Co vás vedlo k otevření regionální europoslanecké kanceláře?
Kolegové většinou mívají menší místa, kde se třeba setkávají s lidmi, nicméně ne všichni kanceláře mají. Rozhodl jsem se udělat takovou reprezentativní kancelář, kde bych se chtěl scházet s lidmi, podnikateli, zástupci samospráv, neziskovek či studentů a obecně mladých lidí a mohli jsme zde otevřeně debatovat o tom, v čem může být Evropská unie nápomocná, v čem by se měla měnit a podobně.

Chcete i pomoci s orientací v evropských předpisech a programech, je to potřeba?
Je to možnost, jak prezentovat práci europoslance. Často na ni bývá hodně zkreslený pohled. V Evropském parlamentu je potřeba pracovat hodně dopředu a předjímat, co se může dít, protože jakmile jsou legislativní kroky v procesu, už se to těžko napravuje. Rozhodně to tady nebude ani dotační kancelář, ani žádné „eurohujerské“ místo, kde bych dělal evropský marketing. Bude to prostor, kde se chci s lidmi bavit o tom, že Evropská unie má své chyby, ale současně i své možnosti, jak se dál rozvíjet.

Jaká témata chcete přenést do regionu?
Zejména ta spojená s výbory, v nichž aktivně pracuji jako jejich člen. Prvním je výbor pro životní prostředí, klima a bezpečné potraviny. Asi nejdůležitější téma, s nímž se setkáváme, je Green Deal a jeho dopady, to znamená problematika zelené politiky, která není úplně ideálně uchopená. Nejvíce nás trápí, že to poškozuje český i středoevropský průmysl. Ať chceme, nebo ne, tak automobilový průmysl patří ke stěžejním. Evropa si nemůže podřezávat vlastní ekonomickou větev. Pak je tu také problematika bezpečných potravin a s tím související velmi kontroverzní téma recyklovaných obalů, což není ideální. U odborné veřejnosti k němu shromažďujeme podklady.

Při převzetí funkce europoslance jste avizoval zájem o kulturní oblast, nakonec jste členem výboru pro kulturu a vzdělávání. Co vás tam zajímá?
Podařilo se mi tam dostat, je to pro mě srdeční výbor. Jako stínový zpravodaj budu reportovat čtyři zprávy. Jsou důležité i ve vztahu ke vzdělávání a Univerzitě Palackého. Je to i otázka mezinárodních výměnných programů Erasmus+. Jsem moc rád, že se už v minulém týdnu podařilo dostat na pracovní snídani do Štrasburku zástupce univerzity z mezinárodního oddělení.

Co jste probírali?
Univerzita má obrovské zkušenosti s mezinárodními programy a mohli jsme ukázat, že mají smysl – pomáhají studentům i akademikům, jsou potřebné. Je proto nutné v novém finančním období posílit rozpočet. Zároveň ale nechceme, aby se z programu stala levná cestovka nebo aby se k nám přes Erasmus dostávali lidé, kteří by tady potom hledali azyl. Je to předmětem debat. Probíráme také snahu Evropské komise rozšířit kontakty o některé země, jež se jeví problematické už dnes, jako je třeba Pákistán, kde by asi vzájemná výměna studentů úplně nefungovala. Jde také o to, aby se naši studenti vraceli domů. V kultuře se zase připravuje nový finanční rámec.

Neúspěšný ministr kultury Staněk míří do europarlamentu, bude brát přes 400 tisíc

Jak to teď vypadá s vaším působením na olomoucké pedagogické fakultě?
Zrovna dnes jsem podepsal smlouvu na změněný úvazek 0,25. Mám nějaké doktorandy a vedu přednášky dálkařů, kteří je mívají v pátek.

Kdy vás může člověk v europoslanecké kanceláři zastihnout?
Pracovní rytmus poslance je takový, že dva týdny jsme v Bruselu, tam se střídají takzvané výborové týdny a frakční týdny. Jeden týden jsme ve Štrasburku, kde je plenární zasedání a celý parlament se přesouvá z Bruselu s celým aparátem a bednami, možná jste viděli na Facebooku můj příspěvek o tajemné bedně. Nejspíš bude pokračovat a podíváme se, co se v ní objeví. A pak bývá takzvaný zelený týden, kdy jsem v České republice – v Praze či Olomouci. Nicméně ani ve Štrasburku, ani v Bruselu nebydlím, jezdím zpátky, takže tady bývám povětšinou čtvrtky odpoledne nebo pátky. Na webu bude možné se domluvit, kancelář je funkční skoro 24 hodin denně. Budu se snažit být tady maximálně.

