spíš nevrlý člověk, který vyhledává střety, spory, a v byznysu nemůže válka nebo boj nikdy přinést vítěze, potřebovali bychom situace, kdy jsou vítězové vždy na obou stranách,“ upozornil Švamberk.

Jste zbabělci, vzkázal Zeman demonstrantům

O rozruch se postarali Zemanovi odpůrci například v letech 2016 a 2017. Při zastávce v Hranicích se nejprve objevovaly transparenty a tehdy rozšířené červené karty, došlo i na roztržky.

„Máte svaté právo na svůj názor, ale máte také povinnost tento názor vyjádřit, protože červená karta mlčí, transparent mlčí... Dovolte mi, abych těm, kdo svoje názory vyjádřili jenom mlčením s červenými kartami, řekl, že jsou zbabělci,“ vzkázal prezident.

Jedna z protestujících mu následně vyčetla hrubiánství, aroganci a cynismus, kterými pošlapává tradici svobody a demokracie T. G. Masaryka a Václava Havla.

Ještě vyostřenější chvíle nastaly následující rok v Lipníku nad Bečvou. Asi třicet lidí přišlo na veřejné setkání s prezidentem podpořit tamního rodáka, disidenta a bývalého mluvčího Charty 77 Tomáše Hradílka. Ten držel hladovku proti Zemanově opětovné kandidatuře na prezidenta a vydržel osmnáct dní.

Jeden z nich pak pustil z patra penzionu nahlas píseň Modlitba pro Martu. Vzápětí zvukaře zadrželi policisté. Zeman jim poděkoval a zákrok označil za adekvátní. Jaroslav Hensl naopak kvůli neoprávněnosti zásahu podal žalobu.

O dva roky později u soudu řekl, že policii předem informoval a neplánovali narušit řeč prezidenta. Pražský městský soud nakonec v roce 2020 rozhodl, že policisté na mítinku postupovali nezákonně.

V konfliktu s univerzitou

V polovině prvního Zemanova volebního období vznikl spor o udělení státního vyznamenání kanadskému podnikateli českého původu Jiřímu Bradymu, který prošel dvěma koncentračními tábory.

Podle tehdejšího ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) nechal Zeman Bradyho, jenž byl Hermanovým vzdáleným strýcem, ze seznamu nominovaných vyškrtnout poté, co se ministr sešel den před předáváním cen v Praze s dalajlámou. Na to reagovalo mimo jiné vedení Univerzity Palackého v Olomouci.

„V kontextu tragického příběhu rodiny pana Bradyho mně prezidentovo gesto přišlo zcela nepatřičné a cítil jsem jistý stud za Českou republiku, kterou hlava státu reprezentuje. Nakonec jsem ovšem mohl být hrdý, že Univerzita Palackého udělením své medaile tuto ‚neobratnost‘ pana prezidenta snad trochu napravila,“ zhodnotil zpětně tehdejší rektor Jaroslav Miller.

„Známým jablkem sváru s univerzitami se stalo také rozhodnutí pana prezidenta nejmenovat několik profesorů, kteří prošli legitimním profesorským řízením. Vztahy Univerzity Palackého, stejně jako všech ostatních univerzit, s panem prezidentem Zemanem byly komplikované,“ dodal Miller, nyní náměstek ministra školství.

Zeman podle něj mohl udělat pro vědu a univerzitní vzdělávání řadu pozitivních věcí, avšak možnost propásl.

Hejtmani hodnotí Zemanovo působení rozdílně

Před pěti lety Zeman ještě do kraje přijel, poté v objíždění regionů zvolnil. Například hejtman Josef Suchánek (PirSTAN) se s ním už ve funkci nesetkal.

„V zásadě mi ani nechyběl. Nebyl prezidentem na svém místě. Definitivně rozdělil národ těžkým způsobem, prezidentoval pro mne neakceptovatelně a hulvátsky,“ zhodnotil Suchánek.

Jeho předchůdce má opačný názor. „Návštěvy vnímám velice pozitivně, protože Miloš Zeman se chtěl vždycky vidět s lidmi. Výjezdy do regionů byly jeho obrovské pozitivum, lidem naslouchal,“ ohlédl se bývalý hejtman a současný poslanec Ladislav Okleštěk (ANO).

„Měl vždy perfektně připravený přehled o tom, kam jede, co se tam odehrává, a dokázal vypíchnout, co regiony trápí,“ dodal.