„Fritz řídil vídeňskou pobočku firmy a aktivity na rakouském trhu, Leo krnovskou centrálu a aktivity na československém trhu,“ přiblížil předválečné podnikání bratrů Geiringerů předseda krnovského Spolku u synagogy Jan Stejskal.
Po příchodu nacistů Fritz zkoušel zachránit firmu převodem do rukou anglických vlastníků, bylo však pozdě. Nakonec ho zatklo gestapo.
Paměť je selektivní, říká historik o obratech v názoru na působení nacistů |
„V roce 1940 zahynul v koncentračním táboře Sachsenhausen, přičemž jako datum jeho úmrtí je uváděn 25. červen 1940,“ uvedl Tomáš Gaudek z tiskového oddělení krnovské radnice.
Leo s rodinou válku přežil, podařilo se jim emigrovat do Anglie. Tam si změnili příjmení na Granger. Po válce už se do Krnova nevrátili, veškerý majetek jim byl zabaven. V 50. letech minulého století se z Anglie přesunuli do Vídně, kde obnovili aktivity firmy v budově jejich dřívější vídeňské pobočky.
„Posledním pokračovatelem v řízení firmy byl Leův syn Robert. V 90. letech byla uzavřena kvůli nárůstu asijské konkurence,“ doplnil Jan Stejskal.
Krnov byl na přelomu 19. a 20. století centrem textilního průmyslu a obchodu, tři desítky tamních továren vyráběly látky pro celý svět. Na průmysl navazovaly obchodní a zásilkové firmy. Geiringerové tu svou měli od roku 1889, tehdy ještě jako spoluvlastníci s další židovskou rodinou – Reitlerovými. Od roku 1917 Geiringerovi vedli firmu jako výhradní majitelé.
Ani Krnov nezapomněl. Mosazné destičky připomínají zavražděné |
Rodině patřila vila v Mikulášské ulici i vedlejší palác Silesia, který byl sídlem firmy a textilní burzou. Vila je dnes přístupná z Horovy ulice a slouží jako lékařské ordinace.
V dlažbě krnovských ulic už jsou více než dvě desítky takzvaných stolpersteinů. Vyprávějí osudy těch, jež deportovali, vyhnali a zavraždili nacisté.
