Se švagrem Janem Tománkem otevřel Mucha v prostějovském měšťanském domu na náměstí T. G. Masaryka „muzeum“ harmonií, které je svou sbírkou čítající přes 130 nástrojů největší ve střední Evropě.
„Harmonium mě provází od počátku mého studia, v roce 2000 bylo mým prvním cvičným nástrojem. To byl tenkrát první impulz, po němž jsem začal zjišťovat, co je to za nástroj, protože se na něj koncertně nehraje,“ přibližuje Mucha.
Ještě během studí na konzervatoři, hradecké univerzitě a Vysoké škole múzických umění v Bratislavě se ponořil do bádání o nástroji, který naši předci běžně vídali v kostelích či měšťanských domech.
Sbírka Ondřeje Muchy Harmonium – Historie.
Ondřej Mucha se švagrem Janem Tománkem
„Za víc než patnáct let odborného výzkumu jsem zjistil, že se jedná o jeden z nejslavnějších klávesových nástrojů všech dob. Byl vyroben v Paříži v roce 1840 jakožto nástroj do salonů a menších komorních sálů, kde měl funkci jednak koncertní a sólovou, ale také se na něj doprovázelo,“ popisuje Mucha s tím, že s jeho zájmem o harmonium začala postupně růst i jeho sbírka.
Česko jako velmoc pro výrobu harmonií
Na harmonium se dříve běžně hrálo, protože představovalo „kompromis“ mezi varhanami a velkým orchestrem. Od poloviny 19. století se usídlilo mimo jiné v obřadních a smutečních síních a prostorách divadel, například v komorních sálech. Uplatnilo se také v orchestru.
„Nástroj hrál také velice důležitou roli po stránce estetické, protože to byla jedna z nedílných součástí hudebních salonů, domácností a také kaváren. Takže opravdu zasahoval do úplně všech oblastí,“ nastiňuje umělec téměř dvousetletou historii harmonia.
Královskému harmoniu vadila vlhkost, jeřáb ho přestěhoval na kůr chrámu |
Jeho výrobci měli bohaté zastoupení i na území Česka. „Tvořím databázi výrobců a je to neuvěřitelné. Průměrně jich bylo v každé zemi přibližně deset až patnáct, takový základ. U českých výrobců jsem prozatím na čísle 38 a ještě nejsou všichni. Takže jsme skutečně byli velice významná země pro výrobu harmonií,“ vypichuje nadšenec s tím, že v posledních letech vnímá renesanci nástroje v tuzemsku i zahraničí.
Přispívá k tomu i několik hudebníků, kteří si umění hry na něj osvojili. V Česku je Mucha se svou koncertní šňůrou zatím jediný. „Ujal jsem se úkolu vzkřísit tento poklad a je opravdu krása sledovat ten obrovský zájem. Téměř po každém koncertě přijde 99 procent návštěvníků k nástroji a ještě hodinu ho obdivují, ptají se na něj nebo vzpomínají, že ho měli třeba doma u babičky. Mám velikou radost, že tento nástroj dostává nový život,“ neskrývá nadšení Mucha.
Má kus starý dvě stě let přímo od vynálezce
Jak svou sbírku postupně rozšiřoval, vznikl nápad na trvalou výstavu, která by přiblížila neobvyklé příběhy jednotlivých nástrojů široké veřejnosti. Tak v Prostějově vznikla expozice Harmonium – Historie, která se letos v říjnu přesunula do zdobných prostor měšťanského domu na hlavním náměstí Tomáše Garrigua Masaryka.
„Jsou tam krásně zrestaurované nástropní fresky a kachlová kamna. Je to byt salonního typu, čili harmonium v těchto prostorech splňuje to, že bývalo salonním nástrojem,“ líčí Mucha.
Ondřej Mucha se zrekonstruovaným harmoniem ze své sbírky
Po unikátních kouscích pátrá se švagrem a houslistou Tománkem na internetu a v pozůstalostech, některá harmonia zachránili před likvidací. „Také jsme dostali nástroje darem přímo od majitelů, kteří je měli po předcích. Pokud známe přesnou historii nástrojů, tak je u nich v expozici k vidění i fotografie s původním majitelem,“ odhaluje sběratel.
Důležitým faktorem bylo u harmonií i estetické provedení. Do honosných prostor patřila ta bohatě zdobená a s vyřezávanými detaily, která se lišila od prostých kusů v hladkém provedení. Většina nástrojů vystavených v Prostějově pochází z Česka, mnoho jich je ale i z USA, Kanady či evropských zemí.
Za speciální klenoty považuje Mucha Physharmonicu z roku 1825 a Kunstharmonium významného českého výrobce Rudolfa Pajkra z Hradce Králové, nástroj neobyčejných rozměrů a technických vymožeností.
„Máme dokonce i harmonium z roku 1866, které postavil sám vynálezce tohoto hudebního nástroje Alexandre-François Debain v Paříži. V trvalé expozici je k vidění 22 nástrojů, ty ostatní máme uložené a vystavujeme je při speciálních událostech, například výročích jejich výrobců. V rámci expozice jsme také umožnili, aby si kdokoliv z návštěvníků mohl na harmonia zahrát, a to včetně těch nejstarších nástrojů, což běžně dovoleno nebývá,“ podotýká Mucha.
