Kamera umístěná v hasičském voze snímala výjezd, který zamířil do jesenických ulic v sobotu 15. září ještě v nočních hodinách. Na záběrech je vidět, jak hasiči projíždí ulicemi vyslaní evakuovat obyvatele, nakonec se však dostanou do úzkých i oni se svou tatrou.

„V ulici Vodní je dům, kde jsme z okna zachraňovali staršího pána, jenže jsme se dostali na hranici možného. Takže jsme tam v tu chvíli pána museli nechat, protože jak jsem stál jednou nohou na parapetu a druhou na schodku auta, tak jsem cítil, jak mi ta tatra začíná ujíždět pod nohama, protože ji strhával silný proud,“ vylíčil Tomáš Guzej, velitel družstva z jesenické hasičské stanice.

Povodně v Jeseníku 31 fotografií

O síle vody svědčí fakt, že hasičská tatra podle něj váží přibližně osmnáct tun. „Situace se hodně lišila v jednotlivých ulicích, ale ve Vodní to bylo asi nejhorší, protože se tam potkala voda z Bělé a Staříče. Voda sahala až po dveře tatry, takže zhruba metr třicet vysoko,“ popsal Guzej, který slouží u hasičů od roku 2001 a podle svých slov nikdy podobnou situaci nezažil.

Zásahový vůz hasičů má totiž stanovenou bezpečnou úroveň vody pro brodění nejméně o dvacet centimetrů níže. „V tu chvíli jsme to však nemohli řešit, jeli jsme zachraňovat životy. Ale auto vydrželo a jezdí doteď, respektive ho čeká revizní prohlídka,“ nastínil Guzej.

Horší povodně než v roce 1997

Jak v průběhu rána neustále stoupala hladina, museli hasiči řešit i předání evakuovaných lidí do bezpečí, neboť k evakuačnímu stanovišti už se nedalo dostat.

„Měli jsme nakonec lidi v kabině i nahoře na tatře, včetně dětí. A už to byl problém, všichni byli mokří a zmrzlí, navíc jsme potřebovali uvolnit místo pro další lidi. Proto jsme zkoušeli sehnat někoho, kdo by jim otevřel na radnici, nakonec jsme využili nedaleké prostory městské policie,“ přiblížil hasič s tím, že se výjezdu celkově podařilo zachránit zhruba pětadvacet lidí.

Ztracené lidi jsme hledali, dokud se nám voda nelila přes kapotu, líčí záchranář

„Nedá se říct, že by šlo jen o ty, kteří se nechtěli evakuovat. Někteří byli z míst, kde nebyla voda ani při povodních v roce 1997, takže vůbec nečekali, že by se jich záplavy mohly týkat. Třeba v centru města tehdy voda nebyla, co si pamatuji, a teď bylo vše komplet zaplavené a plavala tam auta,“ shrnul Guzej.

„Nikdy bych nečekal, že budu stát na náměstí na vyvýšené kašně jako jediném suchém místě. Z hlediska množství vody byly tyhle povodně horší. A voda šla nahoru strašně rychle. Při záchraně jedné holčičky na nás řidič pořád houkal a když jsme přišli, tak nás popoháněl, že vidí, jak voda stoupá opravdu každou minutu o centimetry,“ dodal.

Pomoc museli poskytnout i svým kolegům, aby je měl po celonoční směně dopoledne kdo vystřídat. „Museli jsme na mostě udělat z lana traverz a přelézt k nim, abychom je pak následně dostali na naši stranu řeky. A i pak jsme ještě jezdili nějakou dobu společně, dokud voda trochu neklesla, do té doby se prostě nebylo možné dostat zpět na stanici.“

O tom, že i zachránci se mohli dostat do nouze, svědčí pomoc příslušníkům vodní záchranné služby. „Šli někoho zachraňovat, jenže kvůli síle proudu už to nešlo, tak zůstali na náměstí přichycení u stromu. Naštěstí jsme tamtudy jeli, tak jsme je vyzvedli, pak s námi zůstali a pomáhali jsme společně,“ uzavřel Guzej.