„Tuna krmné pšenice se pohybuje kolem 3 500 korun a za tunu potravinářské dostaneme 4 200 až 4 300 korun. To je propad do doby před třiceti lety,“ přiblížil předseda Krajské agrární komory Olomouckého kraje Ivo Kasal s tím, že výkupní ceny obilí se aktuálně pohybují pod jejich výrobními náklady a prodávat jej za těchto podmínek je těžké.

Podle něj by zemědělci potřebovali, aby za tunu plodiny utržili o tisíc až půldruhého tisíce korun víc. „Nechceme nic nemožného, protože takové ceny už na trhu byly. Vzhledem k současným nízkým cenám obilí by mě zajímalo, jak se promítnou do ceny pečiva,“ nechce domýšlet Kasal.

Pro zemědělce to znamená velký problém a situace za těchto podmínek pro ně není dlouhodobě udržitelná.

„Náklady na vstupy stále rostou, navíc bylo potřeba zasít. Zemědělci musí vše platit teď, ale když jsou ceny tak nízké, tak musí vytahovat rezervy. Pěstování obilí se stává stále víc přitěžující komoditou,“ je přesvědčený Kasal.

„Ceny jsou ostudné“

Ceny vykupovaného obilí podle zemědělců spadly o 25 procent. „Jsou přímo ostudné,“ zlobí se šéf Zemědělského družstva Kokory na Přerovsku Vladimír Lichnovský. Stejně jako on i řada dalších pěstitelů už přitom musí platit náklady na budoucí úrodu.

„Platíme hnojiva, postřiky, museli jsme zaplatit osiva. Když za obilí budeme dostávat tak málo, budeme naše závazky pokrývat na dluh. A to nemluvím o vysokých nákladech na sušení sklizeného obilí v letošním roce,“ popisuje Lichnovský.

Podle něj to takto nelze praktikovat věčně. „Někdo by nám měl už na rovinu říct, ať obilí jednoduše nepěstujeme,“ upozornil.

Jako řešení ale nevidí dovoz odjinud za levnější peníz. „Dotace se snižují, a když všichni padneme, tak najednou obilí vyletí nahoru, ale to už bude pozdě. Zrušenou výrobu totiž nikdo neobnoví,“ varuje.

Podobně vidí situaci také šéf společnosti Úsovsko Klopina Jiří Milek. Firma patří k největším zemědělským podnikům v republice.

„Za uplynulé tři dekády výrazně vzrostly ceny pohonných hmot, přibližně desetinásobně podražila technika, ještě víc pak ceny elektřiny, osiv, postřiků a dalších vstupů, ale ceny obilí jdou dolů. To vše povede ke stále horšící se ekonomice a zaostávání zemědělství,“ vypočítal trable Milek.

Podle něj nemusí trvat dlouho a tradice obilnářské Hané, kdy je region známý svou bohatou úrodnou půdou a rozlehlými lány obilí, zanikne.

„Obilí tady nikdo nebude pěstovat, maximálně si vypěstuje malé množství pro sebe, a tím to zhasne. Krýt ztráty na obilí z jiných oblastí není dlouhodobě možné,“ zdůraznil šéf společnosti Úsovsko.

Soumrak sadařů i bramborářů

Stejný problém řeší v poslední době také sadaři a bramboráři, kdy se už okopaniny dávno nepěstují na stovkách hektarů, protože je nemá kdo sklízet. Nedostatek lidí v období sklizně trápí také pěstitele ovoce, navíc je pro ně stále obtížnější čelit konkurenci především z Polska nebo rozmarům počasí, které je každoročně připravuje o výnosy.

Dlouhodobě největší pěstitel jablek v regionu, společnost Úsovsko, snižuje výměru svých sadů už řadu let a s pěstováním jablek zřejmě skončí úplně. „Nezbývá nám nic jiného, protože donekonečna není možné náklady na ovocné sady dotovat z jiných oblastí,“ komentoval to přednedávnem Jiří Milek.

Společnost hospodařila ještě v roce 2014 na 350 hektarech ovocných sadů, letos je to už pouze 70 hektarů a plochu svých sadů dál omezuje.