Podle ředitelky protiepidemického odboru krajské hygienické stanice Růženy Haliřové není v kraji důvod k panice. „Průběh nemoci se změnil. Převládají případy asymptomatické nebo s lehkými příznaky. Pozornost je třeba věnovat rizikovým skupinám, chránit by se měli především starší lidé se závažnými chronickými onemocněními,“ říká.
Proč podle vás nyní tak rychle přibývá pozitivních případů?
Každý rok v tomto období sledujeme zvýšený výskyt respiračních onemocnění. Vzhledem k velkému množství indikovaných testů je důsledkem i vyšší počet pozitivních případů covidu-19. Osobně se obávám toho, že lidé budou doplácet na výskyt jiných respiračních infekcí. Kvůli panice v souvislosti s koronavirem se mnozí rizikoví pacienti v případě závažných klinických příznaků u onemocnění plic neobrátí na lékaře a budou je tzv. přecházet. To může rychle zhoršit jejich stav. Respiračním onemocněním je třeba věnovat pozornost v celém jejich spektru, nejenom z úhlu pohledu covid ano, covid ne.
Pokud jde o covid-19, byla na jaře situace nejdramatičtější na Olomoucku. Jak je na tom region dnes?
Průběh onemocnění jsme si za tu dobu takříkajíc osahali, máme k dispozici ukazatele, které jsou přístupné i veřejnosti. Data je potřeba vnímat adekvátně – porovnat počet odběrů s počtem pozitivních případů, podíl pozitivních a uzdravených, klinické příznaky. V regionu nedochází k významnému nárůstu hospitalizací závažných případů a ani počtu zemřelých.
Když jste v březnu zavírali oblast Litovle a Uničova, bylo tzv. reprodukční číslo, tedy to, kolik jeden pozitivní člověk nakazil dalších lidí, blízko pětce a hrozil tak dramatický nárůst nemocných. Jaké je toto číslo dnes?
Tehdy bylo mezi pětkou a šestkou, dnes se nevymyká reprodukčnímu číslu kalkulovanému pro Českou republiku, které je rovno 1,35.
Kolik pracovníků na krajské hygieně zajišťovalo agendu kolem covidu-19 na jaře a kolik je jich dnes? Podařilo se vám posílit stavy?
Počet míst na protiepidemickém odboru je bohužel stejný, bez pomoci kolegů z ostatních odborů krajské hygienické stanice bychom stále se zvyšující požadavky, které se na nás kladou, nezvládali. Některé kolegyně bohužel odcházejí. Výběrová řízení sice probíhají, ale není jednoduché za aktuálních podmínek tato místa obsadit.
Museli jste upustit od některých jiných služeb?
I když jsou další činnosti hygienické stanice upozaděné, řešit je musíme, zvláště agendu, která je termínově limitovaná.
Ví se, že při řešení epidemie byli hygienici v práci každý den přesčas. Odpočinuli jste si během léta?
Hygienická služba je převážně feminizovaný obor, o to větší osobní dopad má celotýdenní práce asi 12 hodin denně na vztahy v rodinách. Kolegyně krátkými dovolenými spíše hasily odkládané potřeby rodin a záležitosti, které musely ustoupit pracovnímu vytížení... Maminky střídaly v péči o děti babičky, pokud měly to štěstí, že hlídaly, většina babiček a tchýní totiž není v důchodovém věku. Ale čas strávený v práci rodině plnohodnotně vynahradit nelze.
Pomáhá vám chytrá karanténa? A jak by se ten systém dal jednoduše vysvětlit laikovi?
Je to kombinace několika, dalo by se říct, technologických prvků. Práce v Daktele (software pro kontaktní centra, pozn. red.) je práce jako v klasickém call centru. Pokud kontaktovaný člověk souhlasí, zobrazí se v tzv. Clevermaps, kde se nacházel jeho telefon. Tyto informace jsou spíše informativní a kontaktovaného člověka je nutné intuitivními dotazy směrovat k odpovědím, proč na zobrazeném místě byl a s kým konkrétně se potkal. Clevermaps momentálně nejsou až tak využívány pro časovou náročnost při generování.
A aplikace eRouška?
Ta využívá bluetooth technologii a telefon s aplikací – eRouška monitoruje okolí a zaznamenává telefony, které se navzájem virtuálně setkaly na vzdálenost zhruba deseti metrů.
Z některých hygienických stanic už zaznělo, že jim chytrá karanténa k ničemu není, protože má spoustu nedostatků.
Tento systém nebyl od začátku vůbec koncipován jako epidemiologický, jako je třeba ISIN (Informační systém infekční nemoci, pozn. red.), a jako takový je dosud v řešení.
Teď se jako o novince mluví o tzv. sebetrasování. Premiér Andrej Babiš dokonce zmínil, že tuto metodu ověřovali hygienici v Olomouci. Je to tak?
Informaci jsme se sami dozvěděli až z médií. Není to projekt ani iniciativa krajské hygienické stanice.
Co si pod pojmem sebetrasování vlastně představit?
Nemáme k dispozici oficiální informace. Obávám se poněkud zjednodušeného pohledu na uvažované ulehčení práce hygieny. Za každým kontaktem je stále nutno vidět člověka, opakovanou komunikaci s ním, s jeho rodinou, se zaměstnavateli, laboratořemi, zdravotnickými zařízeními, se školami. Hygienici také musí dohledávat potřebné údaje z registru obyvatel, z internetu, analyzovat aktuální proměnné…
Na mě to působí tak, že v případě své pozitivity na covid-19 sepíšu kontakty na všechny, které jsem v minulých dnech potkala. Není to ale už teď běžná praxe při klasickém trasování?
Ano, logicky vzato by to mělo být to samé. Rozdíl bude v tom, že to, co lidé dřív z naší strany vnímali negativně, bude nyní oficiální.
Zvládáte vůbec ještě trasovat?
I s výpomocí kolegů z ostatních odborů jsme na hraně. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze mít pochyby o smysluplnosti trasování bezpříznakových.
Dostačuje nynější kapacita odběrových míst, nebo se budou muset znovu otevírat další?
Zatím nemáme informace, že by kapacitně nestačila (rozhovor vznikal v pátek, v pondělí už některá odběrová místa problémy hlásila, pozn. red).
Jak mám jako laik odlišit, že mám jen nachlazení, a ne covid? Co dělat, abych nepanikařila, ale zároveň neohrožovala ostatní?
Společnost by měla reagovat na zkušenosti z minulého období. Ve většině případů covid pozitivní osoby nemají žádné klinické potíže nebo mají jen lehký průběh. Osobně nepovažuji za reálné tlačit veřejnost restrikcemi do plošné karantény. Je žádoucí vrátit se do reality, nežijeme ve sterilní bublině. Zvýšený stres a strach mají vážný dopad na imunitu, jejíž snížení představuje riziko i u běžného nachlazení.
Jak tedy postupovat?
Lidé by při zdravotní indispozici měli věnovat svému stavu náležitou pozornost, neměli by tzv. přecházet klinické příznaky a chodit do kolektivu, měli by telefonicky konzultovat stav s lékařem a řídit se pokyny. Naopak pokud se člověk cítí zdráv a nemá kliniku, mělo by být možné zvážit adekvátní postup, podobně jako je to běžné již u některých profesí.
