Když utekl poprvé, týden ho marně hledali po celé vesnici i v širokém okolí. Až jednou přišli do úsovské restaurace lidé a popisovali, jak na silnici mezi Klopinou a Úsovem na Šumpersku potkali krokodýla. „Už by vám obsluha neměla nalévat,“ dočkali se reakce od hostů.
Chovatel exotického tvora Jaromír Bešta měl hned jasno: jeho ztracený Dundee se našel. Třímetrový a přes metrák vážící krokodýl nilský asi neodpovídá představě většiny lidí o mazlíčkovi, jenže Beštovi ho mají rádi.
Dokonce ho už považují za člena rodiny a nevyměnili by ho za nic na světě. „Máme ho odmalička, to byl jen třiceticentimetrová ještěrka, kterou jste v pohodě vzali do náruče, a stačilo mu malé jezírko, kde byli kapři pomalu větší než on. Za těch třicet let, co ho máme, vyrostl,“ bilancuje Bešta.
Atrakce pro celý okres
Zvíře dostali od kamaráda, který malého krokodýla potřeboval na nějaký čas pohlídat. „Měl jsem tehdy zverimex v Litovli a vzal jsem si ho tam jako atrakci. Lidé se na krokodýlka chodili dívat, byl roztomilý, všichni z něho byli nadšení,“ vypráví Bešta.
Ovšem ostatní osazenstvo zverimexu už nadšené nebylo. Krokodýl utíkal z klece a terorizoval ostatní zvířata, hlavně potkany.
Můj mazel Nový seriál olomoucké redakce iDNES.cz se věnuje chovatelům netradičních zvířat v Olomouckém kraji. |
„Věčně jsme ho museli hledat, pořád byl někde zašitý, potkani rozutečení, bylo to těžké. Tehdy jsem pochopil, že to nebyl úplně nejlepší nápad a krokodýla jsme raději vzali domů,“ vypráví vášnivý milovník zvířat, jehož nadšení podědil i jeho syn Josef.
„Doma jsme už měli kdeco, leguána, štíry, krajtu, potkany, v šuplíku schované moučné červy, ale krokodýl, to bylo opravdu něco. Chodili se na něj dívat místní i lidé z širokého okolí, jezdily k nám na exkurze děti ze školek z celého okresu, byla to atrakce,“ dodává chovatelova žena Eliška.
„Tak jsme si na krokodýla zvykli, že když si pro něj kamarád zase přišel, už jsme mu ho nevrátili a koupil jsem ho,“ pokračuje chovatel.
Kapři v jezírku zmizeli
Beštovi mu doma v Klopině zřídili jezírko s koi kapry, tehdy si s nimi malý Dundee jen hrál. Měl dokonce svou smaltovou vanu, ve které rád vegetil. Postupem času, jak rostl, se už do vany nevešel a trčel z ní půlkou těla ven, také jezírko mu začalo být těsné. A zmizeli z něj všichni kapři.
Rodina pochopila, že bude třeba úprav. „Tak jsem pozval bagristu a z jezírka na zahradě jsme udělali malý rybník. Do něj od té doby vozím ryby z výlovů, aby měl Dundee co žrát, je to pro něj příjemné zpestření,“ vypráví chovatel.
Beštovi mají pro krokodýla velký mrazák napěchovaný masem. Někdy mu stačí velký kapr na tři dny, jindy spořádá sedm kilo masa a pak třeba týden nežere.
„Vzpomínám si, jak jsem jednou v dílně stahoval králíka a vtom se za mnou objevil Dundee. Úplně jsem zkoprněl. Stál přímo mezi futry a koukal na mě, co to dělám, asi měl hlad. Tak jsem mu toho králíka hodil rovnou do tlamy a šel si pro druhého,“ směje se Bešta.
Uživit takového macka něco stojí, Beštovým však vypomáhá celá vesnice a místní přilepšují krokodýlovi, čím se dá.
„Jednou nám přivedli vietnamské prase, jindy třeba ovečku,“ vypočítává Bešta, který chová také exotické ptactvo a celý krokodýlí výběh je obehnán klecemi. „Musím dávat pozor, aby mi papoušci neuletěli, to by s nimi Dundee udělal rázný konec. Je opravdu rychlý a v pohodě uloví králíka nebo třeba holuba,“ vypráví Bešta.
Na humorné situace díky Dundeemu nemají v rodině nouzi. „Jednou přišla paní o francouzských holích podívat se na ptáky. Jak tak procházela kolem klecí a Dundee si tam v klidu hověl a vyhříval se na sluníčku, paní si ho prohlédla a prý z čeho ho máme vyrobeného, jestli ze dřeva nebo z betonu, že vypadá jak živý. Když jsem ji ujistil, že živý opravdu je, zahodila ty své hole a už mi lezla přes branku,“ směje se chovatel.
Samostatná jednotka
Jak se rodina s novým mazlem sžívala, postupně objevovala, jaké má nároky a co vlastně potřebuje. „Třeba jsme pochopili, že nemá smysl zavírat branku od jeho výběhu. Dokázal si ji otevřít a vydával se na toulky, dost často nám tehdy utíkal,“ vzpomíná Bešta na případ, kdy Dundee před patnácti lety opustil domov a uvelebil se ve vodní nádrži asi kilometr od Klopiny.
Kromě toho, že se pohyboval u vody, kde nebyl tak nápadný, si občas vyšel i na výlet. Šokoval tak všechny, co ho na jeho toulkách potkali, obzvláště šoféra autobusu, kterému krokodýl vyhřívající se na rozpáleném asfaltu zatarasil cestu.
