Smutnou zprávu oznámila Ovčáčkova dcera Berenika. Výtvarníkovi, který se od konce šedesátých let potýkal s nepřízní komunistického režimu, bylo 89 let.
Jeho tvorba zahrnovala široké spektrum vyjadřovacích prostředků, tvořil grafiky, obrazy, fotografie, ilustrace, koláže i plastiky, byl neustálým experimentátorem s různými formami.
Eduard Ovčáček se narodil 5. března 1933 v Třinci. Na přelomu 50. a 60. let vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě. Jeho tvorba v té době dostala důležitý impuls v podobě setkání s Vladimírem Boudníkem a jeho dílem, díky čemuž se Ovčáček začal věnovat takzvané strukturální grafice.
Po skončení studií se v roce 1963 přestěhoval do Ostravy, kde si v centru města pronajal první ateliér. „Dostal jsem tehdy nevelkou zakázku na tři dřevěné totemy pro expozici o životním prostředí v ČSSR, která se konala na Černé louce,“ vzpomínal před časem pro seriál iDNES.cz Ostravské stopy.
V roce 1966 poprvé samostatně vystavoval, kromě domácích galerií také v zahraničí, pak ale přišel rok 1968, kdy Ovčáček svým dílem veřejně vystoupil proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, a dočkal se tak nepřízně tehdejšího režimu. Přišel o místo vyučujícího na Univerzitě Palackého v Olomouci i o možnost vystavovat v oficiálních galeriích.
V 70. letech se spolu s kolegy Kamilem Drabinou a Ivem Janouškem a dalšími snažil oživit v regionu nezávislou výtvarnou scénu. „Což se částečně dařilo nejen v Ostravě, ale i v okolních městech. Byl to hlavně Dům kultury v Orlové, divadlo v Českém Těšíně, Vlastivědné muzeum ve Frýdku-Místku a jiné organizace, kde byli lidé, kteří nám pomáhali,“ vyprávěl v rozhovoru.
V Praze byl pro StB „méně viditelný“
Jednalo se převážně o neoficiální a polooficiální výstavy umělců, kteří byli pro totalitní režim nepřijatelní. „To pochopitelně bylo spojeno s fízlováním a nevolí StB,“ podotkl.
Kvůli tomu se přestěhoval do Prahy. „Nikoliv z důvodů, že by tam situace byla lepší než v Ostravě, ale protože jsem se v Praze částečně zbavil neustálého fízlování a velké pozornosti StB. V Praze jsem byl na čas jeden neznámý z velkého množství souputníků, kteří se pohybovali v disentu,“ vysvětlil výtvarník, který v roce 1988 podepsal Chartu 77.
Po sametové revoluci mohl opět vystavovat v oficiálních galeriích. V roce 1991 stál také u zrodu Fakulty umění Ostravské univerzity, na které vyučoval. Ovčáčkova díla jsou dnes zastoupena ve sbírkách významných českých i světových galerií. Získal i řadu ocenění, mezi jinými v roce 2008 Cenu města Ostravy za zásluhy o rozvoj uměleckých a kulturních aktivit města.