Těžbu uhlí spustily tři šlechtické rody. Kdo byli ostravští uhlobaroni a jak dopadli

  6:00,  aktualizováno  6:00
Jejich jména jsou spojená s těžbou černého uhlí. Budovali, investovali nebo obchodovali s uhlím. Trochu se závistí, trochu s obdivem se jim říkalo uhlobaroni. U počátků ostravského a karvinského dolování stály šlechtické rody, kterým černé zlato vyneslo nejen majetek a slávu.

Fotografie z roku 2020, kdy kašna před zámkem v Šilheřovicích procházela celkovou rekonstrukcí. Nyní obě památky budou mít i svou digitální podobu. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Když se řekne uhlobaron, milovníci děl Járy Cimrmana si vzpomenou na uhlobarona Ptáčka, který v rozpálené troubě vybírá ženicha pro dceru Terezku, po níž pojmenoval svůj důl. Ve skutečnosti byl majitelem dolu Salomon Mayer Rothschild. O pár desítek let později se tato šachta téměř v centru Ostravy vskutku přejmenovala na Důl Petr Bezruč. Hlavní uhlobaroni byli tři: hrabě Wilczek vlastnil doly na území dnešní Slezské Ostravy, Larisch-Mönnich na Karvinsku a Salomon Rothschild... prakticky všude.

Bankéř Salomon Mayer Rothschild.

Franz Josef hrabě Wilczek.

Jindřich hrabě Larisch-Mönnich.

Salomon Rothschild

Přestože baron Salomon Mayer Rothschild na rozdíl od dalších vlastníků ostravských a karvinských dolů uhlí neobjevil na svém panství, titul uhlobaron si zaslouží. Do Slezska přichází ve 40. letech 19. století, přivádí ho sem jeho podnikání. Rothschildové zbohatli na Napoleonských válkách, pět bratrů založilo pět bank v předních evropských městech a finanční toky mezi nimi udržovaly Evropu v chodu. Po válce investoval „vídeňský“ Rothschild mimo jiné do stavby železnic. Jeho železárny potřebovaly uhlí, železnice kolej, které železárny vyráběly.

Doly otevíral a pojmenovával podle rodinných příslušníků. Karolina byla jeho manželka, Anselm syn a dědic. Pro Rothschildy však byl majetek na Moravě a ve Slezsku jen zlomkem jejich impéria.

Boj o dědictví. Rothschildové marně usilují o vrácení majetku zabaveného nacisty

Wilczekové

Šlechtický rod Wilczeků (původní Vlčkové se přejmenovali po sňatku Jindřicha Viléma s Marií Charlottou, hraběnkou ze Saint Hilaire a přesunu na rakouský zámek Kreuzenstein, který se tyčí nad Dunajem sotva 20 kilometrů od Vídně) pochází ze Slezska, ale rozsáhlá majetek vlastnili právě na Ostravsku. Patřily jim například Klimkovice, severní část Ostravy (Slezská Ostrava, Muglinov, Hrušov, Radvanice), Poruba, Krásné Pole – celkem šest a půl tisíce hektarů od Hlučína po Těrlicko.

Kreuzenstein

Právě na panství Wilczeků bylo v roce 1767 objeveno uhlí, ti ale přes naléhání státu neměli o těžbu zájem. Teprve na počátku 19. století se těžba na jejich panstvích na Ostravsku skutečně rozběhla. Franz Josef Wilczek se ve 20. letech 19. století stal největším těžařem v dnešním moravskoslezském regionu. Dodával první uhlí do nově založených železáren ve Vítkovicích.

Postupně ale z regionu přesídlili do Rakouska a podnikání nechávali na svých ředitelích. Johann Nepomuk Wilczek byl polárním cestovatelem a nadšeným stavitelem, který nechal v romantickém duchu zrekonstruovat třeba hrad Kreuzenstein u Vídně.

Význam jejich dolů ale postupně upadal, přesto jejich podniky fungovaly až do konce 2. světové války.

