Státní zdravotní ústav (SZÚ) od začátku roku eviduje v kraji více než dvě stovky případů, což je výrazný nárůst ve srovnání s loňskem (121 případů), proti roku 2023 (75 případů) jde dokonce o trojnásobek. Jen z června mají krajští hygienici 71 hlášení boreliózy, nejvíc jich bylo na Olomoucku, Prostějovsku a Šumpersku.

„Největší riziko představují místa s vysokým porostem, kde se zdržuje zvěř. Riziko je však značné i ve městě. Parky vykazují často vyšší výskyt infikovaných klíšťat než intenzivně udržovaná lesní území,“ varuje mluvčí Krajské hygienické stanice Olomouckého kraje Markéta Koutná.

Více nakažených pacientů potvrzují i lékaři v nemocnicích. „Aktuálně jsme zaznamenali již několik případů lymské boreliózy včetně nejzávažnějších forem, tedy obrny lícního nervu a zánětu mozku a mozkových blan. A to dokonce u dvou dětí v jednom týdnu,“ sděluje primářka dětského oddělení Nemocnice Agel Jeseník Lenka Rašková.

Podobně je na tom Dětská klinika Fakultní nemocnice Olomouc (FNOL). „Během letošního léta sledujeme u dětí zvýšený výskyt lymské boreliózy ve formě obrny lícního nervu nebo neuroboreliózy. Malí pacienti s touto diagnózou jsou u nás hospitalizováni minimálně jednou týdně,“ informuje mluvčí FNOL Adam Fritscher.

Dalších 228 dospělých pak prošlo infekčním oddělením, šestnáct pacientů muselo být kvůli borelióze hospitalizováno a šest jich skončilo na urgentu. Naproti tomu klíšťová encefalitida se zatím vyskytuje jen minimálně. Za letošní půlrok eviduje SZÚ méně než desítku případů, loni se za stejné období nevyskytl žádný.

Klíšťata nosí lidé v sáčku na rozbor

Především boreliózu řeší také pediatři napříč regionem. „Každý týden tu máme dítě s boreliózou,“ říká například olomoucká dětská lékařka Michaela Burdová.

Jednoho až dva pacienty týdně přijímá ve své ordinaci na Horním lánu v Olomouci i Pavlína Zaoralová. „Většinou mají typické příznaky jako migrující erytém, tedy zarudnutí pokožky, které se projeví po deseti až čtrnácti dnech od přisátí klíštěte,“ popisuje.

Klíšťata zamořila olomoucké parky. Riziko číhá i pod Pradědem, říká odbornice

Podle lékařky se v poslední době rozmohl trend, kdy lidé nosí v sáčku vytažené klíště s tím, že ho nechali vyšetřit a je infikované.

„Po nás pak pacienti chtějí vyšetření na protilátky. Jenže si neuvědomují, že trvá nejméně tři týdny, než se odpověď těla na infekční klíště projeví v krvi, do té doby jsme bezmocní. Když jste měli infikované klíště, také to automaticky neznamená, že se nakazíte,“ upozorňuje Zaoralová.

Především rodiče malých dětí jsou klienty laboratoří koncernu Agel, které rozbory přisátých parazitů také provádějí. Podle vedoucí oddělení klinické mikrobiologie laboratoře Hany Bílkové Fránkové otestují každoročně desítky klíšťat, z toho je infikovaných zhruba pětina. „To však neznamená, že pětina nakazila i člověka,“ zdůrazňuje.

Čím déle je přisáté, tím vyšší riziko nákazy

Roli při přenosu nákazy z klíštěte totiž hraje například lidská imunita nebo délka přisátí, přičemž riziko je zřetelně vyšší, když roztoč není odstraněn do 72 hodin.

„Po potvrzení infekce tak obvykle stačí místo sledovat a ošetřujícího lékaře neprodleně kontaktovat až při zhoršení zdravotního stavu nebo při typických projevech na kůži, jakými jsou erythema migrans nebo borreliový lymfocytom,“ zmiňuje Fránková.

Únava, splín. Vypadají jako hypochondři, může to být borelióza, varuje vědkyně

Obecně vhodnější, než testovat vytažené klíště, je podle ní jeho přisátí předcházet. „Při výletech do přírody nezapomínejte na vhodný oděv s dlouhými nohavicemi, repelenty, ale i ochranu zvířecích mazlíčků. Pokud je to možné, vyhýbejte se vysoké trávě. Po návratu z přírody se pak vždy prohlédněte,“ apeluje Fránková. V případě virové klíšťové encefalitidy je pak vhodnou ochranou i očkování.

Na prevenci dbá třeba Roman Lipavský, šéf letního tábora Černý Potok ve Velké Kraši na Jesenicku, kde se od prázdnin vystřídaly již tři stovky dětí.

„Klíšťata už jsme vytahovali. Naštěstí bylo teplé počasí, děti chodily v kraťasech a tílku a většinou se našla velice rychle,“ přibližuje Lipavský, jenž se snaží riziku nakažení předcházet například tím, že všechny louky a travnaté plochy v táboře jsou posekané nakrátko, protože klíšťata mají ráda vysokou a neudržovanou trávu.

Děti se také pravidelně stříkají repelentem. „Když už se klíště přece jenom objeví, zdravotnice jej vytáhne, místo vydezinfikuje a vše zapíšeme do lékařského deníku i na kartičku, kterou předáme rodičům. Přesně zaznačené místo, kde klíště bylo, pak mohou sledovat,“ uzavírá.