„Tato generační tradice je velmi zavazující, ale myslím, že společně se sestrou neděláme našim předkům ostudu a náš mlýn společně rozvíjíme. Pohanka nás provází v podstatě celým životem. A jak říkává můj otec: S pohankou v těle, žijete zdravěji a dále. Je to prostě královna potravin,,“ poukazuje muž z Frenštátu pod Radhoštěm na pohankovou prospěšnost.

Neměl jste jako kluk pohanky takříkajíc plné zuby?
To ne. Když jsem jako malý přišel do mlýna, kde byl děda a pamatuji vlastně i pradědu, bylo to jako loutkové divadlo. Staré stroje, které rachotily, sledoval jsem, jak se pohanka sype do mlýnku. Bavilo mě to. Samozřejmě jsem i pomáhal a chodil na letní brigády. začínal jsem jako takzvaný smetiprach zametáním a vařením kafe, pak jsem nosil pytle. A bavilo mě to. Jistě, párkrát se stalo, že se mi hned po škole nechtělo vždy pomáhat, nebo když přijel náklaďák pozdě večer a musely se nosit těžké pytle. Ale to bylo výjimečné. A to ještě mám na pohanku takovou netradiční vzpomínku.

Povídejte...
Když jsme jako malí hodně zlobili, tak babička trochu pohanky rozhodila v koutě a museli jsme na ní klečet. A to opravdu nechcete. Semeno pohanky je taková trojhranná tobolka, která se umí nepěkně zařezat do kolene. Hrách je proti tomu peřinka (směje se). Ale to bylo výjimečné.

13 fotografií

Ani jste se pohanky nepřejedl? Asi jste ji na stole měli dost často.
Opravdu ne, dokonce doma jsem to nejčastěji já, kdo k jídlu navrhuje pohanku Mám ji asi nejradši jako přílohu k masu, ale skvělá je i jako bábovka, chleba a mnoho dalších úprav. Opravdu se mi nepřejí.

Pohankový mlýn fungoval i za socialismu? Komunisté ho neznárodnili?
Neznárodnili, ale nejprve zavřeli. Na znárodnění byl moc malý, nebyl kam přičlenit,, naštěstí ani to uzavření netrvalo dlouho. Na Valašsku se urodilo hodně pohanky a neměl ji kdo zpracovat. Tak nám dovolili mlýn otevřít jako službu spoluobčanům. Samozřejmě děda musel mít jiné své zaměstnání a mlel až po práci. Sezona byla přes zimu.

Ale historie vašeho mlýna sahá až do 19. století...
Ano, na Valašsku se pohanka pěstovala hodně, mlelo se skoro v každé chalupě. A my jsme u toho zůstali. Otec musel po náhlé dědově odchodu odejít za svého zaměstnání a dodělat zakázky. Stal se nakonec mlynářem. Já jako kluk jsem si nejdříve nemyslel, že bych se pohankovou profesně živil, ale nakonec jsme změnil názor a baví mě to, i když starostí máme dost.

Navíc máte osmiletého možného pokračovatele...
To se ještě uvidí, je ještě moc malý. Do ničeho syna nenutím, ale je moc šikovný, práce ho baví, tak možná se stane už šestým mlynářem Šmajstrlou. Ale to je ještě hodně daleko.

Vašeho otce Zděnka Šmajstrlu si dobře pamatuji. Velmi pracovitý a bodrý člověk, ostatně ho máte v logu mlýna...
To byl náš nápad, protože právě on to byl, kdo mlýn hodně povznesl a začal se mu věnovat jako živnost. Nejdříve trochu hudroval, že bude na každém sáčku křupek, ale myslíme si, že mu to nakonec určitě nevadí. Už je v důchodu a žije asi patnáct kilometrů daleko, kde se věnuje i svému koníčku – malování. Ale nebojte, nejméně dvakrát týdně přijíždí a sleduje, jak si vedeme. Kontrola musí být.

Co vás v současnosti při mletí nejvíce trápí?
Tak aktuálně to, že najít šikovného zaměstnance je opravdu problém. prostě nejsou lidi. A pak samozřejmě velké dovozy pohanky ze zahraničí, třeba z Číny, Ukrajiny a z Polska. Jenže tam pohanku praží. Pohanka je sice nenáročná na pěstování, na poli ji nemusíte chemicky ošetřovat, nemá choroby, dokonce umí zadusit plevely. jenže když ji sklidíte, musíte udělat rychle a kvalitně posklizňovou úpravu. Hlavně vyčistit a vysušit, protože pohanka má v sobě až třicet procent vlhkosti a když ji necháte na hromadě, tak začne plesnivět.

A jakou to má souvislost s pražením?
No a když pohanku nevysušíte, chytne plíseň. Ale ti, co ji praží, tedy tepelně zpracují, tak tím tu plíseň schovají. Praženou pohanku poznáte podle toho, že je tmavá. Ale když ji pak začnete vařit, tak se plíseň projeví a začne být cítit. Navíc je tvrdá, spálená a pražením se ničí vše dobré, co obsahuje.

