Umělecký šéf, režisér a herec loutkového Divadla Plyšového Medvídka Konrád Popel se rozhodl, že na prostějovském hřbitově vytvoří místo, kde si mohou lidé připomenout osobnost, která zahynula ve službě zemi.

„Šel jsem jednou prostějovským hřbitovem a všiml si pomníku mladého letce, poručíka Josefa Holoubka, který tragicky zesnul při manévrech v jižních Čechách. Hrob byl už padesát let opuštěný a zřejmě čekal na nového majitele. Tak jsem si ho adoptoval,“ přiblížil začátek příběhu.

Umělce překvapila nízká cena pronájmu opuštěných hrobů. „Maminka mé ženy obnovovala po desíti letech smlouvu na pronájem místa posledního odpočinku zesnulých rodičů. Při placení mě překvapila relativně nízká částka pronájmu místa za hrob. Napadlo mě najít hrob, který by souvisel s armádou, s lidským příběhem a vytvořit ‚vzpomínkové místo‘ na lidi, kteří sloužili své vlasti,“ přiblížil.

Letec z Hané pomáhal rudoarmějcům v boji s nacisty, komunisté ho degradovali

O hrobu poručíka Holoubka přitom Popel věděl již pár let. „Díky toulkám hřbitovem. Leží nedaleko pietního místa letců RAF, které rád navštěvuji. Zašel jsem na správu hřbitova, tam mi řekli, že hrob nemá již půlstoletí majitele. Chtěl jsem podepsat smlouvu a zaplatit, ale to odpoledne byl výpadek proudu, a navíc na správě hřbitova se uklízelo po malování, tak jsem se, jako za starých časů bez počítačů, domluvil na rezervaci a o týden později šel smlouvu podepsat,“ řekl.

„S trochou nadsázky by se dalo říct, že jsem zažil pár bezesných nocí, aby mi místo někdo na poslední chvíli nevyfoukl. Ale co se má stát, stane se, tak vše dopadlo jak mělo a mohli jsme se pustit do oprav,“ přiznal své obavy.

Pomník opravoval voják

Na opravě hrobu prvorepublikového letce se podílelo několik odborníků. „Na kamenické práce jsem oslovil bývalého vojáka z povolání Pavla Rosberga, který se několik let věnuje úspěšně kamenické práci. Sloužil jsem jako voják základní vojenské služby stejně jako on u hloubkového průzkumu u zelených baretů v Prostějově,“ popsal.

„Se svářečskými pracemi na váze ze staré nábojnice nám pomohl jeho bratr, též sloužil ve stejném roce jako já. Takže byla to ve výsledku spolupráce tří zelených baretů,“ prozradil.

Popel nejprve nastínil kameníkovi svou představu obnoveného hrobu. „Udělali mi návrhy, jak by to mohlo v praxi vypadat, pak jsme dlouze konzultovali. A zapojil se do toho opravdu velmi srdečně,“ popsal spolupráci.

Z desátníka poručík...

Na původním hrobě se ovšem dochovala jen část fotografie pozorovatele Josefa Holoubka. „Oslovil jsem grafičku Alžbětu Hanzlovou. Důležité bylo, že byl zachován obličej. Uniformu z dvacátých let jsme použili z obrazu jiného vojáka, který mám ve své sbírce. Byla mu upravena hodnost z desátníka na poručíka, detaily jsou vždy rozhodující. Výrobu obrázku pak zajišťoval Rosberg u firmy, která se tímto zabývá,“ naznačil divadelník.

Osamělý vlk má pomník v rodné vsi. Otaslavice si připomněly letecké eso

Podle Konráda Popela se za adopcí ukrývá nejen jeho zájem o historii, ale také o lidské příběhy. „Zájem o historii sehrál svou roli,“ přiznal. „Ale nejen o historii, ale o lidské příběhy, které historii píšou.“

„Sbírám uniformy četnictva a policie od první republiky až do rozpadu ČSFR a řády a vyznamenání s dekrety. A vždy mě zajímalo, po kom daná věc je, co to bylo za člověka,“ doplnil.

„Důležité je, s čím danou věc děláte. Pokud je to, jak se říká, s čistým srdcem, dílu je od začátku požehnáno a jde všechno samo a lehce. Podle mediálního a pro mě nečekaného zájmu na sociálních sítích, by to mohlo inspirovat ostatní,“ prozradil.

9 fotografií

Jistým vodítkem k adopci byl i příběh Popelovy rodiny. „Praděda Karel Korec sloužil císaři pánu a jeho rodině do trpkého konce. Je pohřben v hromadném hrobě ve Vídni, kde zemřel v nemocnici pár dní před koncem války. Zanechal po sobě ženu a tři syny. Jeden z nich byl dědeček Bohuslav, který se účastnil Bitvy o Moravskou Chrastovou v listopadu 1938 jako voják Československé armády,“ poznamenal divadelník.

„Pradědeček má pomník od vděčných občanů, jako řada dalších, na Konicku v rodném Slavíkově. Tyto pomníčky byly pro mě vždy velmi inspirativní,“ shrnul.

V profesním životě se Konrád Popel věnuje dětem. „Pracuji v loutkovém Divadle Plyšového Medvídka a naše činnost je zaměřena převážně na děti. Naše autorská tvorba dělá radost a vede k interakci a přemýšlení jak malého diváka, tak i jeho dospělého doprovodu už dvanáctou sezonu,“ prozradil.