Šikmý kostel připomíná Larische

Larischové měli centrum svých držav v Karviné. I oni začali těžit už v 80. letech 18. století, uhlí pro ně z počátku bylo ale jen okrajovou záležitostí. Hrabě Larisch byl druhým největším pozemkovým vlastníkem v regionu, jeho statky se rozkládaly od Slezské Ostravy až po Těšín.

Díky postupnému nárůstu těžby uhlí v jejich dolech, ale i podnikání v řadě průmyslových oborů, zemědělství i lázeňství se vypracovali mezi nejbohatší rodiny Rakouska-Uherska. Členové rodu se ale angažovali i v politice. Hrabě Heinrich Larisch-Mönnich byl v letech 1886 – 1918 slezským zemským hejtmanem.

Kostel sv. Petra z Alkantary, známý jako šikmý kostel. Jeden z mála pozůstatků zplanýrované staré Karviné. (2. dubna 2024)

Na rod, který psal historii Karvinska od 16. století, se paradoxně moc památek nedochovalo. Kromě zámku ve Fryštátu a „šikmého“ kostela vše postupně z různých důvodů zmizelo – dva zámky, pivovar, rodinná hrobka... Vzpomínky na starou Karvinnou, která zmizela, zachytila ve svém třídílném bestseleru Šikmý kostel spisovatelka Karin Lednická.

Po roce 1945 byl majetek rodu zkonfiskován, potomci dnes žijí převážně v Rakousku.

Pohádkový příběh bratří Gutmannů

Bratři Gutmannové pocházeli z rodiny obchodníka s vlnou z Lipníku nad Bečvou. Po smrti otce firma zkrachovala a starší Wilhelm začínal s obchodem takřka od nuly. Na teologická studia (chtěl se stát rabínem) musel zapomenout a vrhnul se do podnikání. Z vlny však rychle přesedlal na uhlí. Doly na Ostravsku v 50. letech 19. století skoupila Společnost Severní dráhy císaře Ferdinanda. Wilhelmovi se podařilo uzavřít s ní dohodu a v roce 1857 převzal veškerý obchod s uhlím.

Do podnikání přibral bratra Davida a společně založili firmu Gebrüder Gutmann, Wien. Postupně se jim podařilo prostřednictvím další smluv a dohod ovládnout polovinu těžby uhlí v ostravsko-karvinském revíru. Rodina Rothschildů na Gutmanny přenesla odpovědnost za chod svých báňských a hutních podniků.

Tak vznikl jeden z největších průmyslových gigantů Evropy, Vítkovické horní a hutní těžířstvo, společnost založená v roce 1873. „Bratři se ale nezabývali jen obchodem, byli také aktivními účastníky řady společenských, náboženských a charitativních podniků, v jejichž prospěch upsali desetitisíce zlatých. Za jejich zásluhy je také císař František povýšil do rytířského stavu,“ uvedl historik Jan Županič, autor knihy Židovská šlechta.

Společnost Vítkovické horní a hutní těžířstvo, kterou měli Gutmannové s Rothschildy rozdělenou na půl, jim patřila do 2. světové války.

Ve Vítkovicích najdeme malebná zákoutí, ale i vyloučené lokality, díky nimž zde panuje více než 13procentní nezaměstnanost.

Lávka pro pěší a cyklisty přes řeku Ostravici ponese název po ostravském spisovateli Janu Balabánovi. (11. listopadu 2024)

Hořký konec uhlobaronů

Soumrak uhlobaronů začal už před druhou světovou válkou. Nejdříve o svůj majetek přišli kvůli židovskému původu Rothschildové a Gutmannové. Vítkovické horní a hutní těžířstvo se stalo součástí koncernu, který nesl jméno Hermanna Göringa. A po válce byly všechy části společnosti znárodněny. Rothschildové se o majetek hlásili i po roce 1989, ale naposledy jejich nároky odmítl ústavní soud.

Wilczekové a Larischové přišli o majetek podle Benešových dekretů nejen jako Němci, ale také podle dekretu o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků.

Potomci rodů se občas na Ostravsko vracejí, třeba na svoje zámky jako návštěvníci nebo účastníci různých akcí.

Autor: