„Mapuji osudy Bukůvků od jejich příchodu na Moravu ve druhé polovině 15. století až do odchodu ze severní Moravy v 17. století. Přišli z Pardubicka, kde mají kořeny,“ uvedl historik.
Rod se usadil ve tvrzi v Červené Lhotě na Olomoucku. O úvodní významný zápis do historie se zasloužil Albrecht Bukůvka z Bukůvky, když se v roce 1535 výrazně podílel na první kodifikaci moravského zemského práva.
Jeho syn Petr pak udělal kariéru ve službách rodu Pernštejnů, kterou završil v úřadu komorníka menšího zemského soudu olomouckého.
„Z titulu své funkce této instituci spravoval finance. Točilo se tam dost peněz, takže roli hrály i úplatky. Zemský soud, historiky často označovaný jako zemská vláda, byl vedle své hlavní funkce také centrem informací a těch dokázal Bukůvka využít,“ nastínil Doubravský.
Přispěl také skladbou do kancionálu
Petr tak významně zbohatl. „Velmi mu přišly vhod dluhy Žerotínů, kteří měli na severní Moravě rozsáhlé majetky a museli je prodávat, takže se k nim dostal za dobrou cenu. Po odchodu ze zemského soudu Petr koupil na Šumpersku třemešský dvůr s okolními vesnicemi a vzdálenější Chromeč,“ popsal historik, jak se Bukůvkové dostali i na Šumpersko.
Petr se kromě toho vyznal i v hudbě. Prokázal skladatelské a textařské vlohy, když přispěl písní do prvního oficiálního kancionálu Jednoty bratrské vydaného v roce 1541.
Hanáckou krajinu nazvali zahrádkou, říká o Silva-Taroucích kastelán |
Červenolhotské panství zdědil později nejstarší ze synů Petra Bukůvky Zikmund, majitel Chromče a Bohutína na Šumpersku. „Mezi šlechtou byl velmi váženým mužem. Proto byl navržen na uvolněné křeslo zemského soudce. Bohužel pro přetrvávající vážnou chorobu byla nominace stažena,“ přiblížil Doubravský.
Památkou na Zikmunda je rodinná hrobka v Postřelmově na Šumpersku s alegorickou výzdobou připomínající věřícím důležitost skutků pro vlastní spásu.
Jan proslul aférami
Zikmundův život byl až nudný, naprostým opakem byl jeho bratr Jan, který proslul aférami a výstřelky. Jinak velmi kultivovaný a uznávaný muž měl podle historika prchlivou povahu, jež byla zdrojem výbuchů vzteku.
„Pro urážku nikdy nešel daleko. Neváhal se snížit k fyzickému napadení olomouckého měšťana pro pouhého jeden a půl zlatého, který stály jeho ukradené věci koupené oním měšťanem,“ poukázal autor nové knihy.
U soudu byl proto Jan jako doma. Řešily se například jeho spory se sousedy, rád totiž lovil i na jejich panstvích. Na zemském soudu vedl také při o třemešský pivovar s městem Šumperk, před soudem stál též pro neplněné sliby a nesplácení dluhů.
Historický unikát. Dva rodáci ze Zvole dosáhli až na biskupský stolec |
Jan miloval okázalost a přepych, obojí mu sloužilo i k reprezentaci. Stihl vystavět hned dva zámky, jeden v Třemešku na Šumpersku a druhý v Ivanovicích na Hané.
V roce 1608 se pak dostal do centra dění nejvyšších kruhů tuzemské politiky. „V té době, kdy moravská šlechta odmítla vládu císaře Rudolfa II. a podpořila jeho bratra, uherského krále Matyáše, zasedal Jan v prozatímní zemské vládě a byl ve středu těchto převratných událostí,“ vysvětlil Doubravský.
Mezi vysokou šlechtu pronikla z rodu jen žena
Posledním Bukůvkou na chromečské tvrzi byl Zikmund, jeho potomci totiž následně žili ve druhé polovině 17. století v Červené Lhotě na Olomoucku a poté v nově vystavěném zámku v Žádlovicích u Loštic na Šumpersku.
Přestože Bukůvkové byli velmi schopní a poměrně bohatí, nedokázali se vyšvihnout mezi vysokou šlechtu. Podařilo se to až Anně Kateřině, poslední příslušnici třemešské větve rodu, jež se stala manželkou Maxmiliána Valentina z Martinic.
Šlo o syna jedné z nejznámějších postav českých dějin, královského místodržícího Jaroslava Bořity z Martinic potupně vyhozeného z oken pražského hradu při defenestraci na počátku stavovského povstání.
„Sňatek povznesl Annu Kateřinu mezi hraběcí a knížecí elitu Království českého,“ podotkl historik.
Chromečská větev rodu nakonec prokázala největší životaschopnost, vymřela až v roce 1953 po skonání hraběte Michaela Bukůvky.