Příprava škol na nástup moderních technologií vázne, nové stroje jsou drahé

  11:46
Jako jen velmi pomalou hodnotí reakci středních škol a učilišť na zařazování moderních technologií do výroby, obecně známých jako Průmysl 4.0, zástupci průmyslových firem v Moravskoslezském kraji.

ilustrační snímek | foto: Martin Veselý, MAFRA

Střední školy podle nich často nepřipravují žáky tak, jak by firmy potřebovaly. „Se zaváděním nových strojů rychle roste poptávka těch, kteří tyto stroje budou nejen obsluhovat, ale také seřizovat a opravovat,“ vysvětluje Milan Klímek, vedoucí údržby ve společnosti Lanex Bolatice. 

„Ze škol přicházejí budoucí zaměstnanci, kteří sice mají obecné povědomí, že prvky Průmyslu 4.0 existují, ale to je tak všechno. Většinou nemají žádné, nebo jen velmi malé zkušenosti s jejich užitím. Menší firmy si přitom těžko mohou dovolit celá speciální oddělení, která by se věnovala přípravě takových mladých odborníků,“ vysvětlil.

A podobně vidí zmiňovaný problém například v kopřivnické společnosti Brose. „Školy, se kterými spolupracujeme, zatím nejsou schopny výrobní prostředí hodné Průmyslu 4.0 simulovat, a zaučovat tak budoucí absolventy pro naše potřeby,“ přidal se vedoucí personálního oddělení Brose CZ Petr Skoček.

„Pokud budou školy nadále dostávat peníze na žáka, budou i v budoucnu vznikat obory, po nichž není poptávka. Řešením je lepší koordinace a zapojení firem, které vědí, jaké jsou a budou jejich skutečné potřeby,“ vysvětlila Barbora Černá Dvořáková, mluvčí ostravské hutní společnosti Liberty.

Fakt, že ne všechny školy jsou na „čtvrtou průmyslovou revoluci“ připraveny, přiznává rovněž Jan Meca, ředitel Střední průmyslové školy a Obchodní akademie v Bruntále. 

Zastaralé vzdělávací programy

„Snažíme se dívat co nejdále dopředu, abychom viděli, co bude v budoucnosti trh práce po našich žácích požadovat, abychom je nepřipravovali, jak se říká, na minulou válku. Ale je to velice nákladné,“ komentoval stav školství Jan Meca.

„Jsou školy, které se snaží, jsou školy, které se tolik nesnaží. Chyba je na více stranách, nikdy není nic černobílé. Zastaralé jsou například i státní rámcové vzdělávací programy, přestože před časem prošly revizí. Problém je, že se těmi programy musí školy alespoň ze 70 až 80 procent řídit.“

Minimální částka, s jakou se ve škole dá pořídit alespoň základní technologické vybavení, je podle ředitele bruntálské střední školy deset milionů korun. Bruntálským se například podařilo zajistit, společně se střední školou v polském Prudniku, projekt zaměřený právě na Průmysl 4.0 za 830 tisíc eur. Ne všude ale mají takové štěstí.

Úzká spolupráce s firmami výhodou

Výhodu mají hlavně ty školy, které jsou navázány na některý z velkých podniků v regionu. „Žáky připravujeme přímo na naší střední odborné škole. Fungujeme v duálním systému vzdělávání, který znamená úzké propojení výuky s konkrétním pracovištěm,“ popsala situaci v jedné z největších firem v kraji mluvčí Třineckých železáren Petra Macková Jurásková. 

„Ale pochopitelně ne všechna zařízení v huti lze přenést do výuky, takže se po nástupu do práce zaučují na jednotlivých pracovištích již s konkrétními softwary na výrobních linkách a učí se pracovat s naším informačním systémem,“ doplnila mluvčí Třineckých železáren.

Hned s několika středními školami pak spolupracují třeba v opavském Ostroji. „Naše výroba stojí na umu a fortelu našich lidí. Ten se získává časem, pílí a vytrvalostí. Takže ‚hotového člověka‘ do výroby nemáme za pár dní, ale vždy je to proces trvající třeba až dva roky,“ dokončil Ladislav Botur ze strojírenské společnosti Ostroj.