Spolu s otevřením kanceláře jste zahájil i výstavu fotografií olomouckého autora Jiřího Fraita, v podobném duchu chcete pokračovat. Co plánujete?
Kancelář se nachází v krásných historických prostorách kousek od Horního náměstí, stojí za to vidět je i jen tak. Je tu také místo pro malé výstavy, chci se orientovat na mladé umělce, mohli by tu prezentovat své projekty. Věřím, že některé se nám podaří představit i ve Štrasburku a Bruselu.

Jste člen Přísahy, do europarlamentu jste se dostal přes společnou kandidátku s Motoristy sobě a teď jste ve frakci Patrioti pro Evropu. Jak to vlastně máte stranicky?
Důležité je, že v rámci Evropského parlamentu nefungují politické strany, tam jste za politické frakce. V našem případě jsme jako volební subjekt Přísaha a Motoristé součástí právě Patriotů pro Evropu, její součástí je i sedm poslanců za hnutí ANO. Stranickost musí jít stranou, klíčový je evropský rozměr.

Jak tedy vypadá vaše spojení s domácí politikou?
Můžu říct, že třeba ve srovnaní s národním parlamentem cítím mnohem větší volnost. Ostatně jestliže je v Evropském parlamentu 720 poslanců a vy se snažíte něco protlačit nebo tomu získat prostor, musíte hledat spojenectví. Proto je důležitá podpora poslanců z ANO, je to poměrně silný klub. Samozřejmě se držíme toho, že jsme šli do voleb s memorandem, což bylo pět bodů, například že nepřipustíme euro, nepřipustíme veto, nebudeme podporovat nic, co se týče zákazu spalovacích motorů a tak dále. Když se podíváme na volební program Přísahy do sněmovních voleb, tak to byla bezpečnost, boj proti korupci, což není v europarlamentu hlavní téma, ale jsou tam otázky ochrany vnějších hranic, migrace.

Kontrolnímu úřadu se nelíbí hospodaření Přísahy. Ta povolala právníky a hrozí soudy

Místo jste převzal po Filipu Turkovi, který říkal, že si tam své odpracoval. Na co tedy navazujete, jakou stopu zanechal?
Stopu bezesporu zanechal, a kdo chce, tak ji vidí. Určitě jsem mohl navázat na spoustu práce, kterou odvedl v oblasti automobilového průmyslu a s ním spojených subdodavatelských služeb, protože se mi podařilo ještě krátce, než jsem úplně opustil dva výbory, které on měl – pro energetiku a pro průmysl – udělat slyšení zástupců automobilového průmyslu, kteří tam představovali vizi. Nikoliv, že bychom nebyli připraveni přijmout nové technologie, ale pluralita technologií by měla být zachována. Ano, nainvestovalo se mnoho peněz do elektromobility, ale je potřeba zachovat pluralitu. I proto jsem si ponechal výbor pro životní prostředí a klima, protože je to navázáno na ministerstvo životního prostředí, ať už bude ministrem kdokoli. Stejně tak kultura a ministerstvo kultury, otázky bezpečnosti zase na pana ministra Štastného.

Jste krajský šéf Přísahy, co chystáte pro blížící se komunální volby?
Musím zdůraznit, že jako europoslanec nemohu vyvíjet prostranickou aktivitu. Můžu být na mítincích, mohu je finančně podporovat z platu, ale ne třeba prostřednictvím našich zdrojů. Samozřejmě jsem připravený, pokud budou mít kolegové zájem, je podpořit, byť v komunální politice přece jen evropská tematika nerezonuje. Vím, že budeme stavět kandidátky v některých menších obcích, kde už Přísaha své zástupce má.

Jak vidíte budoucnost strany?
Myslím si, že Přísaha v současné době bude muset být velice pečlivá i racionální při výběru kandidátů, protože volby samozřejmě něco stojí. Ty poslední dopadly katastrofálně, jelikož jsme nedosáhli ani hranice vyplacení náhrady za volební kampaň, tedy 1,5 procenta (Přísaha dostala 1,07 procenta hlasů, pozn. red.), takže finance jsou výrazně omezené. Naši případní kandidáti budou muset mít koaliční či koordinační podporu z jiných stran.

Nehrozí s takovými vyhlídkami Přísaze zánik?
Cesty mohou být rozličné, od zániku až po možnost, že se Přísaha může v příštích parlamentních volbách dostat přes pět procent. Dnes je potenciál od jednoho a půl do dvou procent. Uvidíme, co se bude dít na politické scéně, protože vznikají nové politické subjekty, některé jsou stále nečitelné. Bude záležet, jak se nám podaří překlenout toto ne úplně příznivé období. Faktem je, že nelze o Přísaze mluvit jako o neparlamentní straně, protože máme zastoupení v Senátu panem Šlachtou a dva europoslance. Otázkou je, zda je to taková síla, jež bude schopná něco změnit. Ale to už není úplně v mým rukách, nejsem členem nejužšího vedení.