Prostějovský rodák byl expertem monarchie na školství a málem i ministrem

  6:58,  aktualizováno  6:58
Příští měsíc uplyne 195 let od narození význačného prostějovského rodáka, historika a pedagoga Adolfa Beera. Ten se na univerzitách v Praze, Berlíně či Vídni připravil na politickou kariéru, která pak dosáhla téměř až ke křeslu ministra předlitavské části rakousko-uherské monarchie.

Rodák z Prostějova Adolf Beer byl celkem čtyřikrát zvolen poslancem parlamentu (na snímku jeho vídeňská budova z období kolem roku 1900). | foto: Creative Commons, koláž: iDNES.cz

Adolf Beer se narodil 27. února 1831 a jeho štěstí spočívalo v tom, že vyrůstal v prostějovské židovské komunitě, jež byla bohatá na velké osobnosti a vzdělance, kteří neváhali podělit se o nabyté vědomosti. Život mu tak kromě rodičů výrazně formovali třeba rabín Hirsch Baer Fassel či lékař a přední činitel židovské obce Gideon Brecher.

Prostějovský rabín patřil k největším znalcům židovského práva a podílel se na reformách judaismu. Detailně se zabýval rovněž etikou a pravidelně přispíval do židovských novin.

Gideon Brecher byl zase uznávaný lékař, který v Prostějově zastával i funkci inspektora židovské školy. Spolu s Fasselem patřil k intelektuální špičce a k nejváženějším představitelům židovské obce. Stejně jako on přispíval do tisku a věnoval se také odborné publikaci.

Oba intelektuálové dobře odhadli, že v Adolfu Beerovi roste další mimořádná osobnost nejen židovské obce, ale celého Prostějova, a už od mládí ho formovali. Možná proto, že rabín Fassel studoval v Pešti, odešel do uherské metropole na gymnázium i mladý Adolf.

Na studia zamířil na prestižní univerzity

Jen málokdo se nakonec mohl v 19. století pochlubit takovým vzděláním jako Beer, vždyť další jeho kroky zamířily na prestižní univerzity v Praze, Berlíně, Heidelbergu a ve Vídni. Vystudoval učitelství, ale zároveň se věnoval také studiu historie a práva.

Od mládí totiž tíhl k politice a obory historie a právo byly tou nejlepší průpravou. Na školství však nezanevřel. Politická kariéra se u Adolfa Beera úzce prolínala se vzděláváním.

Mladý muž byl na počátku kariéry neustále konfrontován se svým židovským vyznáním. Aby tomu do budoucna předešel, víry se rozhodl vzdát. Budoucnost ovšem ukázala, že to nebylo příliš platné, zvláště při cestě do nejvyšších pater rakousko-uherské politiky.

Po vysokoškolských studiích učil Beer na středních školách na Ukrajině, v Praze a ve Vídni, později se stal docentem na právnické fakultě. Deset let byl také ředitelem slavné obchodní akademie ve Vídni. Dosáhl i na nejvyšší akademickou hodnost, v roce 1868 se stal vysokoškolským profesorem rakouských a obecných dějin ve Vídni.

Nejdřív dvorní rada, pak téměř ministr

Jeho impozantní školská kariéra neunikla nejvyšším kruhům starajícím se o říšské školství. Od roku 1869 se stal dvorním radou na říšském ministerstvu kultu a vyučování. Tak se tehdy jmenovalo ministerstvo školství.

Zde se významně podílel na reformě zákona o obecných školách, který tehdy patřil k nejprogresivnějším v Evropě. Beer rovněž vypracoval později dlouho používané vyučovací plány pro rakouské reálky.

Do politiky se naplno pustil v roce 1870, kdy se zapojil do strany rakouských liberálů. Angažoval se hlavně v podhůří Jeseníků a přilehlých oblastech. Dokonce tak dobře, že byl v roce 1873 zvolen poslancem za obvody Šumperk, Staré Město, Rýmařov, Štíty, Zábřeh, Uničov a Šternberk.

Jako poslanec byl velmi úspěšný. Mandát totiž obhájil ještě třikrát a v poslaneckých lavicích strávil dlouhých 24 let. I v říšském parlamentu se věnoval školským otázkám. S úspěchem také působil v hospodářské a finanční oblasti a věnoval se i zahraniční a vnitřní politice monarchie.

Když pak roku 1893 padla vláda předlitavské části Rakouska-Uherska, byl vážným aspirantem na ministra školství. Tím se však nakonec nestal. A ač se už v mládí židovské víry zřekl, právě jeho židovský původ byl zřejmě rozhodujícím důvodem, proč se jeden z největších expertů na školství v monarchii nestal ministrem.

Malou náplastí mu bylo aspoň to, že byl v roce 1897 jmenován členem nevolené panské sněmovny, ve které se udělovalo členství za zásluhy. Zemřel ve Vídni v květnu roku 1902. Dnes je jeho jméno poněkud neprávem opomíjeno, byť Prostějov svého rodáka uznává a Šumperk mu kdysi udělil čestné občanství.