„Ve veřejnosti často převládá názor, že zbojníci byli ti, co bohatým brali a chudým rozdávali. Ale tak jednostranné to samozřejmě nebylo,“ upozornil amatérský historik Jiří Tichánek.
Blíže pravdě bude spíše to, že zbojníci, přesněji loupežníci, přepadávali kohokoliv, u něhož předpokládali tučný lup.
Jura Gajdůšek pocházel z vesnice Životice u Nového Jičína, letopočet narození není znám. Sloužil na panském dvoře, a když si pro něj kvůli nějakému prohřešku měli dojít hlídka drábů, utekl do lesů a založil zbojnickou družinu.
Záhy se stal postrachem celého tehdejšího hukvaldského panství. Nejčastěji působil v okolí rodné obce, rád údajně vyrážel i do Padolí ve Veřovicích, podle dobových pramenů často řádil mezi obcemi Kojetín a Straník, kudy tehdy vedla hlavní silnice mezi Novým Jičínem a Valašským Meziříčím.
V úzkém sedle s táhlým stoupáním se plně naložené formanské povozy stávaly snadným cílem.
Nebylo divu, že od roku 1705 hukvaldské panství posílilo všechny vojenské posádky, navíc o dva roky později právě Jurova družina přepadla zámek v Trnávce, kde dokonce zabila bývalého hejtmana.
Traduje se také, že Jura spolupracoval se známějším zbojníkem Ondrášem z Janovic na Frýdecko-Místecku. „To však žádné zdroje nepotvrzují,“ poznamenal Tichánek.
Ondráš byl svými druhy zabit v roce 1715 v hostinci ve Sviadnově, Jurův konec přišel o čtyři roky později. Císaři Karlovi VI., otci Marie Terezie, totiž se stále vyšším počtem zbojníků na Moravě došla trpělivost a vydal přípis za jejich dopadení a tvrdé potrestání.
Do kraje proto vytáhly vojenské jednotky, které Juru i s velkou částí jeho družiny záhy dopadly. Následovalo vsazení do cely v novojičínské věznici a hrdelní rozsudek. Kde a zda vůbec byl Jura pohřben, není známo.
Jen v roce 1898 našel statkář v Jurových rodných Životicích u jedné staré lípy 92 uherských dukátů. Prý je tam nechal zakopat právě Jura.