V přírodě není klokan parma příliš běžný, dokonce byl od konce 19. století považován za vyhubeného.
„V roce 1967 byl objeven v lesích Nového Jižního Walesu, podél pobřeží, následně pak vysazen na ostrově Kawau,“ vysvětlila mluvčí zahrady Iveta Gronská.
„V minulých letech počet jedinců tohoto druhu poklesl, a protože se jedná o vzácný a méně chovaný druh klokana, rozhodli jsme se chov obnovit a posílit o dva nové páry. Ten první přicestoval ze Zoo Salzburg a další ze Zoo Karlsruhe,“ řekla zooložka Libuše Veselá.
Olomoucká zahrada chová tyto klokany od roku 1990. „Ve výběhu máme osm klokanů parma. Tito drobní vačnatci, které mnozí nezasvěcení návštěvníci považují za mláďata klokanů rudých, žijí spíše skrytým způsobem života a na žádné okázalosti si nepotrpí, přesto je možné je ve výběhu pozorovat. A to především v podvečerních hodinách, kdy jsou více aktivní,“ upozornila mluvčí.
Oproti klokanům rudým jsou klokani parma spíše samotáři a občas jsou k sobě navzájem nesnášenliví.
„Souvisí to s jejich životem v přirozeném prostředí, kde parmy žijí skrytě a samotářsky, kdežto klokani rudí jakožto obyvatelé otevřených stepí, pouští a polopouští se chovají jako stádo,“ vysvětlila Gronská.
Mládě po porodu
Samice jsou březí až třicet šest týdnů, pak rodí mládě velikosti lískového oříšku. „Samice proto rodí v sedě s ocasem dopředu. Jelikož se mládě po porodu musí vyšplhat do vaku vlastní silou, v němž prodělává jako v inkubátoru další růst, má nejvíce vyvinuté přední končetiny,“ popsala zooložka.
Někteří vědci se kloní k tezi, že ve své srsti vylíže mláděti cestu, která vede až do vaku. „Jiní zase tvrdí, že mládě má vysoce vyvinutý orientační smysl a čich a samice se líže pouze v rámci poporodního čištění,“ řekl mluvčí.
Mládě se po doputování do vaku přisaje k bradavce, která zduří a koutky úst mláděti srostou, takže se od bradavky nemůže odtrhnout.
„Ve vaku většinou mládě stráví dalších sedm měsíců. Péči o mláďata zajišťuje pouze matka. Svou hmotností dosahuje zhruba desetiny hmotnosti klokana rudého,“ doplnila Veselá.
Klokan parma žije v oblasti hustých lesů, kde se může schovat, kvůli pastvě však vyhledává i lesní paseky.
„Většinovou část dne tráví odpočinkem ve stínu stromů, aktivní bývá převážně v noci. Živí se převážně spásáním trávy a nejrůznějších bylin, ovocem a zeleninou. Samci o samice vedou nelítostné boje,“ přiblížila Iveta Gronská.