Máte pravdu, v marketu jsem pohanku koupil tmavou, kdežto tady je světlá.
To je přesně ono. Někteří naši zákazníci ve mlýně se dokonce dožadují tmavé barvy, jakou znají z velkých obchodů. To tady nevedeme, my pohanku loupeme. Možná pak nevypadá tak pěkně, je taková vyštípaná, ale má vitaminy, minerály, je zcela bez lepku a obsahuje rutin, tedy vitamín P, který snižuje cholesterol a udržuje pružné cévy. A naše mechanicky loupaná pohanka prostě chutná.

Skvělá na srdce, trávení i potenci. Sedm důvodů, proč je dobré jíst pohanku

Co si mám představit pod pojmem mechanické loupání pohanky?
Pohanková tobolka má tvrdou slupku, která vařením nezměkne, musíte ji odstranit. My to děláme mechanicky mezi mlýnskými kameny, tak jako předchozí generace. Je to složitější způsob, ale pohanka zůstává živá. Třeba když máte pohankovou mouku a děláte chleba, tak ani nepotřebujete kvásek ani droždí, jen zalijete vlažnou vodou, do čtyřiadvaceti hodin vám těsto vykvasí, dáte do formy a upečete.

Neviděl jsem tady žádné mlýnské kolo...
Ani větrné lopatky. My loupeme mechanicky, v minulosti byl pohonem žentour, který poháněly kravky a někdy i děti, nyní už pochopitelně jedeme na elektřinu.

A co vás naopak na pohankovém podnikání těší?
Že po covidu zájem o pohanku zase roste. A všímáme si jedné změny. Ještě tak před dvaceti, třiceti lety, tady nejčastěji jezdili lidé dříve narození, ale nyní už převládají mladí, co mají zájem o zdravou výživu a české potraviny. Také pokud někdo nemůže lepek, tak pohanka je ideální potravina.

Symbol frenštátského pohankového mlýna Zdeněk Šmajstrla v roce 2009, který v 90. letech začal s pohankovou živností. Nyní už je v důchodu a pohankové žezlo předal synovi a dceři.

Předpokládám, že sami si pohanku nepěstujete.
Přesně tak. Ale bereme pohanku jen od českých zemědělců, přičemž si samozřejmě kontrolujeme kvalitu. Vlastně máme jednu zahraniční výjimku. Bereme také od jednoho slovenského zemědělce, ale to je jen zlomek naší produkce a je to náš známý od Spišského hradu. A navíc my to bereme jako Československo. Ale jinak ze zahraničí určitě nic.

Kolik funguje v tuzemsku pohankových mlýnů?
Možná vás překvapím, ale vím ještě o jednom na Šumpersku a pak už nic, V Čechách nejspíše není žádný. A pro velkomlýny není pohanka vzhledem k jejímu množství až tak zajímavá.

Pohanka dorazila s pohany Tatary

Proč v Čechách nezpracovávají pohanku?
To se musíme vrátit až do 13. století, kdy na Moravu vpadli Tataři, kteří přivezli i pohanku. Odtud i její název – byli to pohané. Ale do Čech už se nedostali, takže tam nemá takovou tradici. Pro Valašsko je velmi vhodná, protože půdy jsou tady chudé a máloco na nich uroste. Ale pohanka má stabilní produkci, půdu zušlechťuje, ideální meziplodina. A dlouho vydrží.

Plánujete další rozvoj mlýna?
Jistě, V posledních letech bylo nejzásadnější investicí pořízení moderní optické čističky, takže v našich výrobcích nejsou žádné příměsi, což je důležité pro bezlepkovou stravu. chceme se rozšířit, hodláme zakoupit výkonnější fukar, je toho dost.

Trendem doby jsou zážitkové návštěvy, to by se ve mlýně hodilo.
Máme tady obchůdek, restauraci i malé políčko, aby hlavně děti viděly, jak pohanka vypadá, a mnoho dalšího. Nápadů máme dost, třeba na pivovárek nebo malou pekárničku, ale chce to ještě čas.

Každý mlýn má mít vodníka a nějakou legendu, ale tady sice vidím rybníček, ale vodník nikde...
Utopil se nám (smích). Rybník jsme museli založit kvůli požadavku hasičů na protipožární nádrž a vodníka měli dřevěného na stavidle, ale ztrouchnivěl, spadl a utopil se. A místo legendy máme pravdivý příběh. Za druhé světové války se mlýn zavřel a četník chodil kontrolovat plomby. Koumák praděda stejně pro nejbližší lidi pohanku mlel dále potají, a dokonce na půdě dělal zabijačky, což bylo velmi tvrdě trestáno. A jednou při zabíjačce najednou na dvoře kroky těžkých bot. Četník přišel. Děda rychle strčil ruce do komína, aby saze přikryly krev a šel za četníkem. Vše dobře dopadlo. Po válce však četník přišel a říká: Já dobře věděl, že zabíjíš a meleš. Ale neudal ho.

Pohankový mlýn stojí v beskydském Frenštátě pod Radhoštěm, v části Kopaná, už od roku 1861.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz