Šéf moravskoslezských hasičů: Srovnání s pandemií? Jen povodně v roce 1997

  6:56
Likvidují požáry, vytahují řidiče z havarovaných vozů a v těchto týdnech navíc k obvyklé roční porci 22 tisíc různých zásahů přidávají krajští hasiči další práce v souvislosti s koronavirovou pandemií.

Ředitel moravskoslezských hasičů Vladimír Vlček | foto: HZS Moravskoslezského kraje

„Rozhodně se nenudíme. Možná nejsme tak vidět, ale řešíme bezpočet úkolů, které považuji za velmi podstatné,“ řekl Vladimír Vlček, ředitel Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje.

Je to největší krize, kterou za svou téměř čtyřicetiletou dráhu hasiče pamatujete?
Svým způsobem ano. Nynější nasazení hasičů lze srovnat jedině s katastrofálními povodněmi v roce 1997. Pak sice byla řada menších problémů, ale podobně jako při tehdejších povodních jde i teď o dlouhodobou záležitost. To si mnoho lidí ještě neuvědomuje. My v tuto chvíli nepracujeme s nějakým datem 11. dubna nebo května, ale s červnem, když to půjde hodně dobře.

Co vše v souvislosti s pandemií máte na starosti?
Namátkou třeba logistiku, přičemž rozvážíme ochranné prostředky od letadel do centrálního skladu, který jsme zřídili v naší stanici v OstravěHrabůvce, a pak podle pokynů kraje i na odběrová místa. Zapojují se i dobrovolní hasiči, myslím, že to funguje velmi dobře. Dále například dekontaminujeme různé prostory, vytváříme zázemí pro krajský krizový štáb, zpracováváme pro něj analýzy. Oslovujeme všechna zdravotnická i sociální zařízení a sbíráme od nich podklady...

Počkat, zrovna tuto činnost bych čekal od úřadů...
Určitě úzce spolupracujeme s krajským úřadem. Někteří třeba mohou říci, že se zabýváme věcmi, kterými bychom se zabývat neměli, například stavbou odběrných míst a koordinací mezi laboratořemi a odběrovými místy, ale kde můžeme, tam pomůžeme. Navíc to vyplývá i z toho, že hasičský sbor v rámci záchranného systému hraje koordinační úlohu. K tomu jsme si vědomi, že kapacity například krajské hygienické stanice jsou omezené.

V poslední době jsem zaznamenal i vaši aktivitu při návratu stovek lidí ze světa domů do regionu.
Ano. Ve spolupráci s krajem a policií se zabýváme i repatrianty. Pokud jde o jednotlivé osoby, tak je rozvážíme. Společně s hygieniky děláme i evidenci těchto osob.

Jsou někteří hasiči v karanténě, případně dokonce nakažení?
Nakažení ne, což ale musím hned zaklepat. Na počátku jsme měli 25 hasičů v karanténě, ale toto číslo už pomalu klesá k nule. Kromě povinně zařazených do karantény jsem navíc i já několika hasičům nařídil preventivní karanténu, ať už z hlediska cestovní nebo komunitní anamnézy. Snažíme se ochránit jak lidi, tak i naše stanice, což se daří. Pandemie zatím zásadním způsobem neovlivňuje chod sboru.

Jak jste na tom s ochrannými pomůckami?
Problém byl na počátku s rouškami, se kterými jsme v minulosti vůbec nepracovali. Nyní se to už podařilo vyřešit. Dalšími prostředky jsme vybavení standardně. Když se stanovil nový normativ, že hasičům stačí respirátory třídy FFP2, tak jsme na ně přešli a ty účinnější jsme poskytli ministerstvu vnitra. Navíc jsme nemocnicím v kraji dali tisíc speciálních masek.

V čem jsou jiné, případně lepší?
Jde o celoobličejové masky firmy Dräger, ke kterým je speciální filtr, který je tisíckrát účinnější než filtry FFP3. Z nemocnic máme odezvy, že si zdravotníci tyto masky pochvalují, protože se v nich cítí bezpečněji. Nelze v nich sice dělat nějaké dlouhé operace, ale pro krátkodobé činnosti, například odběry, zcela vyhovují. Masky se dezinfikují, ale filtry se nemusí stále měnit, naopak jejich výdrž je i několik týdnů, což je nesporná výhoda.

Kde jste tyto masky získali?
Už v roce 2006 jsme se připravili na možnost například chemického nebo biologického nebezpečí a na různých místech kraje měli kontejnery, jejichž součástí jsou i tyto masky, u kterých se pravidelně obměňovaly filtry. Lze říci, že v tomto směru jsme byli vybaveni lépe a početněji než státní hmotné rezervy. Nyní se moc hodí.

Jaké bývají reakce lidí na práci hasičů?
Rozhodně veskrze pozitivní, čehož si ceníme. Například mi napsala paní z Ostravy-Výškovic, kvitovala naši práci v době pandemie a zmínila, jestli bychom neprojeli ulicemi Ostravy se zapnutými majáky, že by nám lidé určitě zatleskali. To potěší. Poděkoval jsem jí, ale na jízdu ulicemi teď nemáme čas.

Autor: