O vozech původem ze socialistického východního Německa koluje řada vtipů. Jenže jejich majitelé na své miláčky nedají dopustit. „Kdo zkusí, trabant neopustí,“ libuje si například spoluorganizátor trojanovické akce Lukáš Folwarczný ze spolku Klub přátel modrého dýmu Slezsko, který svým názvem odkazuje na výfukové plyny z dvoutaktního motoru.
Folwarczný oceňuje na trabantech jednoduchost a vůbec velkou odlišnost od ostatní automobilové produkce. „S jinými auty musíte do servisu, na trabantu si snad všechno opravíte sami,“ vysvětluje a je rád, že na trhu i přes ukončení výroby trabantů zůstává stále poměrně dost náhradních dílů.
Řidič mercedesu obdivně zvedl palec
„O zájemce není nouze, trabanty zajímají i mladé,“ těší Folwarczného.
Marek Fischer z Opavy vlastní několik trabantů. A upozorňuje, že se pohled lidí na tato maličká autíčka razantně mění. „Opovržení mizí, zůstává obdiv. Když jedu, lidé mi mávají,“ popisuje a vzpomíná, jak si vyjel trabantem v provedení karavan. „Předjel mě mercedes a řidič jen obdivně zvedl palec.“
Mění se i zaměření a ceny vozů. Zatímco například v 90. letech lidé měli zájem o co nejvíce upravované trabanty, v současnosti se stále více cení autentičnost. „Čím více původní, tím hodnota vozu stoupá,“ potvrzuje Fischer.
Hodnota trabantů stoupá
Připouští, že v minulosti byly tyto vozy k mání za pár tisícovek, někdy dokonce jen za flašku. Ale nyní se jejich hodnota počítá v desítkách tisíc, výjimkou nejsou ani ceny nad sto tisíc korun.
„Dokonce jsem viděl inzeráty na trabanty za 350 tisíc. Ale to je extrém. To lidé auta sice prodávají, ale ve skutečnosti prodat nechtějí,“ usmívá se.
A ještě před spanilou jízdou z Trojanovic do Suchdolu nad Odrou k trabantové vášni prohlásí: „Každý má nějakou úchylku. Někdo chodí do hospody, jiný za ženskými. No a my do garáže za trabanty.“