Mohla by to být nejcennější věc ve sbírkách jesenického muzea, jenže nad psaním s podpisem slavného skladatele visí pochybnosti.
Odpověď na otázku, zda jde o ojedinělý historický artefakt, nebo velmi rafinované falzum, chtějí znát odborníci i třeba místní lidé. Prozatím se podařilo objevit výsledky jedné z předchozích expertiz považované dlouho za ztracené.
Záhada je o to větší, že v minulosti už odborníci zřejmě dvakrát expertizu podnikli.
„Podle staré evidenční knihy měla jedna expertiza připadnout na rok 1970 a poté se před rokem 1989 dělala druhá. Jenže ani jedna nebyla dohledatelná. Teď se ale podařilo najít závěry onoho prvního zkoumání díky dlouho zapomenutému článku historika Zdeňka Brachtla,“ nastínil Petrásek.
Brachtl ve článku z 80. let zmiňuje, že první a v moderní éře doposud neznámý pokus zjistit pravost rukopisu byl podniknut dokonce už v roce 1957.
Dokument posoudil ředitel Beethovenova muzea
Fotokopie byla tehdy zaslána do Beethovenova muzea a archivu v Bonnu jeho řediteli. Ten údajně už tehdy vyslovil vážnou pochybnost o pravosti, byť bez důkazů.
Skutečně odborná expertíza nicméně byla provedena až ve zmíněném roce 1970, kdy se do otázky, zda je rukopis pravý, či nikoli, vložili na požádání pražského hudebního oddělení odborníci Federální kriminální ústředny (FKÚ). Měli provést písmoznalecké a diagnostické posouzení.
Jesenické muzeum chce po desítkách let rozluštit, zda vlastní Beethovenův dopis |
„Již předběžnou prohlídkou a zevrubnou mikroanalýzou sporného dopisu byla zjištěna četná zkorigovaná vybočení, zdvojené tahy a dokreslování stínových tahů. To vše nasvědčuje, že bezprostřednost a rychlost psaní byly pisatelem pouze předstírány,“ zmiňuje autor článku výsledek zkoumání kriminalistických odborníků.
Pravost nevyvrácena ani nepotvrzena
Posudek ovšem zároveň konstatuje, že sporný dopis a srovnávací materiál mají převládající shodné rysy, například sklon či velikost písmen. Pro potvrzení pravosti proto tehdejší posudek doporučil přímé porovnání se dvěma originály Beethovenova rukopisu. K tomu však už nedošlo.
Odborníci z FKÚ též neodpověděli na otázku, zda Beethovenově době odpovídá papír a inkoust použitý na sporný dopis. Obávali se totiž jeho poškození. Šetření uzavřeli s tím, že nelze prokázat autentičnost domnělého Beethovenova rukopisu.
„Těžiště celého zkoumání je nutno vidět v písmoznalecké expertize,“ poukázal před desítkami let Brachtl.
Muzeum se v současnosti snaží zjistit, zda by bylo možné provést expertizu použitého papíru. „Přece jen se metody od té doby výrazně posunuly, takže by nemuselo dojít k poškození dopisu,“ míní Petrásek.
Dojde na porovnání s originálem?
Muzeum podle něj rovněž zváží, zda nenapsat po téměř sedmdesáti letech další dopis se žádostí o podrobné porovnání do Beethovenova muzea v německém Bonnu, jež se nachází v rodném domě světoznámého skladatele. Tam se totiž podle tvrzení jednoho z návštěvníků jesenického muzea nachází stejný Beethovenův dopis, pravděpodobně ten pravý.
„Vysvětlíme jim situaci a požádáme o grafologický rozbor našeho dopisu a porovnání s tím, který mají ve sbírkách. Budeme se snažit také o rozbor papíru, bude-li to reálné. Pokud odborníci prokazatelně řeknou, že papír je z pozdější doby, tak už nemá smysl dělat rozbor grafologický,“ nastínil Petrásek.
Ať už mají v Jeseníku originál, nebo falzifikát, samotný dopis byl zaslán vídeňskému bankovnímu úředníkovi F. Salzmannovi a skladatel v něm řeší své finance.
Rukopis má tři strany, je napsaný černým perem a dnes už špatně čitelným kurentem, tedy novogotickým písmem používaným takřka výhradně v německém jazykovém prostředí.
„Na jeho konci je velký a lehce identifikovatelný skladatelův podpis,“ popsal Petrásek.
Okolnosti vzniku případného falza nejspíš nikdo neobjasní
Na okraji poslední strany je pak poznámka o darování listu jesenickému muzeu. Vzácný dokument věnoval do jeho sbírkového fondu učitel ve výslužbě z nedalekých Zlatých Hor A. Franke v roce 1921. Zda se konečně podaří rozlousknout pravděpodobně největší záhadu, kterou jesenické muzeum ukrývá, zůstává nejasné.
„I kdyby šlo o falzifikát, bylo by dobré zjistit, kdo je jeho autorem a jaká byla motivace Beethovenovu korespondenci zfalšovat. To se ale nejspíš nepodaří,“ míní historik.
Ludwig van Beethoven patří mezi největší hudební skladatele historie. Narodil se v roce 1770 v Bonnu a pocházel ze sedmi dětí. Výjimečně nadaným hudebníkem byl už jeho dědeček, který se stal uznávaným kapelníkem ve svém rodném Mechelenu v Belgii. Odtamtud se později přestěhoval do Bonnu.
Hudební nadání neminulo ani otce geniálního komponisty, jenž byl rovněž prvním synovým učitelem. Přestože šlo o despotického alkoholika, získal od něj malý Ludwig skvělé základy. Vypracoval se pak mezi přední skladatele, kteří nejlépe zvládli přechod od klasicismu k romantismu. Zemřel v roce 1827 ve Vídni, v jeho rodném domě v Bonnu je nyní muzeum a archiv.
