Dva čapí opozdilci zůstali na Uničovsku. O dokrmení se přou odborníci se zachránci

  11:38,  aktualizováno  11:38
Případů, kdy se čápi nevydají na dlouhý let do Afriky, nebo alespoň do teplejších krajin Evropy, podle ornitologů mírně přibývá. Dva takoví opozdilci zůstávají i po odletu rodičů a dalších mláďat na Uničovsku. Místní záchranná stanice už je i přikrmila. Letošní mláďata tu zřejmě zůstanou.

„Je otázkou, zda by je hlad nedonutil ještě odletět. Dokrmení jim jistě neuškodí, současně bych ale takové chování nedoporučoval. Jen ať si ptáci hledají žrádlo přirozeně,“ polemizuje na dálku s místní stanicí ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek.

Dvě později vylíhnutá mláďata čápů bílých se zapomněla mezi Brníčkem u Uničova a Loučkou u Litovle. Zatímco jejich rodiče i sourozenci už odtáhli za teplem, dvojice zůstala na Hané.

„Nevěděli jsme, zda nejsou podvyživení nebo jim něco není. První hlášení totiž znělo, že jeden z nich nedosedá na nohy, ale dosedne tělem, což by značilo poranění. Zjistili jsme, že to tak není, ale jsme takto nachystaní, abychom pro ně zkrátka měli aspoň něco na zub,“ vysvětluje chovatel takřka všeho Ondřej Csik.

Dva opozdilci čápů bílých na Uničovsku zůstávají i po odletu. Záchranná stanice...

„Pár kuřaty se nic nepokazí. Jejich odlet je totiž padesát na padesát. Mám také zkušenosti z několika posledních zim, že narazit v Česku na čápa v lednu a únoru není problém. Ale jen v oblasti, kde to jde. A Haná takovou oblastí je,“ dodává zachránce orlů, ale i divokých prasat a další všemožné zvěře.

Zdeněk Vermouzek přiznává, že se někteří jedinci v populaci čápů zkrátka adaptovali. „Jsou to stále jednotliví ptáci, zvláštní jedinci. Jsou ale i takoví, kteří se to zkrátka naučili, že tu vydrží,“ nechce soudit konkrétní případ z Uničovska. Neodlétnutí je však pořád výjimečné. „Je to samozřejmě známý a prakticky každoroční jev, ale pořád je to výstřední a 99 procent populace odletí,“ říká odborník.

Strážníci zachraňují mláďata čápů, která nezvládla první let. Jedno vrazilo do kostela

Zkušenost Csika, který už se o čápy přes zimu v minulosti staral, je podobná. „Pozdní mláďata to většinou skutečně doženou. Celá migrace čápů funguje tak, že mají svá pravidelná seřadiště, kam je dovedou nejčastěji rodiče. Tam jsou zase zkušenější a odletí jich třeba pět set. Pak jsou ale ti opozdilci, kteří pořád sbírají a sbírají síly. Oni ale nemají ty vedoucí jedince, kteří znají trasu. A tak raději zůstanou na místě.“

Lépe krmit, až napadne sníh

Csik i podle videa dlouhonohým ptákům přilepšil kuřaty. V tom Vermouzek nevidí problém, spíše v načasování.

„Těm čápům to rozhodně udělá radost, to jo. Ale v současném období to ještě vůbec není potřeba. Dokud nemrzne, tak oni si přirozenou potravu zcela jistě najdou, myši a hraboši na polích budou. Současně bych takové chování tedy nedoporučoval. Jen ať si ptáci hledají žrádlo sami, přirozeně,“ přistupuje Vermouzek k věci bez typicky lidské potřeby zachraňovat.

Čáp bílý. Umí využívat vzdušné proudy, na rozdíl od většiny druhů se mláďata...

„I v tom má Zdeněk pravdu, ale já si neumím pomoci. Musíme všechno zachránit a v ten moment zapomínáme, že příroda je někdy zkrátka drsná. Těžko bych vydržel, kdybych měl sledovat čápy umřít hlady,“ říká Csik.

Čápi jsou totiž i navzdory velmi lehké konstrukci tělíček překvapivě odolní, zima není problém samotným mrazem, ale spíše sněhem. „Kdyby tady opravdu zůstali, i když ještě odletět můžou, tak v zimě v době zejména sněhové pokrývky a větších mrazů je nějaké podobné přikrmování pro ně otázkou života a smrti. Pokud totiž napadne sníh, nedostanou se k těm hrabošům a myším. Jim ale nevadí zima jako taková, vydrží mráz i sníh, ale nedostanou se k potravě,“ vysvětluje ředitel.

VIDEO: Čapí hnízdo zažilo noční drama. Výr zaútočil na spící pár a unesl samce

Umělá záchrana by však podle něj skutečně neměla být primárním cílem, byť se to lidem příčí. „Zkrátka vnášíme lidský pohled potřeby pomoci tam, kde to není vyloženě nezbytné. Jejich nepřirozené chování totiž není způsobeno člověkem. Jiný pohled mám tehdy, když se staráme o jedince, kterým jsme nějak ublížili, ať už jsou to poranění z elektrických drátů nebo nehod. Tam je namístě, aby se o ně člověk postaral, když jim člověk ublížil. U těchto mláďat bych k tomu přistupoval zřejmě rezervovaněji,“ trvá na svém fatalistickém pohledu Vermouzek.

Csik mu však oponuje znovu. „Když přituhne, je dobré je fakt navalit, aby měli ta volátka plná a přežili to v pohodě. My je nyní budeme hlavně monitorovat, nechceme je krmit pořád. Je to jen pomoc, impuls, aby ještě odletěli. Pokud by ale už bylo pozdě, tak bychom se do toho museli vložit my. To ale také není žádný problém. Máme je raději dopředu podchycené, ale kdyby se s nimi cokoliv stalo, přezimují u nás ve stanici,“ je rozhodnutý Csik.