Když se 10. února malá Viktorka narodila, byla tak křehká, že se doslova vešla do dlaně. Lékaři věděli, že jde o extrémně rizikovou situaci. Placenta holčičku v těhotenství nedostatečně vyživovala, růst zaostával a každé další čekání mohlo znamenat ztrátu.
„Nikdo nám při kontrolách nechtěl říct, na kolik procent Viktorka přežije. Deset, padesát? Počítali jsme s manželkou s tím nejhorším, a to se blížily Vánoce,“ vzpomíná tatínek Pavel Dostál.
Rozhodnutí urychlit porod přišlo po sérii kontrol, kdy se výsledky zhoršovaly. Bylo potřeba zvážit, zda nechat dítě ještě chvíli v děloze s nedostatečnou výživou, nebo porodit velmi nezralé miminko, jež bude potřebovat intenzivní podporu.
„Samotná hmotnost je jen číslo, které nikdy nevystihne celou komplexnost stavu. Dítě se umí do určité míry přizpůsobit – prioritu dostává mozek a životně důležité orgány, růst jde stranou. Ale hrozí nitroděložní úmrtí,“ vysvětluje neonatolog Martin Wita z Novorozeneckého oddělení Fakultní nemocnice Olomouc (FNOL).
Porod proběhl akutním císařským řezem. Tatínek dorazil o pět minut později a stihl už jen zahlédnout, jak se na světě objevuje malinká hlavička.
„Manželka Anna byla v péči týmu porodníků a neprobouzela se úplně hladce. Člověku v tu chvíli naskočí i temné myšlenky, co když to nedá ani jedna z nich? Co když zůstanu na malou sám?“ svěřuje se Pavel Dostál. Držet se ale musel kvůli oběma. „Nezbláznil jsem se a dopadlo to dobře,“ usmívá se dnes šťastně.
Nejistota a pak první klokánkování
První týden nebyl jednoduchý, miminko se muselo stabilizovat. Mělo na sobě různé přístroje, hadičky, dráty a alarmy. Tatínek denně dojížděl z Přerova. Sedmého dne, 17. února, přišel okamžik, na který nikdy nezapomene: první klokánkování.
„Můžete se tvářit jako největší tvrďák, ale když máte na sobě svou 386gramovou dceru, úplně se roztavíte,“ přiznává dojatě. Od té chvíle se s manželkou střídali obden: jeden den měl Viktorku na prsou táta, druhý máma.
Kontakt kůže na kůži, označovaný anglickým názvem skin-to-skin, dnes patří mezi klíčové prvky péče o extrémně nezralé novorozence. Pomáhá stabilizovat dech a tep, podporuje růst, tlumí stres i bolest a posiluje vazbu. Pokud to zdravotní stav dovolí, personál FNOL rodiče k doteku aktivně vyzývá.
„Takových případů jako Viktorka není mnoho a nikdy pro nás nebudou rutinní,“ zdůrazňuje Martin Wita. „Každé dítě je jiné. Pohybujeme se na strašně křehké hranici mezi životem a smrtí, zejména v tom, čemu říkáme šedá zóna viability. Rozhodujeme vždy společně s rodiči,“ podotýká.
Dítě patří po porodu na hrudník matky. I to předčasně narozené, říká neonatolog |
Viktorka strávila na novorozeneckém oddělení přesně 101 dní. Postupně přešla z intenzivní podpory k běžnější péči, ke konci už mohla být maminka několik týdnů s dcerkou přímo na pokoji. Tatínek občas přespal, aby mohl v noci vstávat on a manželka se vyspala aspoň pár hodin.
„Člověk se učí přebalovat přes kabely, oblékat přes drátky… pořád hlídáte, abyste něco nevytáhli z pusinky nebo z nosu. Kdo tím prošel, ví, že propuštění domů je druhé narození,“ vypráví zážitky Pavel Dostál.
Podpora od Vanesky
Ten den přišel 21. května, kdy si rodiče odvezli Viktorku domů s váhou 1 874 gramů. Doma ji ještě nějaký čas hlídal monitor saturace a měla u sebe z nemocnice doplňkový kyslík, ale i ten se podařilo postupně zcela odbourat.
„Je to o tolik jednodušší. Už nemusíme řešit, jestli je nabitá bomba s kyslíkem, jestli máme monitor,“ pochvaluje si tatínek s tím, že celkově je Viktorka už úplně jiná holčička než ta malá jiskřička z inkubátoru. Nyní už váží kolem tří kilogramů a pravidelně dojíždí na kontroly do odborných ambulancí.
„Vše i oči jsou v pořádku, režim zvládáme a smějeme se, že největší luxus je dnes obyčejná procházka bez kabeláže,“ usmívají se rodiče.
Náhoda tomu chtěla, že maminky obou dosud nejmenších miminek FNOL jsou skoro sousedky. I když o sobě do poslední chvíle nevěděly, obě pocházejí z Přerova. Když nemocnice sdílela na Facebooku zprávu, že Viktorka jede domů, ozvala se na sociálních sítích i maminka Vanesky se vzkazem, že Viktorce drželi palce a přejí jí hodně štěstí.
Předčasně narozená holčička vážila jen 395 gramů, má naději na zdravý život |
„Maminka Viktorky mě oslovila, jak se holčička narodila, hledala podporu. A já si už všechno to, co nyní ona, prožila, tak jsme si napsaly a doteď jsme v kontaktu. Plánujeme se v budoucnu i setkat a popovídat si,“ popsala maminka Vanesky Jana Flasarová, která je ráda, že všechno dobře dopadlo. „Doktorům, zdravotníkům a personálu velké díky za práci, co pro naše děti dělají,“ nastínila.
Odborníci z FNOL připomněli, že medicína se neustále posouvá. Ještě nedávno se považovalo za hraniční zachraňovat děti narozené až po 24. týdnu těhotenství. Dnes už mají šanci i děti menší a mladší – ne vždy, ne za všech okolností, ale častěji než dřív.
„Postupem času se úspěšnost péče zvyšuje,“ potvrzuje Martin Wita. „A když vidíte dítě, které při narození vážilo pod čtyři sta gramů a za pár měsíců se směje rodičům v náručí, víte, proč to děláte,“ uzavírá.
25. dubna 2023 |