Koncem dubna zamíří do zahrady na Svatém Kopečku dvouletá samice ze Švýcarska. „Věříme, že v sobě najdou zalíbení a chov berberských lvů v zahradě bude úspěšně pokračovat,“ uvedla zooložka Jitka Vokurková.
Olomoucká zoo přispěla do populace v přírodě vyhynulého lva berberského od roku 1998, kdy s v ní tito lvi začali rozmnožovat, dvaceti mláďaty.
„Poslední volně žijící lev berberský se nacházel do roku 1942 v Maroku,“ připomněla mluvčí zahrady Iveta Gronská.
Chovných berberských lvů je málo a příbuzenských vazeb mezi nimi mnoho, proto je sestavení chovného páru velmi obtížné.
„V současné době jsou chováni v Evropě asi ve 20 chovatelských institucích v celkovém počtu kolem 80 jedinců. Zoo Olomouc do záchrany populace berberského lva přispěla 20 jedinci. Rozmnožují se jen na několika místech. V zemi jsou momentálně kromě olomoucké zoo ještě ve Dvoře Králové, v Liberci a Plzni,“ popsala mluvčí.
„Většina z nich jsou naši odchovanci. Historicky první lvi berberští přijeli do Olomouce v roce 1979,“ upřesnila.
Lev berberský žil na území Afriky na sever od Sahary. „S jeho vyhubením začali už Egypťané, později Římané, kteří je používali při gladiátorských hrách. V zajetí přežívá několik posledních kusů,“ řekla Iveta Gronská.
Lvi marockých králů
Berberští lvi byli dlouho dobu považováni za vyhynulé, protože v první polovině 20. let byl lev berberský vyhuben.
„V 70. letech bylo ale zjištěno, že poslední zástupci poddruhu přežili v soukromé zoo (menažerii) marockých králů. Tento lvinec se později stal základnou pro zoo v Rabatu. Odtud se v 70. letech dostalo 22 těchto lvů do 7 zoologických zahrad světa, mezi nimi byl i Dvůr Králové,“ připomněla mluvčí.
„Všichni berberští lvi, kteří jsou dnes chováni v zajetí, jsou tedy potomky lvů ze soukromé menažerie marockého krále,“ dodala.
Berberský levBerberský lev je největším poddruhem lva. Je to jediná kočkovitá šelma, u které se projevuje výrazný pohlavní dimorfismus (hříva samce) a jediná kočkovitá šelma, která žije a loví ve smečkách. Při lovu jsou aktivnější samice, při konzumaci potravy mají přednost samci. Mezi charakteristické znaky patří tmavá hříva, krátký a široký čenich, malé zakulacené uši s černým pruhem vzadu, velké jantarové oči se zelenou duhovkou. Delší srst slouží k ochraně před chladem, předci byli skvrnití, dnes se pouze mláďata rodí s kotěcí kresbou. Oči jsou důležitým smyslem lvů a lvi mají téměř dokonalou schopnost vidět ve tmě, díky luminiscenční vrstvě, která dokáže odrážet i slabé paprsky světla. Při lovu si samec troufne i na žirafu. Dokáže spořádat na posezení až 45 kg masa. Ve volné přírodě lev kořist uloví, spořádá a po zhruba týdnu se vydává na lov opětně. Samice rodí mláďata vážící kilo až dvě, která přivede na svět někde v úkrytu a o samotě. Mláďata poměrně často stěhuje a přenáší je v tlamě. Ke smečce se vrací, až když jsou lvíčata stará 6–8 týdnů. |
18. července 2018 |