Fotografie krokodýla také vzápětí dorazila na úsovskou radnici. „Cosi takového vám běhalo v rajonu,“ zněl doprovodný text neznámého autora snímku.
„Musel jsem jednat. Dva dny jsme se ho pak s chlapama v rojnici snažili dostat na břeh, abychom ho mohli chytit do sítě a naložit do auta. Protestoval, v rybníku měl dost ryb, velký prostor, byl tam spokojený,“ vzpomíná chovatel.
Záchranná akce ho tehdy stála sud piva, chlapům se do rybníka za krokodýlem moc nechtělo. „Zvlášť když se jednou vynořil přímo za námi, to byl šrumec, jak všichni vyskákali ven. To si pak na kuráž museli dát i něco ostřejšího,“ směje se. „Museli jsme to tu pak celé předělat a zabezpečit, aby se to nestávalo.“
Dnes má Dundee branku od výběhu stále otevřenou a má dokonce i svůj zahradní domek, kam chodí nocovat. Je v něm bazének s vodou a pryčna, na které lehává. Také kamna, kterými mu chovatel v zimě přitápí.
„Dundee tu funguje jako samostatná jednotka. Ráno vyleze ven a jde se do rybníka osvěžit, pak se nahřívá na sluníčku a večer se zase sám přesune do domku na kutě. Jen teď o víkendu, jak bylo tak teplo, jsme ho ani o půlnoci v domku nenašli, zřejmě zůstal na noc venku, však bylo krásně,“ přemítá Bešta.
Pes je také na volno
Dundee při své cestě do domku míjí i pergolu, kde Beštovi sedávají a popíjejí kafe. Mají dva syny, kteří se už z rodného domu odstěhovali, ale často jezdí na návštěvu i se svými rodinami.
„To je tu pak pěkný šrumec, pobíhají tu vnoučata, psa máme pořád na volno, ale nikdy se nic nestalo,“ zdůrazňuje Eliška Beštová.
Moc dobře si však uvědomuje, o jak nebezpečné zvíře se jedná, vždyť krokodýl nilský je nejagresivnější a nejútočnější druh krokodýla a ve své domovině má na svědomí nespočet útoků na člověka, které končívají fatálně.
„Samozřejmě jsme opatrní, ale u nás opravdu nikdy nebyl žádný problém. Tak nějak se vzájemně tolerujeme a přistupujeme k sobě s respektem,“ zdůrazňuje Bešta, který už bezpečně pozná, kdy se Dundeemu něco nelíbí a je potřeba být ve střehu.
„Když otevře tlamu a syčí, tak to ho raději nechám. Jindy je úplně v pohodě a můžu jít až k němu, nechá si ve výběhu klidně posekat trávu. Akorát když ho míjím se sekačkou, vůbec neuhne, musím ho objet,“ směje se chovatel a ukazuje, jak vnučky Dundeemu vymalovaly stěny jeho domečku.
Má svoji občanku
Beštovi museli na krokodýlím domku postavit novou střechu. Ta stará totiž lehla popelem, když před třemi lety v zahradním domku hořelo.
„Asi jsem hodila do popelnice popel z kamen a chytlo to, nevím, ale bylo to hrozné. Horní patro v plamenech a v přízemí spal Dundee, bylo kolem čtvrté ráno,“ rozpomíná se chovatelova žena.
Přijeli hasiči a začali hasit. „Jakmile ale vstoupili do domku, byli hned zase venku. Prý viděli krokodýla a končí,“ vypráví pobaveně Bešta.
Při požáru domku na Šumpersku překvapil hasiče třímetrový krokodýl |
Na místo pak byli povolání odborníci, kteří měli krokodýla odchytit a přemístit do garáže. „Dorazil pán s podběrákem a takovou tou smyčkou na odchyt psů. No smál jsem se a poslal ho do domku. Samozřejmě to nedopadlo,“ vypráví Bešta, jak krokodýl předvedl manévr, který běžně používá, když chce ze své kořisti vyrvat kus masa.
„Zakousl se a otáčel kolem své osy. Podběrák i smyčka byly ve vteřině zlomené a pán si nevěděl rady. Krokodýla jsem pak musel tahat s chlapy já, koneckonců už jsem věděl jak, nebylo to poprvé,“ směje se chovatel.
„Byl z toho tehdy velký poprask, psaly o tom všechny noviny, bylo to i v televizi a Dundee se nedobrovolně stal mediální hvězdou. Všichni začali zjišťovat a pátrat, nastoupila byrokracie a my o krokodýla málem přišli,“ krčí rameny.
Všechno nakonec dobře dopadlo. „Asi ani nevěděli, co s krokodýlem, nechtěla ho ani zoo. Nicméně jsme vyřídili vše potřebné, každoročně k nám jezdí veterináři na kontrolu, Dundee má dokonce svou občanku,“ směje se Eliška Beštová a ukazuje dokument s fotografiemi krokodýlího ocasu pokrytého rohovinovými štíty, levé i pravé strany. Jejich vzor je totiž pro každého takového plaza typický a jedinečný, stejně jako otisk prstu u člověka.
Beštovi už jsou v důchodu a mají svůj věk. Moc dobře vědí, že jejich mazel je ve svých třiceti mladík v nejlepších letech. Třeba dosud největší zaznamenaný krokodýl nilský na světě Gustave žijící v Burundi měří okolo osmi metrů a váží bezmála tunu. Jeho stáří je odhadováno na šedesát až osmdesát let.
„Co bude s Dundeem dál, to už nebude naše starost. Pravděpodobně ho podědí naši synové, i když o tom asi ještě neví,“ pomrkávají spiklenecky.
