„Naši koně vodu milují, určitě ale to není tak, že by vodu měli rádi všichni koně. Důležité je, aby k tomu bylo zvíře vedené od raného věku, tvořilo si s vodou pozitivní zážitky, od kterých se pak bude odvíjet jeho přístup v dalších letech,“ popisuje Pyszková.
Pokud si totiž kůň spojuje vodní živel s negativní vzpomínkou, problém mu mohou dělat i obyčejné kaluže vody po dešti a získat zpět jeho důvěru není úplně snadné.
„Pro koně je to velké neznámo, vodní plocha se odráží jako zrcadlo, navíc kvůli kalné vodě vůbec nedohlédnou na dno a neví tak, kam vstupují. To znamená, že musí mít plnou důvěru k jezdci, který je tam vede. Je potřeba s tím koně seznámit, netlačit na něho, dát mu podporu,“ zdůrazňuje jezdkyně pozitivní motivaci, která je spolu s citlivým přístupem pro práci s koňskými svěřenci klíčová.
Dům, kde jsou na prvním místě koně. Mají vodní spršky i větráky |
V malé vesničce Vřesovice na Prostějovsku se tak mohou obyvatelé v letních měsících kochat pohledem na dva mohutné vraníky, kteří si užívají ochlazení v místním rybníku.
„Obliba vody u našich koní je dána i tím, že máme rybník v těsné blízkosti. Přístup k vodě proto máme snadný a někdy jdeme koně zchladit po vyjížďce, jindy jen tak na večer. Pohyb ve vodě lze ale samozřejmě také zařadit jako součást tréninku,“ přibližuje Pyszková.
Bez postroje
Voda podle odborníků příznivě působí na svaly, šlachy i nervovou soustavu koní. V parném počasí také pomáhá čistit zaprášenou srst a žíně. Ne každá vodní plocha je ovšem pro lichokopytníky vhodná a bezpečná.
„Velice důležitý je pozvolný vstup. Dno by mělo být ideálně kamenité. Pokud je nezpevněné a plné bahna, mohou se do něj koním bořit nohy a mohou začít panikařit. Vhodné také je, aby okolo vody nebylo příliš moc stromů,“ vysvětluje zkušená jezdkyně.
Majitel i jezdec by se proto s okolím vodního břehu, kam koně vedou, měli nejprve důkladně seznámit. Nestane se pak, že by se v případě polekání koně a překotného výstupu z vody on nebo jezdec zranili.
Pyszková také upozorňuje, že byť má klasická jízda na koni a sezení na koňském hřbetu při plavení mnoho společného, je při pobytu ve vodě potřeba dbát zvýšené ostražitosti.
„Pokud plánujeme jít s koníkem do vody, znamená to, že mu sundáme téměř všechny postroje, jsou totiž kožené a po namočení by kůže ztvrdla a znehodnotila se. Musíme se tedy na koňském hřbetu udržet bez sedla, navíc na klouzající mokré srsti. Tím se zvyšuje riziko, že při chvilkové nepozornosti můžeme z koně sklouznout do vody, neměli bychom proto přeceňovat své schopnosti,“ podotýká.
Koně chováme už jen pro zábavu. Divocí už na Zemi nežijí, potvrdila DNA analýza |
Pád do vody může mít pro jezdce nebezpečné následky, protože koně pod sebe v kalné vodě nevidí, jezdec by se tak mohl nešťastně zranit o koňská kopyta.
„Pokud na koni nesedíme a jsme ve vodě vedle něj, musíme si také dávat pozor, koně ve vodě rádi hrabou, snaží se vyválet, trošku si zablbnout, nesmíme tedy polevit v pozornosti,“ připomíná jezdkyně.
Majestátní zvířata spokojeně stojící ve vodě mohou ostatní plavce lákat k pohlazení či atraktivním snímkům, na místě je však v první řadě vždy bezpečnost.
Pyszková vodí své koně do řeky pravidelně. Ochlazení pomáhá nejen tělu, ale i náladě zvířat.
„Ideální je nepřibližovat se vůbec do bezprostředního okolí koně, zejména pokud o tom neví jezdec nebo majitel. Zvířata jsou nevyzpytatelná, kůň může, byť nezamýšleně, kopnout a voda sice ztlumí náraz, ale i tak je to nebezpečné. Také se může leknout a z vody utéct,“ varuje Pyszková.
Pokud jezdci ani přihlížející nepodcení základní pravidla, je pohled na spokojená zvířata ve vodě pohlazením pro oko. „I po těch letech je pro mě plavení koní jeden z nejhezčích zážitků, takže pro mě a pro naše koně je plavení rozhodně za odměnu,“ uzavírá jezdkyně s úsměvem.