„Drazí přátelé. Dlouhá léta pro vás píšu příběhy jiných lidí. Dnes nastal čas, abyste si přečetli ten můj. Osobní. Syrový. Pravdivý. Ležím v nemocnici, čekám na první dávku chemoterapie a přemýšlím nad vším tím, co mě dovedlo až sem, na pokoj pro onkologické pacienty,“ zveřejnila svůj příběh Chalupová na svém Facebooku.
Říká, že nemá ráda slovo rakovina. A nesnáší i slovo metastázy. „Měly by to být zakázané pojmy… prostě je navrhuji škrtnout a vymazat. Nicméně v posledních dnech je vyslovuji víc, než bych chtěla,“ říká.
Příběh spojený s těmito slovy se pro ni začal psát nenápadně už v roce 2018. „Pokud se na vás ze všech stran valí, ať nepodceňujete prevenci, tak já k tomu musím dodat ještě jednu důraznou větu: Nenechte se odbýt!“
Před sedmi lety začala pociťovat velké bolesti zad a břicha. „Navštívila jsem neuroložku, prošla vyšetřeními a výsledek zněl: vyhřezlá ploténka. A začal kolotoč léčení – cviky na posílení svalového korzetu a správné držení těla, magnetoterapie, elektroterapie, ultrazvuk, masáže,“ vypráví ve svém příspěvku.
Bolesti a zase bolesti
Jenže nic nepomáhalo. „Naopak. Denně jsem měla pocit, že mám v těle žiletku, která si udělala tunel mezi břichem a zády. Začala jsem chodit na injekce, brala prášky, abych se mohla aspoň hýbat. Ploužila jsem se v předklonu, v noci se budila šílenými bolestmi,“ popisuje.
Další příběh bude o udavačích za heydrichiády, slibuje spisovatelka Chalupová![]() |
Na konci roku 2021 začala na doporučení lékařky jezdit do vojenské nemocnice na epidurální obstřiky pod CT, kdy se léky aplikují přímo k nervovým kořenům.
Lékař, který je prováděl, vrtěl nesouhlasně hlavou: „To je blbost, vyhřezlá ploténka nebolí směrem do břicha, ale zásadně do hyždí a do nohy. Pátrejte dál,“ doporučil Chalupové.
„Přesvědčila jsem neuroložku, ať mi napíše žádanku na magnetickou rezonanci. Z ‚tunelu‘ pak přišla zpráva, že ploténky vyhřezlé jsou, ale nic moc na to, abych takhle vyváděla. Prostě jste přecitlivělejší,“ vyslechla si závěr.
Místo ploténky nádor
Na jaře roku 2022 zkolabovala bolestí a poslali ji na ultrazvuk. „Lékař – Slovák žijící v Česku a mluvící česky – přešel v šoku plynule do svého rodného jazyka: „V bruchu máte nádor s rozmermi približne 10 krát 8 centimetrov. Musíte okamžite ísť do nemocnice!“
Nádor? To snad ne, nechtělo se Chalupové věřit. „O týden později jsem už věděla, že jde o zhoubný tumor nadledviny. Pokud ovšem vidíte ve filmech, jak lidi s velkými ‚pomeranči‘ uprostřed břicha musí hned na sál, tak ne – nenechte se zmýlit,“ říká.
V psychické hrůze čekala tři měsíce na operaci. „Mám milující rodinu, která mne držela nad vodou, ale když máte v sobě nádor velký jak pěst, tak se prostě cítíte tak nějak v pr*eli,“ popisuje.
Diagnóza leiomyosarkom zní mrazivě. „Protože je to prevít, tak lékaři společně s nadledvinou vyoperovali pro jistotu i ledvinu, která byla zdravá... ale to se nedá nic dělat,“ vypráví.
Rok a půl žila ve víře, že „tu mrchu“ porazila. „Vloni na jaře se opět ozvaly známé bolesti břicha a zad, v tu dobu jsem ale už na pohádku ‚O vyhřezlé ploténce‘ nevěřila,“ sděluje.
Krutá recidiva
Měla pravdu. Nemoc se vrátila opět se zničující silou. „Na Žlutém kopci v Brně mi vyoperovali třícentimetrový novotvar, další se zachytil na cévě a nešel ven – takže následovalo ozařování. Rok byl klid,“ popisuje.
Nedávno se jí do břicha a zad znovu zařízla ostrá žiletka bolesti. „Věděla jsem, že je zle. Rakovina postoupila do dalších orgánů, kde si tak nějak vesele tancuje a přemýšlí, kde by mi ještě mrška uškodila. Dostanu první dávku chemoterapie a já, ateista, se modlím k Bohu, aby zabrala,“ píše Chalupová.
„Pořád tomu nahoře říkám: Hele, ber ohled na to, že mám děti, chci vidět jednou svá vnoučata, co by si počal můj muž a moji rodiče? Ale on mi neodpovídá, a tak prosím všechny kolem sebe: Prosím, myslete na mne…,“ říká.
Do éteru vysílá poselství: „Nenechte se se svými bolestmi odbýt! Já se nechala, a zatímco jsem ztrácela čas léčbou mírně vyhnuté ploténky, tak nádor rostl a rostl. Než ukončím své hlášení, tak ještě poslušně hlásím, že si lékařů vážím a obdivuji je. Ostatně naše Klárka už za rok a půl bude také nosit doktorský plášť,“ končí s vírou v budoucnost.






