Do síně slávy se Kopecký dostal díky ročnímu studiu na škole, které je ekvivalentem národního kariérového kurzu pro vyšší důstojníky. Úspěšně ho absolvoval už v roce 2002, tehdy ještě jako major.
„Americký vojenský přidělenec v České republice plukovník Saliers tehdy mým nadřízeným doporučil, aby mě na tento kurz vyslali. Byla to pro mě výzva, měl jsem velká očekávání, ale nevěděl jsem, jak bude studium probíhat,“ přiblížil generál.
„Bezesporu mi to dalo dobrý základ pro mou další práci na různých národních i mezinárodních vedoucích pozicích. Naučil jsem se postupy plánování a rozhodování. Především leadership je stěžejní dovedností budoucích velitelů,“ dodal.
Prestižní školou od roku 1944 úspěšně prošlo celkem 38 absolventů pocházejících z Československa a později České republiky. Síň slávy byla založena v roce 1973 a v současnosti čítá 296 členů z 80 zemí. Pro uvedení do ní se posuzují vojenské zásluhy absolventů, případně dosažení vyšších pozic ve vedení armády nebo ozbrojených složkách země.
„Členové naší mezinárodní síně slávy představují absolutní vrchol osobních a profesionálních úspěchů vyšších vojenských důstojníků“, řekl ve svém projevu velitel školy Milford H. Beagle.
Mimo jiné v něm také vyzdvihl Česko jako důležitého spojence a připomněl roli české armády na východní hranici NATO. Zmínil zejména roli vedoucího národa nově vzniklého mnohonárodního bojového uskupení na Slovensku nebo účast českých vojáků v Pobaltí.
Začínal jako velitel u tankistů
Pro Kopeckého nejde o první podobný úspěch, od roku 2019 totiž figuruje i v síni slávy Národní univerzity obrany ve Washingtonu, kde deset let předtím vystudoval roční kariérový kurz pro generály.
Do vrcholných armádních pozic zamířil z Prostějova, kde vystudoval gymnázium a poté šel ještě za minulého režimu na Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově na tankový obor. Poté velel tankové četě, rotě a nakonec i praporu ve slovenském Martině.
Po revoluci postupoval do vyšších funkcí, ze základen v Olomouckém kraji působil například jako náčelník štábu a zástupce velitele 1. tankového praporu v Přáslavicích a poté jako zástupce velitele tamního 74. mechanizovaného praporu.
Později byl i náčelníkem operačního odboru Velitelství společných sil v Olomouci či velitelem 7. mechanizované brigády sídlící v Hranicích. Nyní je v čele Velitelství pro operace Generálního štábu Armády ČR, které odpovídá za plánování, nasazení, řízení a zabezpečení armádních sil a prostředků při operačním nasazení.
Absolvoval také několik zahraničních operací na území Bosny a Hercegoviny, Kosova a Afghánistánu.